hey! i´m in love!

Můj milý je Tomáš Klus.

Když zpívá o Lence, zpívá o mě. Definitelly.

Ale vážně. To je jediný chlap v mém životě. Bože. Jinak.. jaktože na mně někteří booys vidí to, co jiní a ani já, ne?
Podivné.
Možná je to ta věc, na jejímž základě se lidé zamilovávají.. ne? Nelíbí se moje teorie..? Škoda.

Tyto dny (hm, jo, myslím ten celý týden prázdnin) jsem strávila zvláštně.. doma. Ale to by nevadilo. Neboť po víkendu s rodinou jsem byla ráda, že je neuvidím. Jednotlivé členy i celou skupinu. Když jsme dohromady, je to pochopitelně ještě horší. A to si někteří neuvědomělí myslí, že bych snad na rodinnou párty teď o víkendu mohla chtít přivést nějakého muže. S kterým jako "kamarádím". Ale vždyť by chudák chlapec musel být hluchý, slepý a ochrnutý (aby jako neutek, haha, vtip) - i když nepochybuju, že každý neznalý člověk se při pobytu delším 3minut s nimi v jedné místnosti bude cítit mírně ochrnutě. Možná mu začne i vytékat mozek uchem z hlavy a teprve až je zarazí rytmický pleskot kapek jeho mozkomíšního moku, zmlknou a přestanou se hádat. Všichni. Zase na něj ale budou nepokrytě civět, čímž ho uvedou do rozpaků, takže nic, rodino širší i blízká, žádný kamarád nebude.

Prý jsem se vilně vinula a lnula.. no fuj. Děvko.