ale na světě je ještě tolik skvělých knih, které musím přečíst, tolik skvělé hudby (nově nu rave a takové to shit-disco-electro), kterou musím slyšet, někde mě čekají skvělí mužové do postele, na snídani k životu, tolik zážitků jako nedávno s Peťou u jezera (ještě jsem nezažila takový pocit, jakože stojíte nad vodou, ale vidíte uplně jiný svět.. byl to přesah.. do jiné dimenze:)), a proto.. proto neumírám (jako dnes v tom snu.. zas jsem někam lezla - ale uvědomuju si, ža zatímco dřív byl ten problém, že jsem lezla někde ve výšce po nečem tenkém, vratkém a nestabilním, dnes to bylo jiné. Dnes jsem najednou ve výšce ´prostě byla´ a potřebovala jsem slézt dolů. A to byl problém.. neboť provazový žebřík byl krátký a hrozil, že se zřítí i se mnou. Naštěstí mě zachránil létající nafukovací člun s posádkou co do počtu připomínající menší městečko. Howg.)
a žiju dál.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)