Broke her little bones on the bolders below...

Moje léto skončilo nádherně. I první týden byl nádherný. A teď... něco je špatně.

Když to shrnu, byla jsem neskutečně kulturní. Kino, divadlo, galerie, kavárna, oběd, knihy,... i na sport došlo. Ach jo. A lusk.. a je to v háji.

Viděla jsem Zažít Woodstock a zažila zklamání-byl to nijaký film. Za dva týdny si nevzpomenu, o čem byl.

Viděla jsem Poiésis, byla jsem z toho trochu zmatená. Just a little.

Zato... včera! Viděla jsem Koralinu, tedy, Coraline, kterou současně čtu. Kniha špicovní. Film... prostě dokonalý. Po vizuální stránce luxus, po dějové stránce byl obohacen o pár věcí, které v knize nebyly, ale nic tím neztratil, spíš naopak. Pak jsme si byli kulturně posedět v Kratochvíli, kam ještě přišla slečně Ter, daly jsme si na závěr máslové sušenky, co nejsou máslové, ale já nějak nevim, jak se jmenujou správně. (bretańské, teď jsem si vzpomněla!)


Dneska mi náladu zvedlo jedině zjištění, že koncertní a akční sezona začíná, a v U-klubu se mají odehrávat skvělosti a hudebnosti uplně geniální. Sunflower caravan, které jsem nestihla na konci léta tu budou znovu ještě v říjnu, a to mi fakt nesmí ujít.

Zítra vychází Klenot a já odjíždím do Prahy na vidláckou exkurzi, jakože. Haha. Koupím si placku FiXy. Koupím si možná vinyl fiXy. To jsou ale smělé plány, coož.

A ještě v listopadu hraje Sonata..chje, to je život.

Ještě že jsou věci, které mi náladu zvednou... jinak by se válela zašlapaná do koberce, nebo do rozbitých dlaždic olomouckých chodníků.

...if you're lost.

Občas se stane, že člověk někde zabloudí. Já třeba bloudím dost často. Jedno esli ve vlastní hlavince nebo tak někde mezi panelákama a kopcema třeba. Jen jsem dneska našla jeden ručně kreslený plánek na rubové straně etikety od slivovice, který jsem dostala, když jsem nemohla najít cestu domů na MoR. Uvědomuju si, jak je důležité mít kolem sebe lidi, nezáleží na tom, esli jsou to přátelé nebo nepřátelé, kteří vám ukážou správný směr. Někdy třeba stačí, že vám někdo ukáže, jakým směrem ne.

Báj'd'vej dneska se mi v noci zdálo, že jsem se vdala. Nevim za koho, mám takový pocit, že to byl P., ale nejsem si tím jistá. Důležitý je, že jsem se pak cítila hrozně nesvobodně a když jsem se k někomu přiblížila, bliklo mi hlavou, esli můžu, když jsem vdaná. Vlastně to bylo legrační. Legrační bylo i to, že jsem věděla, že je mi osmnáct a vdala jsem se. Při obřadu jsem na sobě měla jakési pofi velké džíny s kšandama a červenou košili. Čudné akési.

A ze stanování byla nakonec jen jedna noc. Because of bad weather, it was rain.

Sunflower Caravan

Zcela deprimovaně prohlašuji, že si naprosto vědomě a víceméně schválně nechávám uniknout Sunflower Caravan, kterážto kapela hraje v pátek, tj. dnes, v Jazz Tibet Clubu... neboť já dnes odjíždím s bandou jedinců směr Štarnov. To bude legrace velmi.

...a nebo tak něco.

Eeeeh..
Miluju léto. Už jsem to někdy řikala?

Mimo jiné...ale o tom jiném jindy, jsem stihla shlédnout i několik filmů. (U mě věc nevídaná.) Budu konkrétní. Viděla jsem:
Šeptej
český film z počátku devadesátých let, v hlavní roli velmi mladá T. Vilhelmová
zajímavé, ale něco mu podle mě chybí-nějaké výraznější hybné okamžiky možná, a taky hlášky možná

Moje tlustá řecká svatba
eméérická blbost, řekla bych, jen se celkem zajímavě dotkla problému rodinného a kulturního zázemí etnických menšin-konkrétně Řeků žijících v Am.
vcelku nudná záležitost, až na pár klasických "komediálních" scén

a teď to přinde...
Tiffany's breakfest
v hlavní roli Audrey Hepburn, ten muž nebyl zas tak podstatný
prý klasika, byla jsem zvědavá, a ano, je o co stát. Audrey je úžasná, věřím jí naprosto každý pohyb, který jako Holly Golightly udělá
hudba mě tedy nijak nefascinuje... Ale díky Audrey je film něčím kouzelný...a milý

a konečně!
Le Fabuleux Destin d'Amelie Poulain
...jak řekla If "no to je dost, žes ji konečně viděla, v osmnácti letech...", ano, tenhle film se načekal, než sem se na něj mrkla, abych zjistila, že je přesně tak dokonalý, jak jsem předpokláda. Prostě fabulous.

Miluju léto!

Tož neasi... děje se toho příliš mnoho, ale jsem vděčná, protože zaneprázdněnost je to, co potřebuju, jinak jsem příliš náchylná ke špatným myšlenkám a přílišnému přemýšlení, které mě posléze uvrhá do špatných nálad, depresí a chmur. A tak mi to nevadí. Ani to, že není čas psát.

Indové rozeznávají sedm odstínů bílé barvy:

"Bílá jako Měsíc třetí den po novu
Bílá jako padající poupata jasmínu
Bílá jako nebělené prádlo
Bílá jako mořský příboj
Bílá jako peří kolem pavího oka
Bílá jako oloupaná mandle
Bílá jako vnitřek mušle."

Toto jsem vyčetla z rok staré MarieClare - doslova je to luxusní počtení.

Nemůžu si stěžovat, nestěžuju si. Snad jen, že se mi loupou paty.

Tři nejlepší hudební objevy léta jsou In Extremo, Němci, a kupodivu... miluju je. Jejich show na Masters byla úžasná.
Dále skupina s ujetým názvem Does it offend you yeah - jejich album You have no idea what you're getting into je skvělé.
A poslední věcí je sólovka Amandy z Dresden Dolls - Who killed Amanda Palmer? Doporučuju shlédnout i videa na Youtube, ke každý písničce tam něco je. A navíc, Amanda spolupracovala s Neilem Gaimanem při tvorbě tohodle kousku - ke každé písničce je tam i krátká story. Jistěže u nás se taková věc shání blbě, ale chtěla bych to vidět...

Velký Utopický Plán na Nejbližších 14 dnů. No, přinejmenším aspoň do konce tohoto týdne. Muhehe.

• Ušlechtile zlomit jedno srdce (do konce týdne)
• Umotat pár dreadů
• Nakoupit další materiál
• Přesvědčit někoho, aby mi odšroubovat náušnici z ucha nebo jinak zaroste a já umřu
  
• Přelakovat své sexy žabobárbínovské nehty bo se začínají loupat
• Napsat jednu zbytečnou smsku, na kterou mi stejně nikdo neodpoví, a já budu těžce na dně
  
• Udělat projekt do školy - satanismus a Hare Krišna, obojí mě zajímá stejnou vrchovatou měrou
• Vydělat nějaké money, jak, to nevim, asi pouliční prostitucí-achjo...
• Myslíte si, že slunečnice jsou hrdé? Já teda ne. Hloupě se točí za sluncem, místo toho, aby počkaly, až slunce dojde.
  
• Sepsat nějaký elaborát do češtiny, snad o něčem, co jsem četla...
• Přesvědčit někoho, že není větší zábavy než naplítat mi pseudáče:))
  
• V noci se nevyspat a těšit se, že už jenom... devět...devět dní mi zbývá...
• Poslouchat dokola Atlantis, Heart Shapped Glasses a nyní nově staré Subways...
• jít spát. Teď. Jak rozumná a bohulibá činnost.
  

Definitivně.

Už je skoro červen. Ve víru května se toho stalo asi tolik, že jsem to nejspíš zapomněla napsat.

Tak popořádku, řádek po řádku...

Mám konečně díru v uchu. Je to cca dva týdny zpět. Už nebolí, jen kuličky sou fest zatažené...že je ani nemohu rozdělat.

Nedala jsem jízdy v autoškole-řidičák eště tedy není.

Ještě udržuju svůj vztah, dávám mu čas... nejhorší, on to netuší.

Prozřela jsem, co že jsem to za tvora, co se týče vztahů, především těch partnerských, takhle je mi nejlíp.

...a najednou mi zase zmizíš
já vím, ty nevěříš na Atlantis
brečet mě určitě neuvidíš
ani kdyby stokrát prosila bys...
(ChG)

Taky jsem byla ve Zlíně na úžasném Yamato performance-deset lidí, hafo bubnů...a hlavně..energie! závidim jim tu energii, s jakou dokážou skoro tři hodiny mlátit do těch óóóbrovských bicích...já jsem poslední dobou nějaká zdechlá... unavená...bez energie a chodím brzo spát. Asi únik,hmm...

Proběhl i náš, vznosně řečeno, turistický kurs, leč pod pojmem turistování si představuju desítky kilometrů denně... nu, nebylo. Ty hloupé ženky z déčka by to nejspíš ani nezvládly... jsou to takové frndy, to jsem ani netušila.

A teď zasejc prší, no mám radost teda... ale na druhou stranu, dnes jsem byla doma... celý den...a byla jsem kreativní. Mám netématicky srdíčkovaté tričko, kdovíproč... achjeee.

...and I´d never seen him again.

Okonorka a rum

Jsem asi nejspokojenější za nějaké tak poslední dva tři roky své existence. Ne.. neexistuje jeden důvod-je jich víc. Nějak se to událostmi posledních dní a nocí zkomplikovalo, nicméně... nevadí mi to, aspoń mám pocit, že žiju. Že je za co, o co a proč bojovat. To se přeci musí.

V pátek... jsem odjela s ním do místa jeho bydliště, kde jsem byla seznámeena s hafem lidí.

Nejvtipnější situace nastala, když sme došli a borec, kterýho sem v životě neviděla, řiká - Čau Kačo.

E? myslím si já...

No jo... dyť my sme se seznamovli v tý irský... dyž myslíte. Jak kdybyste mě neznali. Nevim, nepamatuju, okno.
Každopádně jsem se dívala na dno více sklenicím, než bylo vhodný, takže... sem musela domů býti dovedena. Bylo mi zle. Ach ano, zle.. začínám stárnout a opíjet se.

V sobotu... pokračovala megaoslava mých meganarozenin a stejně meganarozenin Ing.Puda. Zorganizovali sme oslavu, po menších zmatcích sme zakotvili v Garchu... užila jsem si to velmi. Dostala jsem Smrt. A kytku. A knížku s převtipným názvem Kam se poděl můj Sýr? nebo tak něco... A Tofiféééé. A přání, originální handmadeovaný kus by If 2009. A flašku- nějaké bílé vínko... to zas bude. A rozkošnou plyšovou rodinku potkánků, prej: "No víš, dyž sme je kupovali, byli dva... ale nějak se jim spolu líbilo...a tak je jich nějak víc." Což se rovná, že jsem dostala jednoho plyšového potkánka, k němu druhého, aby mu nebylo smutno, a ještě jedno malé potkáně s geny po dědovi (je nějak tmavší než rodiče:))

A pak... a tak.

Lukšusní akce toto. Dom sem přišla po čtvrté-mám spánkový deficit větší než je deficit státního rozpočtu. Snad to doženu dřív jako.... waau.

Afterparty

Moudro.

"Amnézie je ztráta paměti. Dočasná ztráta paměti.

Ale někdy jednotkou dočasnosti může být jeden furt."

díky své naprosto nejlepší schopnosti dycky zapomenout, o čem bude následující příspěvek, jsem nutně musela zapomenout něco klíčového.

Přecházím na bio!

To teda.

Začalo to ráno biokorálky(barvou aspoň),teď půjdu eště sníst nějakou biovečeři, páč mám hlad, dám si nějaký nebioprášek na hlavu, páč mě bolí... odlakuju si nebiofialové nehty, ne proto, že by neodpovídaly barevně mé "bioimidži" (jak se skloňuje v češtině slovo image?), ale proto, že sem lama a neumim si ani nalakovat nehty-bo mě nebaví čekat, až to zaschne.

Ale... opravdové bio přinde, až si nasadím biozelené brýle, a budu hledět na hnusný nebio svět.

Jo. Jdu snít své zelené sny... so BE BIO, BABY.

eště tímto děkuju někomu neznámému z Bloglandu za to, že sem mohla použít jím vytvořené sQostné záhlaví. Dík.

What's up?

Nějak se toho zas tak moc nezměnilo - v duši mi sedí Robinson, ael to není tak nové a Julietta doufám eště plakat nebude, ale kdo ví. Nové fresbee se osvědčilo, i když při neopatrné manipulaci způsobuje vážná zranění.)) btw jak mě těší, že má někde podobně jeté nápady jako já:) kupříkladu návod ke konzumaci housky, jež se svou tvrdostí blížila diamantu, byl vysloveně jeho nápad. I to, že budem krmit holuby. Prostě romantika jako sviň.)

Jak sme slavili narozeniny moje, bylo to vtipné. Málem sem skončila v Belmondu, leč ubránila jsem se, abychom mohli dále rušeně popíjet v irské Frisco a... a tak. Dostala jsem i dary; velice překvapivé od ženek, (dyž Š pravila: "Tak, a teď se nedívej, jdu platit",a tvářila se nenápadně v košíku s páskem, kterým mě pak obdarovaly) (obdarovali-aj Duši s Mr. Jakubem) a kalabasu s bombillou- luxus. Taky jsem byla překvapená, jak hezky jsem si vybrala:) a ještě banánové ponožky a rudou a žlutou růži a víno-Veltlínské zelené, ročník 2006 a jak jsem vinný barbar, a nevyznám se v nich, tak tohle bylo ale strašně dobré, vykalené ve dvou v parku na pařezu... a bonboniérky a vílový náušnice a Make snow not war-nápis na tričku, růžový krém, stříbrný drát-konečně, říkám si, že už se nemám na co vymluvit, a svůj umělecký záměr musim realizovat, a mističku na šutříky a kytku s cizím názvem v růžovém květináči a ještě Celebration! vůně, jež je mi souzená... a tak.

Neúprosně se blíží datum dvacátého května a já tu techniku porád nějak nedávám... ach jo. Musim si udělat pár testů. Jdu na to.

Sundey si to dnešní tričko...

Začínám propadat predospělé depresi... osmnáctka absolutně nesplňuje požadavky na imponující číslo-aspoň vizuálně. Z praktického hlediska má svůj význam, leč nechápu kupříkladu, proč se mě na věk neptali před pár lety.. to jim to bylo jedno a nalili, zato teďkon má každý starost. Paradox. Nicméně... pár událostí, jež jsou podstatné...

Předně, jsem přítelkyně. Tak. Rrrrobotroniiix.)

Pak také... FiXa se povedla... ale byla jsem jakási mrtvolná, že jsem si ji užila míň než obvykle... každopádně chlapci hráli skvěle a dlouho...a aj takové zapomenuté kusy jako Samurajský meče a Letadlo a aa....aááá. Nevim. Nepamatuju. Vím jen, že sem někde v davu zahlédla svoju sousedku... a Mag byl vtipný a Jirka otrávený. Tak.

20. příštího měsíce nastane ten os(t)udný okamžik, když pravděpodobně neudělám závěrečný jízdy a propadnu a bude to trapas a tak vůbec... eáá.

Vertigo.... je psychofilm.

Kolo je dobrý dopravní prostředek.

Karmella má nový účes, a kdekdo ji přesvědčuje že nejni zas tak ostříhaná-tupouni a slepci ste! Fest!

Nálada se střídá rychlej než je únosné-to bude ta energie. Pak jsou tu ještě vnější faktory, mezi něž se řadí i jistí lidé-chtějí mě vyhodit z baráku-fuňk. Ale kdopak by jim pak otročil... proč nemůžu žít jako Pipilotta Dlouhá Punčocha, která svého otce Efraima Dlouhou Punčochu neviděla jak je rok dlouhej? Nebo s bandou odvázaných teplých alternativců, kteří nejedí maso a jsou na stejný vlně...

nebudu pochmurná, stačí že jsem můra.

wishlist dodám:))

Yummy dummy...

Jo... jistě. Cítím se prachbídně. Pociťuje velké množství více či méně protichůdných pocitů, vztahujících se k různým věcem. To je ale hezká věta, co... Jak z deníku panny z konce minulého století. A to teda já nejsu. Uznejte.

Děje se toho mnoho... dycky mě napadně nějaká formulace, jak to sepsat (bloggerská deformaceXD), ale pak se změní nálada (jsem changeable.)) a kašlu na to.

Btw spolupráce s novou modelkou je úžasná. Nehýbe se, pokud jí k tomu nepomůžu já nebo povětrnostní podmínky, nekecá mi do toho a pokud má nějaký, byť kritický názor, nechá si ho hezky pro sebe. Víc na deviantArtu.

Zatraceně veselé jaro....

Rozhodně si nechci stěžovat. Ani náhodou. Ale začínají se u mě projevovat jarní příznaky (možná i přízraky!) z aprílového počasí. Nemá žádnou souvislost s aktuálním počasím za oknem... jen, dycky mám takovou euforku a pak na mě najednou padne splín... kvůli kravině třeba.
I když těch splínotvorných faktorů je zatraceně hodně... Prej sem teďkon v zádumčivým stavu, heh. J mimojiné jsem si šla vybrat brýle... což mě teda vrhá do depky... protože...ech. Bla. Jsem lemra a zádumčivá a nechci se svěřovat.

Seš trochu studená, seš jako mrtvola...

...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.

Ach jo:)

Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.

Andělové

Jasně, děje se toho moc. Až bud mít čas, tak... sem stejně nic nenapíšu, protože budu dělat něco jiného. Nicméně... uvědomila jsem si spoustu věcí, (asi je to tím věkem) mimojiné třeba že budoucnost je rozkvetlý leknín a my se držíme na palubě a já se tam chci rozhodně udržet:)
Stvrdím to jednou malou dírou.

Pak taky že není nad personální žertíky a asociace s přáteli opravdovými.. a nad noční debaty o údu Ježíšově třeba a... ti lidi pro mě tak moc znamenají. Nebýt oni, nebýt ani já:)



Xindl X, Anděl. Dokonalostní.

Ne

snad, že by se nic nedělo. Děje. Fest. Ale to potom. Hlavně... teď...

kdybyste mě snad někdo postrádali, jsem v Itálii.))

Několik dní...

...teď jsem se tak zamyslela, kdy že sem vlastně byla v 15ce...sobota. No, domů jsme došli ve dvě, takže vlasntě v neděli, a že se půjdem eště podívat na Red Dwarf. Byla sem absolutně unavená(usnula jsem asi tak u druhého dílu:))... po tom koncertě mě trochu bolely nohy:)). Moc jsem vlastně ani nepila, je skvělé být na nebublinkatým Rajci, zatímco ostatní tam stylově hopkají s pivkem:) Bylo tam plno vtipných lidí, jako třeba můj bývalý spolužák, dva pěkní borci, co bych je nepoznala, uplně zkouřený týpek u baru, co mi hodil židlu na nohu-chtěla sem ho pekelně seřvat, když sem si všimla, jak na tom je... Nebo třeba If, Mag a Peťa... a tak.)

V neděli jsem pěkně vyspávala asi do dvanácti a pak jsme šli s mým oblíbeným kamarádem T. do čajky. Byla sem unavená, vedli jsme řeči, trošku jsme ulítávala... zkrátka psycho. Měla jsem krásný plán, dojet domů a spát, ale byla akce na zkušebně s Mag a dětmi, tak jsem si šla zařádit-spát jsem tam nechtěla. Že jsem tam přespala, je věc jiná. Ráno, trošku blouznivě, jsem šla na bus, který nejel... Doma jsem poobědvala a jela za If. Užily jsme si drobné povrchnůstky (no... já o sobě ráda prohlašuju, že nejsem povrchní, snažím se nebýt, a oblečení je povrchnost tedy jak přeneseně, tak doslovně:)), no když ty šaty byly ale tak kráááásné... A pak

First neSKA Conspiracy
If takhle měla mít rande s mou NHÚMSDDK a chtěla si pozvat třetí osobu, aby to nebylo trapné. A aby bylo naše spiknutí dokonalé, zvolily jsme si i 3. pasivní článek konspirace, který nám měl krýt záda. No. Ale protože jsme se velice bavily a do telefonu jsme se mu smály tak, že to u věj vyvolalo dojem, že sme snad pod vlivem, špatně pochopil pokyny, takže místo u sebe doma čekal chudák na Flóře, což mě tak zmátlo, že jsem pak jeho mamince řekla čau. Oh, trapas.

V úterý jsme jeli se sirem Semeniukem na Praděd... v největší chumelenici jsme pak sportovali, tvrdil sice, že to byl blizzard, ale mně se to ňák nezdá.)

J a pak jsme byla na chatě na snb a v po ve škole a pak jsem najednou měla chřipku... a to je konec pohádky, milé děti.

Mám depku ze zimy'

A tak dělám jaro všude kolem sebe. 'Aj tady. Doufám, že tam ta žlutá nepůsobí moc nepatřičně.

Nu... a taky jsem tak přemýšlela, esli náhodou nezměním ten obrázek v úvodu (btw autorem je Marcel Marlier, úžasný ilustrátor neméně úžasné dětské knížky Martinka, kterou jsem milovala hlavně kvůli těm obrázkům.)), ale teraz eště nie. Leda bych sama načmárala něco úžasného jarnííího...

Jaro is hííír!

V podstatě počínaje tímto dnem mám prázdniny:) což mě naplńuje štěstím.
Cca před hodinou sem se zbavila všech svých spolubydlících, psa nevyjímaje. Uff. Jsou tak neschopní. Odjížděli už od ráda od devíti a vyjeli ve tři.

Každopádně, víkend v lihu:D Včera bylo Kaččiných 18 s óóbrovským psem, ke kterému jsme jí se Šáruší a Mr. Pruháčkem přáli SEX SEX SEX SEX SEX a Kačíí... pro změnu taky SEX! :D Byli sme ve vtipným podniku nazývaném lentilka, prej a proč? No.. on je tady vevnitř takovej...fialovej. A lentilky sou jen fialový? No, to ne...
Měli tam dobré mojito, dobré černé pivko, trapně neaktualizovanej jubox, takový ten stůl jako na kulečník ale bez děr, no a pak my sme měli lehce v depce oslavenkyni (nespravil to ani půůllitr portského:D), dvě lidské molekuly držící těsně u sebe, z nichž jedna byla idiot:), pak jednu ženu (s fajn přítelem), která ztratila náušnici ode mě, tuto. Jo a Mr. Pruháček a moje maličkost, taky sme dělali molekuly;)

nO a dnes... se chystám do 15ky na Dead Pope's Company etc. s Mag a If:) Uvidímežme...

Ech.

Pololetí tedy minulo, můžu začít s čistým, haha, štítem... třeba se aspoň něco změní, když má ten odporný zakrslý zakomplexovaný skřet odejít... Nu, tohle téma je pro mě stresující, takže jej raději opustím.

Fixa ve čt se tedy jaksi nezdařila. Zato jsem byla s Jakubem:) ve st v Jazz Tibetu. Tomu přecházela návštěva bratránka. Mluvil se mnou jak kdyby mi bylo třináct. Nasadil takový ten úchylný výraz, s jakým mluvíme na malé děti, když se jich ptáme, jestli už někdy udělali něco, co se dělat nemá, a zeptal se: A co pivo, piješ? A co chlapi? E?, řikám si já. Hele, já už sem trochu vyrostla... Všiml si prý. Pamatuju si, jak mě hlídal, když sem byla táááákhle maličká? No jo, jsou věci, který se nezapomínají.

Včera jsem víceméně nechtěně strávila den ve městě, převážně v obchodech. Nakupovaly jsme se Šáruší vééééélkého psa. Plyšového.
Viděla jsem naprosto úžasnou knihu, naprosto anglicky a naprosto asi za sedmset. Slint slitn. Byla o hell umění...
Též tam byla neméně úžasná kniha od Jenny Nowak, další díl o Vladovi... čili zatím poslední díl. Dnes jsem dočetla ten první. Není nad to, držel se přirozené posloupnosti... Ale až budu mít toho movitého sponzora, anebo aspoń part-time job, tak asi neodolám...
Btw, mám fijalkové náušnice.)

Je celá zelená!

Juch. Mohu se s ní mazlit... Bude ležet na nějakém čestném místě, pravděpodobně na poličce... To ste chtěli vědět, co... jop, mluvim o lístku na MoR...

Akorátže, jaksi, a to je provar, se jeho datum nešikovně kříží s Festivalem Fantazie... to mě mrzí. Nějak to pokoumám.

... sem celá fialová...
nešťastná ímougril
přečetla sem Řbitov zviřátek... proto.

Budete mě mít rádi, i když budu mít dostatečnou z matematiky a velice pravděpodobně i z účetka a možná i z ite?

Haha. Kompjůteru nemaje...

musim psáti, odkaď se dá.
A je celkem o čem psát.
Ale o tom jindy. Zatim se mi povedlo naškrábat referát o Malém princi. Nikolive prosím kvůli tomu, že je krátký, ale tuhle knížku mám ráda.

Tim Burton's Corpse Bride

Nevěsta je dojemná... vtipná... a ona sama je mi svým lehce cynickým, hm... úsměvem, sympatická. A hospodský (či spíš jeho hlava) mi připomíná Kiva.
Lehce mě ale rozčilovaly titulky... já myslim, že rozdíl mezi ji a jí je celkem znát, nebo se pletu? :) Inu, nebudu píchat hnidy, jak řekl T.

"If vomit were a movie, this would be the soundtrack,", napsal kritik o Canibal Corpse. XD (smích)

Nové velmi emos fotos^^

Juno... asi miluju.

Vzrušující den pokračuje!

To je pohoda, když je pohoda... (Kámen, Rrrr!)
Tak nějak. Souhlasím.
Podařilo se mi sehnat designově skvělé ubrousky, na Teiny toptenové červené náušnice... A přitom jsem stihla potkat...koho že to? Snad ne Magora? Jojo... Študáč a Kofola to jistí, abstinuje. Pak mi volal MTJ, esli nechcu jít na voďára. Jedna z věcí, který se neodmítaj, žejo... Málo času, ale zato sem dostala Mrtvou nevěstu! *SLINT*

Není nad romantickou procházku do nemocnice... tak jsem se tam vskutku vydala...Kdo by tušil že je tak rozlehlá? T. mě navigoval po telefonu. Já se bavila, mu tekly nervy:D Tak pěkně sněžilo... a sněží doteď. Sníh padá sníh a je to dávno...

Chtěla jsem sem dát fotos djembeátkem, leč. Jeden z nás tam vypadá nereprezentativně. On to není. Tak jsem od tohoto skvělého narcistického nápadu upustila. HIhi.

Nový klimatický jev PERVERZE

Kde jsem skončila? U toho, jak je mi líto vánočních stromečků a nikdo to nechápe? Nu...

Ahaaa... tušim, že ani akce 23. se nedočkala nějakýho záznamu... Škoda.)) pěkná akce. Hudba... ehm Punk, sex a pivo:D Tak ňák.

Vánoce se nějak odvlekly... pak jsem společně s 2/5 + psem s trychtýřem odjela do Rokytnice... vydržela jsem tam 3 dny.

NO a pak se na chatičce, kam jsem prchla, slavilo. Už nikdy nevypiju více než jednoho panáka slivky (To není předsevzetí, to je životazáchovné rozhodnutí:))

A založíme skupinu... jdu do toho s Ráďou a Tádou, didgeridoo hráčema:)

Dostala jsem od T. rtěnku. Fialovou. Poprvé.

A včera jsem byla byla s Magorkem na výborné večeři v Garchu.

And now.... sem až do neděle sama a bojím se usínat potmě.

Někdo má...

krásné djembe... co leželo pod stromkem.) a je moc maléé... a někdo ne.)

asi dvacet stehů v uchu a značně neslušivý plastový límec a někdo ne.)

Někdo je lemra a nechce se mu psát a někdo není.) If, buď mumú... a pojď do toho:)

Jsem první Rozmar...
Třetí čarodějnice...
Jednou budu teta Ropuš!
...ach... jak je krásné vědět, že nejsem až tak sama... díky T.

Včera

...jsem si měla jít nechat proděravět ucho! A nešla jsem, z důvodu nedostatku financí... Dnes jdu plesat, a asi budu řešit to samé. No nic. A mimochodem, mám ráda filmy s atmosférou... a tu Juno má.) má i užasnou hudbu. Wrrrrau!

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááá... zkazili mi dětství! Bella je přece blonďatá a Edward mnohem hezčí! Připomeńte mi, že nemám zkoušet dívat se na filmy, jejichž knižní (a pochopitelně lepší") verze jsem četla!

Jít na Juno byl každopádně skvělý, přímo blyštící se nápad... ten film je úchvatný... a neptejte se, co se mi na něm líbí... prostě líbí. A hudba též.

Juno

Asi se nechám strhnout běsnícím davem a zajdu do kina. Na Juno. Kdo jde se mnou? ;)

Neee-e? Nevypadám dostatečně reprezentativně?

Zdál se mi kráásný sen.

Byl v něm nějaký úžasný a dokonalý chlapec v tyrkysově modré (mojí! úžasné!) barvě a dal mi pusu na čelo a miloval mě, neptej se jak to vím, to se pozná...
Že se mi zdaj sny a ráno nic není, všecko je snění a nic se nezmění... Achjee.

TAk se mi to líbí, tak to má být... každej den něco... abych nemusela a nemohla moc přemýšlet... o tom, jak moc přemýšlim, filosofovat se nemá... a už vubec ne o samotě... Tož tak. Stručně.

Say Oh!

Nic se nedělo
v rádiu hráli mši pro severní Čechy...
vítr foukal a Amazonky se bavily...

Víte, jak bude vypadat angličtina za pár let? Je to lehce zábavné...

The European Commission has just announced an agreement whereby English will be the official language of the European Union rather than German, which was the other possibility. As part of the negotiations, the British Government conceded that English spelling had some room or improvement and has accepted a 5-year phase-in plan that would become known as "Euro-English".

In the first year, "s" will replace the soft "c". Sertainly, this will make the sivil servants jump with joy. The hard "c" will be dropped in favour of "k". This should klear up konfusion, and keyboards kan have one less letter. There will be growing publik enthusiasm in the sekond year when the troublesome "ph" will be replaced with "f". This will make words like fotograf 20% shorter.

In the 3rd year, publik akseptanse of the new spelling kan be expekted to reach the stage where! more komplikated changes are possible. Governments will enkourage the removal of double letters which have always ben a deterent to akurate speling. Also, al wil agre that the horibl mes of the silent "e" in the languag is disgrasful and it should go away.

By the 4th yer people wil be reseptiv to steps such as replasing "th" with "z" and "w" with "v".

During ze fifz yer, ze unesesary "o" kan be dropd from vords kontaining "ou" and after ziz fifz yer, ve vil hav a reil sensibl riten styl. Zer vil be no mor trubl or difikultis and evrivun vil find it ezi tu understand ech oza. Ze drem of a united urop vil finali kum tru. Und efter ze fifz yer, ve vil al be speking German like zey vunted in ze forst plas. If zis mad you smil, pleas pas on to oza pepl.

Uvědomila jsem si, že když napíšu slovo průšvih pozpátku, vznikne "hivšůrp". Vyzbrojena touto informací jsem se hned cítila o mnoho lépe.

Jo, a dnešní den by se dal velice výstižné právě tímto slovem označit, nicméně vyzbrojena touto informací necítila jsem se o nic lépe.
Ráno jsem jela busem a co se nestalo? Nastoupil revizor... a já si s hrůzou uvědomila kolikátého je a kdy mi končí platnost...pozdě..."Vystoupíme si, jo?" Takže 700,- v hajzlu. Velice v náladě jsem došla do školy... Vlastička na nás šišlala jako obvykle a pro zpestření nudných hodin nám hodila testík na něco, co jsme dělali loni...ach, jak tu ženu milujeme...

Večer jsem šla bruslit v malých bruslích... a znehodnotila si přitom kalhoty.. páč jaksi nevydržely zavazování bruslí. Ještě že nosim úžasně dlouhé tílko, spíš šatičky, které velice dobře skrylo tu díru v místech, které lidi běžně na veřejnosti neukazují. (Nepočítám úchly v parku... .))

Smrt, vysoká cena za život:)

don't know the conseqences

Vtipné popunčové foto zde

Lemra tu, nic se mi nechce, konverzuju po ajsíkjů jednou rukou... jdu dělat Hajíš!

Eště nejsou Vánoce...!

Zoufale se držím této myšlenky, protože si chci Vánoce náležitě užít s veškerou tou rozkošnou voňavou atmosférou, která u mě ještě není a zatim vypadá jen jako punče na náměstí... btw po FiXe jsem byla poněkud (ehm, dobře) těžce ve stavu způsobeném nadměrným požitím punčů... myslim že byly tři, z toho jeden absintovej... Inu bylo to lehce zábavné, o to víc, že jsem měla Svou Úžasnou Chlupatou Čepici S Ušima a budila až chvílema nepatřičný úžas. Já ji prostě miluju.
Taky jsme s Pudem počůrali radnici... a FiXa hrála... leč já asi moc nevim co. Trapas. Pak jsme šli do Vertiga se starým kámošem, který mě nepoznal:) a tam... jsem získala medvídka Pú... a ještě trochu alkoholu.
Pud mi chce dát sklo k Vánocům.

Lehce začinám přemýšlet nad dary... dnes jsme s Šáruškou objevily náhodou objevily nádherné stužky, v barvě úžasné modré a zelené, ale ne ty plastové, byly přírodní-nebo se tak aspoň tvářily, a mě to inspirovalo... co kdybych nedávala dary, ale obalový materiál na dary? To by je mělo potěšit minimálně stejně jako jiný mnou vybraný dar, ne?

Achjo... kdybych měla přítele, dostane Axi, Dark Temptation, protože je bezkonkurenční...! Voňavá, samozřejmě.

Nedostanu k Vánocům lístek na MoR 09?
TAK SI HO KOUPIM SAMA, HNUSNEJ SOBECKEJ JEŽÍŠKU!! .)

25.11.2008

Zitra hraje FiXáááá na náměstí, což považuji za opravdu dokonalý dar:D Mám totiž svátek... Super, cooo...

Už jsem se zmínila o koncertu UDG? Nikolivěk... Inu, překvapil mě vysoký podíl trendydívek v celkovém počtu návštěvníků... Ehm, byla jsem tam...s Magůrkem... Což se ukázalo býti užitečné, mimo jiné, když jsem ztratila náušnici (tu kovovou, co s nima teď jsem furt!) a on ji velice akčně hledal, avšak našla ji jiná akční slečna, za což jí patří můj dík.)

Jinak, prý bych měla mít teď období, kdy vyšší mocnosti rozhodují o mém osudu... tak nevim. Asi bych se měla nějak přičiniti, aby ten osud bylť příznivý... tak pro jistotu nevim co dřív, jako vždy, mám zaflákané víkendy a chuděra Haňule si stěžuje, že na ni nemám čas.)

PrAvda... víkend teď jsem kalila...ale opravdově...s klukama mýma nejdokonalejšíma... Hloupá nostalgie (pohřební ústav? Jak příhodné, některé vzpomínky bych prostě měla pohřbít na dno svý můří a špinavý duše...) mi přikázala se podívat na některé staré fotky... třeba ta z tábora, kde stojíme spolu nad hromadou bordelu z našeho stanu... Je mi líto, co se z ní stává...

Veselejší... objevila jsem to dílo, nad nímž jsem slintala v Šenově... Takový dokonalý obraz či co...

Pomíjím fakt, že se tvářim jako eště slovo a zabiju tě! Ale tak nějak teď jako vypadám...

mrtvolno

Ve čtvrtek jsme byly s Teou na indické přednášce, bylo to fakt velice zajímavé... rozebíraly se rozdíly mezi východem a západem, náboženstvím a vůbec to, jak je tahle doba na falešná a hnusná a podle dávných předpovědí má ještě tento čtvrtý věk Hádek trvati dlouho.
Zapěli jsme si Hare Krišna... a na konec byly ochutnávky rozličných tradičních a vegetariánských jídel. Zřejmě jsme vypadaly obě velice hladně a velice nenasytně, páč paní, co to rozdávala, se u nás zastavila nejmíň třikrát a nabídla nám. Pochopitelně jsme neodmítly;)
A pak jsme zamířily vstřebat nové poznatky do čajovny... Kde se nám dostalo cti připravovati si čaj, byl moc dobrej, cítila jsem v něm ryby a chleba (báj´dvej koupila jsem si Masala koření, a můžu si dělat Yogi v plné kráse a chuti. Leč zjistila jsem že stejně můj recept byl výborný a Masala ho hned tak nenahradí;)) a povídaly jsme si s čajmeny a co se nestalo? Dostaly jsme pozornost podniku! Japonskou směs! Asi jsme fakt vypadaly zoufale...
A včera jsem si vyposlechla blablabla o důchodové reformě od jedné staré kamarádky, a pak Kačce ujel bus, ač jsem přemlouvala řidiče, aby ještě chvilku počkal."Já jezdim na čas!", byla jeho odpověď.

Akce to byla vtipná, že jsem jak kyselina, už vědí všeci, a zvlášť chlapci byli velice udiveni, jak moc papám.

Nejvtipnější byl ale závěr akce, když jsme šli hrát schovku na hřiště místní střední školy... a mě se podařilo aktivovat alarm budovy, protože jsem nutně potřebovala vylézt na ty zatracené točité schody. Siréna hlasitá, v nočním tichu se to pěkně neslo. Zdrhali jsme.

.)

smůla...

A smolně černej den... leč já, já se nedám. Taky moje nové tričko je smolně černé a na zádech má nápis: Delicious... Luxusní, ale opravdu.)

Vyřešili jsme dnes konečně ten trapný problém, co koupit Šárušce k těm zatraceným narozeninám. Nikdy bych nevěřila, že nakupovat a okupovat obchody s dvěma chlapama může být taková fraška. Tedy... frašku z toho udělali oni. "Co jí takhle dát dlažební kostku?"
No, doufám, že se jí čtvercaté hodinky budou zamlouvat a stejně tak i Psí zima, můj vkus je dokonalý přece..

Dokonalá kýčovitě modrá obloha a barevně s ní vůbec neladící listí, není to nádherné...? Na Mlžném výletě to takhle vypadalo vesměs všude (teď jsem hrozně zatoužila použít slovo vesměs, jen jsem musela vymyslet větu, kam by se aspoň trochu hodilo.))

So enjoy this colourful autumn...

"ÁÁÁááá... něco mi leze v nohavici a lechtá mě to!"
"Počkéééj... to bude asi žížala!"

.)

Než zapomenu... The Melancholy Death of Oyster Boy and Other Stories .)

This is a life

The next song who make I feel so... inexpressible .)

Lyrics

Vrabčák

Co bych neudělala pro jedno malé představení? Dokonce jsem se i navlékla do těch hrozných černých kalhot s extrémně vysokým pasem, upřímně je za to nenávidim, a vrchol! dokonce i boty s podpatkem jsem vytáhla zpodpostele.) A páč to bylo ve spěchu, malovala jsem se v autě, a prosila mámu, aby brzdila něžně, jinak mám tužku v oku;)
Pak jsme ve foyer hledaly hasiče, aby nás protáh do lóže... jojo, není nad protekci a známosti.)
Ale představení bylo rozkošné...


Mám Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy, leč překlad zdá se mi jakýsi podivně kostrbatý... ale ilustration jsou takové... brutálňoučké.) velmi...

Ms Angličtinářka dnes nadhodila možnost jít po maturitě studovat do Skotska... na rok, dva, tři... .)
Co mě tu drží? Nic... žádné neo(d)pustitelné závazky... Vážně o tom uvažuju. Akorát mě napadá, jak jsou na tom Skoti s britskou angličtinou? .) To musim pokoumati...

Též mi dělá radost grupa Flogging Molly, svou dokonalou hudbou.)

Umírá mi mptroska, ale jakože opravdu umírá... tak jsem se rozhodla, že až jednou zase budu mít volné finanční prostředky, vynaložím je tímto směrem. Leč protože akcí a příležitostí jak je utratit nějak neubývá, musim si najít brigádu/sponzora/dobře se vdát.)) Ne že by nebylo za koho, poslední dobou je chlapců ochotných se mnou kamarádit až podezřele moc... co se děje? Mám chuť si stoupnout a zaječet...( že chci toho jednoho jedinýho...) no zkrátka zaječet něco hodně ošklivýho, a páč jsem přeci čistá cudná mravná Kateřina, nic takového neudělám.

Tak jo!

Tak jo... tak jo... a chlastu ještě víííce a déšt ledový ať tě zmáčí...

Koupim si ten jediný plastový stylový kousek, co mi chybí... Áno... sluneční brýle! Do deštivého počasí... ty velké, můří. Jsem můra.

A opět ztrácim nit, ale někteří se snaží ji navázat, jako by se nic nestalo... ehm. Staří přátelé? Jop...

But transitory... a zas bude... třeba zima.

Sally's song

Sallyina píseň se mi velice líbí. Je krásná od Fiony Apple. A ke své smůla až dnes jsem zjistila, že existuje i verze Amy Lee... taky nádherná. Prostě skqost (čteme skvost).

Ten text je... povědomý. Jako bych to znala.))

Foggy trip

Byla zamračená sobota ráno... a z Olomouce vyjelo punkové autíčko s cd přehrávačem a ospalou posádkou. Někteří, krom řidiče snad, spali velmi málo. A punkové autíčko jelo... až pro slečnu geoložku, která byla iniciátorem výletu, a jela si nahrabat granáty do Jeseníků. Tak tedy... když se zamračená obloha usmála a ukázala i sluníčko, bylo nádherně. Stromy byly tak dokonale barevné, tak krásně a přitom to nepůsobilo kýčovitě... možná v kombinaci s modrou oblohou (jako hotel Grand.)) lehce. Usnula jsem, jak jinak... ale až později, než jsem předpokládala. Pořád bylo všechno tak barevné... až jsme dobloudili podle mapy z roku 1978 a Autoatlasu ČSSR do končin jako je Vidnava, Skorošice a Velká Kraš... cestou jsme skupovali atraktivně (teda pro nás.)) vypadající objekty... romantické staré domečky, záhrádky a zákoutí... jedna starou dokonalou továrnu s atmosférou... (Co mi připomněla...?) Tak ti z nás, co s sebou měli foťák a říkají si fotografové, začali fotit... Abych to trochu depoetizovala, ten objekt, (kam jsme vlezli skrz plot, na kterém bylo upozornění, že objekt je střežen psy.) opravdu hlídal pes... jenomže už to chudák měl za sebou. Nedlouho.
Dojeli jsme do Velké Kraše...kupodivu. Cesta tam je pečlivě tajená, snad aby to chudák turista neměl tak jednoduché. I když, kolik lidí pojede dobrovolně do Velké Kraše... Šli jsme hledat ten lom/lůmek/lomík, leč cesta byla dlouhá a já mám na patě velký stržený puchýř (...chůze v nezavázaných steelkách...) a tak jsme se s If rozhodly nedoprovodit je tam... neviděly jsme lom/lůmek/lomík.

I jsme lezli na Boží horu, páč na ní byl úchvatně vypadající, starobylý a krásný klášter. Nebo kostel? To je fuk, každopádně při bližším ohledání nahoře na hoře mu trošku kazilo image osvětlení, připevněné na jeho věžích a nějaké ty dráty, trčící tak porůznu... nevadí, z dálky to není vidět;)

Tohle jsem asi potřebovala po tom náročném týdnu... kdy se kyvadlo mé vlastní existence opět v některých chvílích hodně vzdalovalo od své rovnovážné polohy (klidu a míru a duševní vyrovnanosti a vubec takových příjemných stavů. ))

Ska!

Podnikla jsem výlet do Věciček, abych se přesvědčila, esli náhodou nemají tričko Within Temptation... a náhodou mají akorát jednu čudnou mikinu. Teda, ten potisk je divnej, je to Silent Force Tour nebo co, a mě se prostě nelíbí. Tak sjíždim všemožné stránky ve snaze najít schopně vypadající tričko... a nejvíc se mi líbí tohle. Bohužel, Nizozemí.)) A tak jsem si ve Věcičkách koupila placku... pro změnu ska. Schíza.

Gaudeamus '08 a jiné vtipnosti

Zmatkařim sice, ale nakonec jsem do Příkaz jela... akce sqost, ani fakt, že tam byla skoro třetina našeho profesorskýho sboru, mi přeci nemohla zkazit ani náladu ani mi zabránit v dělání hloupostí...Punčoška, co se náhodou taky vyskytla s Pedrem, soudila, že mám dosti už po jednom. Asi jo, no... Mno, medovina byla dobrá, pivo překvapivě též a Moranka dnes loudila, esli ji seznámim s "tim pěknym kytaristou". No.

A včera Gaudeamus, domluvit se s chlapci vyžaduje menší konspirační akcičku, páč se domlouvat s dvěma lidima naráz, pakliže je jeden naštvanej na druhýho a předem se zavazuje ke korektnímu jednání ( a přitom sou to kámoši a maj se rádi... Filio a Makenzen....)) a já o tom nic nevim a napíšu jim, no je to složitý. A to sou to chlapi. Nakonec to dobře dopadlo, vždycky jsme se rozdělili, abychom se mohli hledat a psát si vtipné smsky jako: "Kde seš? My jsme za velkym stanem vedle hajzlu..." , což mi upřímně vubec v tu chvíli nepřipadalo jako dobré udání polohy... všichni mi připadali hrozně velcí a vysocí a kde sou nějaký hajzly, to taky věděli bozi...
Na FiXu jsem byla v dohledu... parádní. Pak dohráli, my sme šli pro piva ke stánku, což předpokládalo stát asi 20 min na jednom místě ve frontě, pak mi džentlmeni dali moje, tak jsem se vzdálila... pak mě to nějak vcuclo do kotla, který se tvořil na Horkýže... chvíli jsem se vyhýbala pogujícímu Mirovi a spol., pak jsem se zbavila piva a nechala se pohltit pulzujícím davem, a tam byli všeci... Tea, Magor, Bivoj, Jirka and many others samozřejmě. Psina v kotli. Moje trapné boty začínají vypadat celkem zkušeně.

A když jsme šli dom, chlapci mě naštvali, nebo spíš já se naštvala, protože mi to v tu chvíli připadalo jako dobrý nápad, chtěli dělat akci beze mě, už i oni, zrádci. Pak se pěkně lísali... No. Jsem to ale odporné intrikující stvořeníXD co?

A to mi teď jako budete říkat Kačííí?

Asi jo... Docela mě to překvapuje, dycky mi Tea řikala Rogalo...

Oh shit.
Nemůžu na Xindla X.
Ani na Two mens whose love's music.
Jsme v Praze totiž.
Jsem naštvaná.(

Nejspíš snad vrozeným odmítavým postojem k neostýchavé a lačné sexualitě, vrozenou svěží a čistou chladností smyslů.

Muhehe. Výňatek z Vlčí jámy. Pobavil mě lehce. No, podotýkám, že je to kniha z počátku století...

A teď, současné umění... SB6!

Rock'n'roll in my heart

Tak jest psáno na mém užasném tričku... je dokonalé. Vemu si ho na Gaudeamus.)

Baví mě jak můžu psát na blog, ale nebaví mě, jak si to může každej přečíst.) zvlášť ti přemýšliví, co mě znají. I když, kdo to může říct, že jo, když i It se dneska divil, proč vyhazuju to, ehm... maso z té jinak skvelé bagety. Jako by mě neznal.
Baví mě Terčin status Cosi kdesi asi v srdci...
Baví mě i to, jak si postupně vybavuju vtipné chvíle z víkendu, kupříkladu Peťu s kočkou. Neodolatelný pohled.)

Dnes vydařený rande před bazénem s It, pak bageta, heh.) Definitivně mimo realitu, to jsem přesně já.
Stojime u Terezský brány, čekáme na týpka s autem, co má přijet... pak jsem se chtěla mrkntou do diáře, kdy že to mám kde být, avšak mezitim přijel týpek s autem... já nevnímala, pak jsem zvedla hlavu a It už vedle mě nestál. A nebyl ani nikde na dohled... to byla krize. Fakt jsem přemýšlela co se stalo. Nakolik eště stále tady? Nakolik v bublině kdesi nahoře nad mraky...?

Btw moje babička žije v přesvědčení, že jsem nedostatečně kulturní... proto začínám kulturně žííííít.))

Have you ever been on metal wedding?

Co může být horší pro člověka který nemá rád oranžovou, protože mu připadá moc jásavá, neomaleně veselá (to je to slovo, na který jsem si tady
nemohla vzpomenout!) a prostě vůbec nesympatická, než že má oranžové krásné zimní návleky, tubusy, jak řikal Radim.


Metalová svatba

No... jen pár nesouvislých poznámek...
Hodně lidí jsem tam vubec nečekala, zato se tam všeobecně čekalo mnohem více lidí. Cca 30. Bylo nás tam přesně 11. Včetně slečny fotografky.
Staří známí... jako třeba Peťule. Nalitej už od pátku. Jel prostě nonstop...

A taky Magor, pogoval tak, že sem si málem prokousla retXD

Ano, už zase vím, že dvojici tři lidi netvoří (já ty a křen...) a uprostřed davu jsem se cítila sama a blbě.

Už vim i to že někteří chlapci s černýma linkama vypadají (ne)odolatelněXD.

"Já přece nechlastááám!", zařval Peťa a zřítil se pod stůlXD

Jsemť ale šikovná.)

A v rámci tréningu obou hemisfér jsem sem přidala úžasný přehrávač. Původně měl být na boku, leč, protože je pod ním trapná Jangoreklama, musela jsem ho dát uplně dolů. Enjoy.

V noci na dnešek se mi zdál opravdu těžce ujetej sen. Zkrátka klasika. Aspoň u mě. Byl v něm nějakej extrémně vysokej týpek, If a další lidi... a já zase kdesi balancovala, na hraně něčeho, mohla jsem spadnout. Věřim tomu že sny=podvědomí, ale zatraceně by mě zajímalo, co tohle znamená...

Dnes byl podzim. Z balkónu bylo vidět zamračené nebe, žádné slunce, jen studený vítr, který odnáší i ty nepatrný zbytky léta, co ve mě ještě zbyly... už jsou pryč. Už vim, že se blíží to prokletý období, jakým je zima, který přináší jen studeno a bílo všude kolem...

Můžu ale vytáhnout rukavice!

Přečetla jsem si opět Skladatelku, kterážto by rozhodně mohla figurovat v mnou přečtených knihách jako kniha mě-se-extrémně-líbící.)
Protože se mi opravdu moc líbí. Má prostě... atmosféru. A je v ní pár pěkných myšlenek.

A tohle chci... to je prostě... druhý díl Poutníka!

Ah dnes...

Včera jsem toho chtěla napsat tolik, ale protože mě třeskutě bolela hlava ( že by po té travní čokoládě? :D ) a tak jsem to všecko skoro smazala a mazala do postele... A dneska ráno jsem měla divný pocit v krku a když mi tam máma zkušeně nahlídla, prohlásila že mám krásnou angínu, která se u doktorky ukázala býti zánětem nosohltanu. Takže tak.
Tak se flákám doma, s čajem (sáhla jsem po Earl Greyi) a tedy jsem dočetla už Šerou hlídku. Čekala jsem, esli nebude mít na konci nějaký trapný happyend ve stylu HP "o devatenáct let později..." nebo tak něco, ale naštěstí ne. Dopadlo to sice dobře, ale... na druhou stranu Kosťa (upír Konstantin) taky mohl dopadnout lépe. Chili jsem se závěrem spokojená. Už včera jsem chtěla napsat, že si musim začít psát seznam knih, které se mi opravdu líbily. Takže nějaký výběr z toho všeho mnoho co už jsem kdy přelouskala. A budu to psát sem, na blog. Budu si třídit myšlenky.) Nutně to potřebuju.
Protože při své roztržitosti jsem zapomněla na svou...ehm, charakteristickou vlastnost - roztržitostXD Měli jsme v rámci nějakého psycho psychotestu napsat pár takových věcí, charakteristických pro sebe . A já na svou vlastnost nemohla přijít. Až pak Šáruše povídá: "Ty? Ty jsi prostě tááák roztržitá..." a bylo to. Měli jsme též napsat svého hrdinu... chtěla jsem napsat Maju, té rozumim moc dobře, ale hrdina je prostě Geralt. Tak jsem ho napsala... a pančelka ho přečetla jako [džéralda]. Nenaštvalo by vás to? Takhle ho degradovat... tssss.

Na Jango.com se mi líp zvyká než na last.fm... ale zas tam není SB6, což mě mrzííí.

Lituju že sem nebyla na Fixe na SmíchOffě, páč videa vypadají (či spíš zní) fantasticky...

Dnes nemůžu jít do čajovny, nemůžu jít na irské tance, zítra nevim esli půjdu s mámou na Bathory, ve středu jsem se jde pít do Gólu, páč přijede Terka..., a já nevim esli tam budu... Pak musim za paní ředitelkou výtvary někdy...

Baví mě, jak na blogu jisté slečny často je k nalezení slovo obskurní, které ve mně evokuje vzpomínky na OnTheRoad, když jsem přesně o tomto slově vedli velice zajímavou a přínosnou debatu. (Mleli jsme takový sračky, že jsme až zaujali pana profesora z litomyšlského gymplu, k jeho smůle stojícího vedle nás.))

Podzim

Když jsem jela vlakem, začal podzim. První známkou bylo žluté listí poletující kolem vlaku. Bylo to... překrásné. Takové podzimní. Dnes jsem se vracela a Olomouc mě přivítal poněkud chladně... byla mi zima.

vo ničem....

všecko, naprosto všecko. Oh, že zitra jedu pryč a své strasti a slasti s hledáním všeho možné vypovím a napíšu až zítra, od babi a dědy, páč mají večer nějaké mecheché (tak nějak se to slovo píše, ne? Babi to vždycky řiká a mě to připadá... fascinující:)), mě velice těší, ale zase zklamu Peťu... chce mě zatáhnout na takové místo, kde se vyskytuju velice máááááááááálo.) no do čajovny! Dnes s Terkou opět.

"Seš tak dobrá... jak tahle čajovna." (Verunka)

4seasons

a teď už je podzim, tak jsem se rozhodla dát sem svou velice převelice oblíbenou báseň od Paula Verlaina, překlad od Borise Šerfa, staženo neočekávaně z http://aailyyn.wz.cz, protože jsem mínila opsat jednu z verzí, co mám doma. Ale tahle se mi moc líbí.

Podzim, moje nejoblíbenější období... takové ponuře veselé, není tak rozjuchaně (nee, to není to pravé slovo, já chci to z toho románu, přeci) barevné jako jaro, většinou víc ladí s mou náladou než léto, a není ještě tak studené a sněhově rozbředlé jako zima.

Bodují u mě Sonic Boom Six, a taky příští rok bych ráda stihla Mighty Sounds, páč to zní opravdu dobře, většina toho. Prostě skáčko... prostě punk.

A bonus, který nikoho nezajímáXD, vim jak se jmenuje Márdi! A jak je docela starej! Je mu 34 a kdyz sem se s tímto velice převelice zajímavým poznatkem sveřila mámě, poznamenala jen neco jako: " A tobě to připadá, jako že už je strááášně starej, co... " Hm, jo mami, tak nějak. XD

Jo, tento víkend jsem strávila naprosto celý doma! Prostě jsem nikde nebyla, to mě děsí... děsí mě, že se ze mě stává taková ta zašitá bytost, jíž se každej vyhne... ano, sociální izolace na okraji velkého mesta je mozná... jsem živoucí příklaad. Jsem osamělá a snazim si to nepripoustet, ale slo by to snáz, kdybych mela co delat, ale jak zacínám být trochu velká, nejak ubývá toho, co bych chtela a mohla delat... oh shit. I kdyz, esli si porad takhle stezuju, co se divim? Bleee....

I kdyz... pozitivni je, ze jsem ten vikend stravila naprosto nekonfliktne... jako ze sem se nehadala s nikym ze spolubydlicich, bratříky nepočítaje, s temi se hadam porad.
Ale abychom s mamou netrpely pocitem, ze jsme umelecky nevybouřené, realizovaly jsme se navrhem geometrických obrazců a jejich následnou kresbou na zed u schodů. Bylo to velice zabavne. Moje mama je RAFžena. (Neco jako RAFinovaná:)) A docela jsem se u toho bavila. Nevim, jak dopadlo, kdyz me uz ted bavi byt doma a zlepsovat ho... to jsem dycky myslela, ze delají nejvetsí trapky a nudaři. Nejvyšší čas pozměnit názor.)

A kašle na mě už i Ital, jsem totálně LOST.

co jsem tak náhodně našla....

Vypadl na mě můj starý deník z Chronosu... a v úvodu je pár slov o mně. No... pár slov, moc stručný to teda není. Asi jeden a půl stránky. Ale hrozně zajímavých věcí. Pár ukázek:

Nemám ráda fialovou barvu. A ráda zelenou. A taky ten úžasný odstín modré a vínovou. A oranžovou. A hnědou.
V uchu (pravém) mám 3 dirky, v levém (v současné době) jen jednu.
Mám ráda berušky, žirafy a gumové kachničky. Taky kopretiny, sedmikrásky a slunečnice. A číslo 3. Provází mě můj celý (patnáctiletý=)) život.
Jsem náladová a upřímná. Někdy urážlivá. Já vím a stydím se za to.
Někdy dávám své pocity a nálady najevo. Někdy hraju divadýlko.
Spím v jedné posteli s Rafaelem (králík).
Žít já ve středověku, dávno mě upálili na hranici (jako čarodějnici!) ...ráda provádim "nepředloženosti"
No a když je mi zle, ráda poslouchám pohádky (žádný morbidnosti, ale klasiku, kde všecko dobře skončí)
Pak taky si vzpomínám, že jsem poměrně stydlivá,a nepříliš ochotně se svěřuju s problémama. No pak se tím trápím sama... můj problém, že?!

No... takže asi tak. Psáno před dvěma rokama... a je tam toho víc. Samé zajímavé věci. A v některých aspektech mého bytí a žití vidim docela posun... Nevim, jestli k lepšímu.

Ještě včera byl srpen!

Tím se utěšuju celej den, páč to přece zní líp než "Dnes už je září!". Ale díky tomu, že mi z rozvrhu vymizely jisté odporné již dříve zmíněné předměty jako je fyzika, chemie a zeměpis, mám pocit, že tenhle rok by mohl být celkem snesitelnej. Aspoň na školním poli. I když, máme čtyři hodiny účta a třeba hned v pondělí roztomilou skladbu předmětů - dvouhodinovka ITE, ČJ, M a dvouhodinovka účta... velice zničující, Jonáš hned takhle poránu:-/

Eště sem hodim neco z Ugandy-Kalkaty... ale to az za cas. Bylo to parádní, i když Karlík ležel na poličce a ve stanu bylo vlhko a byla hrozna kosa...

Peťo, moc mě těší, jak si myslíš, že vubec uvažuju. Naaši by se tací, kteří by ti odpřisáhli, že to vubec neumim. Třeba náš pan matematikář. Ten se toho dojmu jistě zcela nikdy nezbaví. Nevadí, ať chcípne, stejně ho nesnášim.

A dnes sem si koupila dokonalé vietnamské tričko a esli ho na někom uvidim, tak se naštvu... bylo tam už jediné v bílé barvě a tak ho mám doma. A přemýšlim že by se možná hodil i nějaký fotoreport... uvidímež.

Jdu balit.

Dnes... poslední den:( Hanička má mononukleózu a já se těšim jak malaá. Čajovna je místo setkání. Ale svoji lásku tam nenajdu, že jo... achjo.
Málem jsem ztratila mobil a ten rozkošnej vanilkovej pudink, co jsme je tak velkoryse zachrańovali z ledničky, se naštval, prask a mám od něj zasviněné celé zavazedlo. Včetně sluchátek a prasklých brýlí.

A taky... zážitek dne! Adrenalinová houpačka. Cesta nahoru, pohled dolů, vědomí vlastní smrtelnosti a další případné stresové faktory mě kupodivu nechaly klidnou, ovšem to, že se mám sama odrazit od té plošinyy a hóópnout do hlubiny... bylo šokující.

,,Už?"

,,Neeee! Eště sbírám odvahu!"

tyden plny překvapeníí

Tenhle týden měl vypadat asi následovně:

• pondělí - uplna aklimatizace na olomoucke podnebi
• utery - pošefit mimoškolni aktivity + sehnat někoho na OnTheRoad + mela prijet Terka+ este neco posefit
• streda - odjezd do Rokytnice, proste do Cech za pribuzenstvem

No, a jak to dopadlo? V pondělí jsem odjela za If a Kačkou na shopingXD- skončila jsem na Skřivánčí-, stihla jsem potkat Thomase (krycí jmeno:)), a aj do meho uzasneho oblibeneho sekáče jsme došly. Koupila jsem si Poutníka - v levných knihách, konečně mám i olej (ojel.)) a dva dokonalé vietnamské kroužky na záclony, ze kterých budou zcela parádní náušnice (až je lemra vyrobí, že.)). A pak, prootože dojela Terka z Englandu, střetly jsme se, přivítaly, šly k ní, kde jsem poznala konečně její sestry.) a dala mi svůj úžasny dar - Senchu* ááách.) a pak jsem teda jako jela domů... konečně žeee.
V úterý, včera ne? jsem odjela zbaavit se předmětů doličných (rozuměj učebnic - fyzika, chemie, matika a podobne ohavnosti), pak mi uzasny a nejdrazsi Tadeáš rekl, ze by mozna jel (no a pojede!!*). Pak sem šla do čajky, za Terkou a Dadou... voďára byla nabitá jablkem s mátou, ale pác byla po dlouhé dobe, tak sem to prezila. Pak prisel můj uzasny It, dali sme si na půl kuskus (který pak on zaplatil, není dokonalý? ) a protoze on mel neustále chut utrácet, téměř-proti-mé-vůli nás zaved za Šáruší, která tam neměla být, a tam chtěl utratit velké množství peněz - pozval mě na zákusek.) a pak jsme šli debatit do parku na existenční a značně filozofická témata... což mě téměř uvrhlo do deprese. Téměř. A protože přijela Terka, jiná Terka, a chtěla nás vidět, a chtěla jít do hospody, šla jsem za nima na Loděnici a v obvyklém velkém počtu sme šli prudit nepříjemnou paní. (Ne, nemáme točenou Kofolu. Ani zázvorový tonik. Ne, Maestro taky není.) To byl mimořádně vtipný večeer, fakt jo... Hanča stresila, že je nemocná, že ji bolí v krku. No a taky že jo, páč dnes ráno mi vola Jíťa, esli nemám čas do konce týdne, že Haňulka je fakt nemocná... Tak zase pracuju. Lanové aktivity. Vítej.) Dnes jsem jistila děti a v pátek si aj zalezu... i když po tom, co jsem viděla, ani nevim, esli mám eště chuť. Což taky znamená že dnes sem nikam nejela a pojedu až v sobotuuuu! *

Big Girl You Are Beautiful

Druha ze dvou dovolenych s rodinou... v Mutěnicích. Dalsi proflákaný týden, téměř... samozřejmě, jezdili jsme na kolech, leč... potom, co jsem neodolala a dala si jeden malý langoš bez sýra a bez ničeho, protože sýr neměli a kečup nerada, bylo mi sakra blbě a je mi blbě až vlastně doteď! V noci sem se interesantně probudila, abych se mohla hodinu převalovat, držet se za břicho a myslet si "Achbožepročzrovnajáužnikdynikdynikdy...!!" a takové podobné věci... do doby než mě napadlo jít si udělat čaj, což byl skvělý nápad, až na tu drobnou vadu, že mi vubec nepomohl...inu veselý život mám, že jo...

Kdo se mnou pojede na On the Road? www.ontheroadfestival.com

Musim si sehnat Poutníka...
A moc se těšim na Rozbřesk....
Ale teď jsem zjistila, že mi něco lehce....ehm, uniklo. Ono je to už i zfilmováno... Twilight (Stmívání). Oh díky dobrý osude, potažmo dobrá If, že vás napadlo dát mi do ruky zrovna tuhle knížku. Sice sem nedávno zjistila, že je naprosto a nechutně populární, v Americe a aj celkem u nás... nu coz. Nejak se s tim musim vyrovnat, ach jo, kdyz ja nerada davuju se stádem a jucham nad necim, nad cim juchaj davy, protoze to vetsinou znamena, ze to nekdo objevil za ucelem ryze komercnim a ziskovym.

Kdo má porád vymýšlet nejaký nadpisy? "_"

Tyden nejak utekl, az moooc... Hanule mela pravdu, je to opravdu navykove... A asi jde i o ty lidi... no, rozhodne. Proste nejlepsí. Címz dekuju stastnemu osudu, ze sem byla s Terkou.) a Kikuskou a Marou. Za to, ze sem byla s Kristýnou, vlastne taky dekuju, protoze aspon uz vim, s jakyma lidma se rozhodne nebudu snaset. S nekym, kdo si mysli ze snedl veskerou moudrost sveta a navic je ohromne dulezitej, teda rozhodne vychazet nebudu. Just ne!

živé léto?

Tak premyslim esli je tohle leto opravdu zivejsi nez obvykle a esli ma Saruse pravdu, kdyz rikala, ze porad neco delam a porad nekam jezdim... ale me pripada, ze to neni az tak moc pravda. Porad mam pocit, ze vlasnte nic nedelam doopravdy, nejaka stezejni cinnost mi chybi... neco cim budu zit. Mozna je to jen můj hloupy pocit, nejaky můj komplex ze sem prilis neakcni avsak kdyz se podivam po svym okoli, tak sou lidi, kteri sou este neakcnejsi, porad sedi doma... a me by vlasnte zajimalo co delaji normalni lidi kdyz sou doma? A co sem delavala ja driv....? mozna sem jen miň premyslela nebo sem mela furt co delat. Ale co sem sakra delala?

Vcera sem prijela z Pasohlavek... juj! To byla takova pohoda.) Sice sem nejdriv mela docela strach... a pak se ukazalo ze to byl velmi dobry napad.) ale ze bych od ted zacala zboznovat cestovani single? To teeda jako vubec. Ale... to byly paradni ctyri dny, plne personalnich zertiku, asociací, nedostatku jidla a sladkeho predevsim, teple vody a podobnych zbytecnosti... proste sem relaxila... cetla Denni hlidku (! To je jedna z nejlepsich veci, ktery sem potkala.)) a navlikala koralky a obcas i nekoho obslouzzila...a obcas sem i varila... a chodila se koupat... a tak.
A mame vsecky tri s Kacenkou a If mocna ruzovoucka tricka s ftipnymi napisy.) Dnes je středa... Taky tě miluju...
A jeste meme Karlika! (Teda, to je jen docasne pojmenovani! Doufam ze vymyslime neco vtipneho jako je treba Serafim nebo ...ehm, Sergej?)

Tohle je psáno dne 10. srpna, jen to sem hodim s dovolenim až dnes.)

On the Way

Pasohlávky!
Odjíždím právě za asi 20 minut koupit něco vtipného a pohledat své brýle, které jsem asi nechala na troici!
A hodim konečně do schranky ten pitomý dopis, který už 3 dny uspěšně všude tahám s sebou...

Pac*

monokuro boo

achjo... trapná a komerční záležitost... určitě jo, protože sem je nacházela převážně na supertrendyinacool blogíscích...

Mluvim o prasátkách... monokuro boo! Jedno je černé a druhé bílé a jsou krásné. Míním si udělat tričko. S prasátkama. Just.

joo... takhle vypadají a jsou prostě všude. Aspoň někde - u nás, zatim pouze v bankrotu, který ovšem zrušili.
Ale na vyletě s Šáruší jsem ulovila jednu pěknou placku! Muhehe...

A co když začnou bert šíleně TIC? Tak je schovám pro pozdější využití a vytáhnu je třeba za pět let, kdy se bude na tričkách nosit bůhví co a na to, aby byly jakože retro, bude moc brzo... což mě lehce uklidňuje.

ale pomoc, teď pátrám, a ony jsou prostě NA VŠEM!! Chtěla bych sešit s prasátkama...

jak jsem šla na RTG a jak to dopadlo...

Vcera jsem sla do ty nemocnice, aby se mi nekdo podival na mou nebohou tlapku... neprijemne sestricky(urcite si myslely ze simuluju a trapne se ptaly esli si myslim ze takhle vypada zlomena ruku) a mily pan doktor... co mi povedel ze zlomene to teda neni ale dame dlahu... nic jineho sem ani necekala... tak mam na deset dnu ohyzdnou sadru. A uz sem toho s ni stihla! -treba zjistit ze se s ni blbe pise na kompu a este hur normalne(musim odepsat Magdalince), ze jednou rukou si asi hlavu neumeju... ze kdyz tam dam igelitak a gumu, tak mi ta ruka zmodra a upadne... nO proste same dulezite a dosud nikym neobjevene poznatky!


A vcera jsem i se sadrou a dvema nejmenovanyma lidma zvladla prelézt plot a podlízt bránu... no sem zkratka sikula.)

A vcera Peťa napsal, ze jaksi nema cas a na tu jizni moravu asi nepojede... achjo, sakra.

teď se pokoušim dohodnout s Last.fm a nejak se nedari... zjevne si moc nerozumime...

a docetla sem Poutnika - genialni knizka! Podnazev zni slibne - prvni kniha ctvteho sveta- coz by mohllo znamenat, ze budou i dalsi dily!!

české švýcarsko

Tak jsem se vrátila po tom týdnu, kterýho sem se tak moc bála... stresové faktory jsou vysoké, ale bylo to (překvapivě) v pohodě:)
Třeba první den se mi povedlo systematickým rýpáním a mrčením, jak jsou pomalí, naštvat otce svého tak, že mě nechtěl "až do večera ani vidět a můžeš si jezdit kde chceš!" , což patřičně naladěným tónem řekl (spíš zařval:)) Inu, tak jsem tedy jezdila sama-jako na kole myslim- a byla to největší pohoda... páč sem nemusela na nikoho čekat, s nikým se nemusela přeedjíždět... a taky lehce nuda. Co už, něco za něco... ale nejvtipnější toho dne byl moment, kdy mi začalo kolo sjíždět na trávu z asfaltu a já jsem zpanikařila a zabrzdila všema brzdama... a co se nestalo? Uplně vobyčejně sem přeletěla přes řidítka... oushit! Sice mě nikdo neviděl, takže jsem se vyhla jednak ostudě a jednak soucitným pohledům a "Jste v pořádku?", ale narazila jsem si celou ruku, přes kterou jsem letěla(zrovna pravou) a teď po tom skorrotýdnu zjišťuju, že I) rameno mě ještě pořád bolí, II) nemůžu s ním moc hýbat dozadu, III) divně mi v něm křupe, IV)loket mě taky občas bolí, V) zápěstí mám buďto solidně naražený nebo lehce zlomený. TAkže myslim že na jeden pád je to docela slušné, ne?XD Zítra pujdu k doktorce...páč bych ráda aspoň věděla co s tím mám.

Pokračování bude příště... a dlouhé, mám toho na srdci docela dost, včetně toho, že se If možná přidá a taky bude bloggeřit:))

...chjo...

Jak já přežiju úmornou dovolenou se spolubydlícími? Od rána do večera na kolech, brzo jít spát, abychom ráno byli svěží a čerství, čili minimum zábavy... a esli se mi tam nebude líbit, tak budu hodně protivná a beezostyšně jim předhodim, že kdybych byla kdekoli jinde, měla bych se mnohem líp... (což koneckonců je pravda:)) třeba na Recyklu... nebo prostě doma, nebo s někým, komu řikám kamarád/ka... Inu, to je jedno... jen mě to strašlivě štve... A moc se těšim na Ugandu.

A dnes sme s dětima byli v zoo... na Kopečku. Velmi originální nápad to vskutku nebyl, neb tam byly eště další asi čtyři turnusy:) eh, ne, ten nee... tam sou asi moc velké děti.)
No jo, sice mě to hrozně potěšilo, ale dnes sem byla mimo a zitra končim...

Ale ten týden od 11. do 15. půjdem s Terkou do čajovny...
Ať už je tu Šáruše...

pac bez pusy

aktualizace článku aasi o 37 minut později
dneska sem toho ale docela dosti stihla, ulovila - mám na mysli materiální obohacení svého prázdného života : botky (pravda, Converse to nejsou ... ale sou hezký. Zelený. Z Tesca.)
dvě růžová trička... (nee, nenosim ji častěj než ostatní... barvy ani lidi...) černá košile (krásná ovšem)

potěšilo mě, když mi Matěj zavolal z MoR... zrovna když hráli Withini♥ Což mi připomíná, že tam určitě byl se skautíkama, který už jsem proklatě dlouho neviděla...

koupily sme si s mámou dip, k tomu libanonskému chlebu, co máme doma... než jsem ho snědla tedy.)

Prague Ska Conspiracy vedou!

červená mě opouští, s každým mytím je bledší a bledší... pozoruju ji v odtoku.) a přemýšlim co dál s hlavou (doslovně i obrazně)

a taky esli mě to baví a naplňuje sedět doma, teďka večer... proč nejsem někde s někým? že bych přece jen měla strach napsat někomu, protože by mohl napsat, že nemůže a na mě by zas dolehl ten lehce depresivní pocit, že ti, kdo tu byli dřív, se ztrácí kdesi v neznámu... a nikdoo ani času na staré přátele nemá, tím míň na mě... a protože co oči nevidí, to srdce nebolí aneb když to nebudu vědět, a budu si myslet že kdokoliv je kdykoliv ochotnej se mnou kamkoliv jít, bude mi líp a míň smutno? Jsi ty ale trubka, viď...

Ježkovy voči...!

Tak teďka sem trošku zadetektivovala a zjistila jsem něco, co mě hrozně potěšilo, i když si řikám, esli nejsem cvok.

Mám radost... ***

Děti sou úMORné...

No, včera a dnes jsem byla tedy v práci... je to fajn, ta slečna je trošku šedá a na jiné vlně... asi. Zatim sme si moc nepopovídaly, ale myslim že to je ten typ, se kterýmby si poslusnější a konvenčnější část mojí duše rozuměla:) Máme 13 dětí ve věku 6 až 12 (rozpětí jak prase:), 4 holčičky, 9 chlapečků... až na tři starší týpky, kteří sou jako těžce znuděni hrama, co vymýšlíme, jsou kluci v poho. Holčičky též, a ač mám věčně na ruce, na krku, kolem pasu nebo jen vedle sebe Simonku (mnou zvanou Svišť), nestěžuju si. Zkrátka jsem cvok, ale baví mě to. Dnes jsme například hráli asi 19x městečko Palermo, z toho asi 3 kola na bazéně přímo ve vodě:) Mazec.

Inu a k těm akcím před se vracet nebudu, protože dnes jsem uplně, ale uplně hotová. Umřena. Unavená.
Jen zmíním akci u Peti, (If, ne u Peti jako tvýho, ani jako mýho, ale našeho:)), kterou jsme s If zvládly... celkem aj střízlivé sme jely tram dom, a já cestou od tram někde vytrousila občanku(chytře danou v zadní kapse kalhot, jaký to div... ale stejně závidim chlapcům ty velký kapsy)

Jo, bratříci začali sjíždět něco jinýho než Život a Pepka námořníka - Tip a Tap!
"Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti!"



Ještě bych ráda zmínila jednu humorous akci v neděli. Dopoledne sem se flákala doma, odpoledne že se na kole pojedu vykoupat s jednim chlapcem na Poděbrady... tak jsem mu napsala. Napsal že mám dojet. Dojela jsem, a on řekl: "...jo a asi sem ti neřek, že nemám kolo, viď?" "...eh? To mi jako fakt chlapec jaksi neřek, no... Tak jsme jeli na jednom kole (já se jen vezla, šlapal a řídil on - Ital!) Inu, dojeli jsme v poho, našli pěkný plac... vykoupali se, a o půl šesté se zvedli, abych do šesti byla doma... leč! Osud tomu chtěl jinak a měla jsem uplně prázdné zadní kolo... před šestou sem volala mámě, esli by pro mě nemohla přijet a ona už po půl sedmé přijela... Kdybych neměla o půl osmé být jinde, tak mi to snad ani nevadilo... Ale zvládla jsem to. Dojela jsem tam na mámině kole, se svým zámkem. Pak jsme šli za Ráďou do čajky s Pudem, který byl také na kole... no a před čajovnou zalomil Pud svůj klíč od nějakého svého zámku v mém zámku, jímž bylo přivázáno mé kolo k okapu před čajovnou. "?!" To nějak uděláme... no jo, pinzetou... a to sme to zkoušeli aj od Zdeníka půjčenýma kleštěmaXD

Ach jo... P mě štve, že si počíná sebedestruktivně, (a vyděračsky), i když jsem mu řekla, že ne...
A Tomáš není zrovna originální jméno...

Jak dlouho...?

Jak dlouho vydržím umírat zaživa?
Jak dlouho budu říkat doma tomu domu, kde bydlím?
Jak dlouho to ještě budee trvat?

Až budu mít lepší náladu...

tak sem napíšu, jak

• dopadla chlastakce ve Vertigu
• bylo na chatě
• sem se měla v osamělém domě
• sem asi zase ztratila tyrkys - tentokrát doopravdy
• s Petou je to asi zase v poho...
• je to s chlapama složitý
• asi nebudu moct jít na RecyklFest
• ani Dokořán nedopadne...
• ... a taky napíšu, proč mám teď špatnou náladu.
  

Verměřovice

Tak jsem se vrátila z cest do daleka, kupodivu jsem se neztratila při přestupu... Vlastně v klidu. Celé. Při cestě tam sem sice vystoupila z busu o pár zastávek dříve, a stašně pršelo v té chvíli, tak pro mě Tad fakt přijel aj s Teou...už v té chvíli jsem začala litovat, že jsem Steelky nechala doma. Pod postelíXD.
A na místě pak pohoda. (Jen jsem se dozvěděla o prošvihnutém koncertu torza ChernobylGeneration... chjo. Prej příště:) Poněkud řádila ponora jak sviň ale byly i krásné chvíle... Těžce mi bylo smutno, když sem si uvědomila že naposled, nejen pro mě... ale pro všecky. Nevim jak komu, lae mě osobně těch pár let v tomhle oddíle dalo hodně moc (minimálně sem mohla poznat skvělejch lidí).
Možná bylo dobře že jsem mohla odjet dřív, a nemusela tam být i na bourání a vidět pak ty pohledy, jak se loučí s místem i lidma (ale přece se sakra nevidíme naposled!) a vubec. Loučení... nikdy nic moc veselýho.
Poslední čočka byla zážitek, margareta, kterou sem napsala... punčová kostka, kterou někdo Anetě sněd na hlídce, hlídka, kterou sem měla mít a neměla... pití s Teou a Tedem (eště že tam Tea byla:))...dvojník Márdiho, s nímž sem se minula... ale taky naštvanej Ital a vzdálená kamarádka, a euforické pocity, při pohledu na všecko kolem. No jo.
Vrátila jsem se dnes v jedenáct, málem sem usnula v buse... a pak doma prospala asi čtyři hodiny. Nemůžu najít tyrkys-beztak jsem ho zas někde nechala! Oh shit.

Vzpomínky se trousí pomalu... a teď hledám spojení z chaty do Olmika... pojedu nakonec jen se Šárkou. A vim jak tam, ale nevim jak zpětXD To bude eště funy.

Jsem asi lehce šťastná...

a ráda se nořim pod povrch
nežiju na povrchu
no jo...
žiju v bublině
dyť mi to odmala říkali
nee... já si jen nerozumim s každým

a nemůžu si vzpomenout na ten citát o stínu... něco že tam kde není stín, je něco nebo není naopak něco... fakt nevíím.

V mé bublině...

je dnes pěkně. Mám najitý spoje do Verměřovic nebo HorníDolní nebooo kam vlastně... no a taky mě uklidňuje zjištění že vlastně vim co budu dělat a jak nemám ráda plánování budoucnosti, tak teď sem za to ráda. A teď ale nevim, esli stihnu DrátoFest, asi ne.. ale zas z toho co by mě zajímalo, tam sou jen Imodium/Imodia?XD. Ten zbytek neznám.... tak ale zas... who knows. Jakákoliv hudba je důvod k radosti, mé... a tkay abych se cítila schizoidně... což je ovšem mooje vina. A teď sem se rozhodla, že se těšim na RecyklFest! A Tadeášek mi slíbil, že by pro mě kdyyžtak dojel do Verměřovic, on je tak úúžasnýXD

Jop.

Velké změny

A to přímo zásadní... přejmenovala jsem stránku. Kvůli... ehm, řekněme vnitřním pohnutkám:) A nový název? Inspirovala jsem se postavou z jedné knížky od Noaha Gordona... či jak se to jméno skloňuje... inu a ta postava pojmenuje svůj srub prostě Na pokraji. A lidi se jí ptají, na pokraji čeho? A ona podle nálady odpovídá, že na pokraji šílenství, na pokraji dokonalýho štěstí, na pokraji zoufalství etc. No a tak nějak je to i se mnou, záleží na náladě, na pokraji čeho jsem... ano, já jsem nestálá... náladová... jako dubnový počasí. Jsem totiž rozená v dubnu, z malého semínka... (ehm, to sme všichni, já vim, ale tohle je text jedný písničky, a tu já mám ráda) Ne, fakt jsem dubnový dítě... a nestydim se za to:) měla bych? Neee-e... No, a tak jsem taky mínila to přejmenovat na něco takového, popř. dubnovou čarodějku, za tu se taky ráda vydávám, ale Na-pokr-aji je lepší:)

Vrátila jsem se pěkně opálená... až na některé partie, třeba ty, jež byly po většinu času zakrytý plavkama, se moc neopálily... A jinak? Mohla bych napsat sáááhodlouhé pojednání o tom, jaké je to s babičkou...(mám pocit že si plete slušné vychování a konvence...) a když na to přijde, tak vlastně i s Trollem a Kubou... eště že děda je v klidu. Něco pozitivního? Mám dvoje krásné šatičky, nové náušnice (nečekaněXD) v uších, v hlavě rozhodnutí, že si půjdu přece jen i na tu vrchní dirku... jen, co mí drazí spolubydlící? Snad jim to nebude vadit nějak zásadně... A krásné korálky( stříbrné, asi bych bez nich nemohla žít ani v klidu zemřít), a úžasný šátek. Modrý. Světle. Tyrkysový, jop! A konečně kecky... ty černý. Pravý vietnamský! Tak si řikám, že snad neodolám, a asi zestádnim a půjdu s davem a koupim si konversky... abych zas nemusela obrečet, že se mi vietnamský socky rozpadly... No už v nich sou červený tkaničky, pohodááá...
A Šárka mi napsala pohled, a já jsem jí taky poslala pohled, leč zjistila jsem drobnou chybku - nepodepsala jsem se. Vadí?