..ne náhodou. Včera si se chvěla. Ach, chvěla, chtěla bych se chvět, ale protože můj drahý je zaneprázdněn, uvidíme se za dlouho, proklatě, je otázka jestli v pátek anebo vůbec. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi jako bude stýskat. A když mě to napadne, radši takové myšlenky zavrhuju jako příliš adolescentní a nedospělé, a potlačuju je. Což není zdravé a možná proto mám zánět zápěstí a různé jiné.
Jinak jsem ztratila momentální pojem o smyslu (své) existence, když není škola a já nemám pocit, že bych se realizovala jinak, krom toho, že přemýšlím o tom, jak se realizovat jinak..
í
Hodně čtu. Líbila se mi hodně kniha Svatební přípravy. I když spíše než děj se mi líbil styl, jakým je psána - jazyk, myšlenky, básnické obraty. Řekla bych, že je trochu beatnická, ale zatím (!) mám s beatniky příliš málo zkušenosti.
Líbí se mi i Sto roků samoty, které na podruhé čtu.
Film Vicky Christina Barcelona se mi líbil víc než když jsem ho viděla poprvé, asi 2 roky zpátky. I tehdy jsem se více ztotožňovala s Christinou. Teď na něj byla zkrátka lepší doba.
Hudebně jsem se taky posunula, hádám, že za to může jedna nevinná kompilace nejlepších remixů dvacet deset. Třeba Mind Ereser, yeah.
Umřel mi děda. Můj nejmilovanější děda. A já se chovám jakoby to ani nebyl můj problém. Mám podezření, že mi to ještě nedošlo. Jestli ne, tak jsem emočně na úrovni sušené tresky.
Jo, lítám nad vodou. Chvílema vidím na dno, chvílema se otáčím na záda a rozjařeně se směju do letního slunce, až mě bolí bříško a slzící oči mi rozmazávají řasenku po opáleném obličeji. Ale pořád lítám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)