Už dlouho nic.

Lemra líná.

Každý má špatný dny.. těším se na jaro, jak malá. Ale o to právě jde, že už jsem velká.. Lenka. Osobní likvidační četa půlnoční silueta jak
nejistá stává pod oknem když prší... (počínám si sebedestruktivně, ne, že bych to nevěděla.. asi si potřebuju namlátit svůj dychtivý obličejík.)

Trouble is a friend


Dnes jsem podnikla útok na obchůdky s oblečením - a nic jsem si nekoupila. Což je dobře.. beztak tuto činnost dělám proto, abych ohlušila všecky pocity. Možná si kupuju něco "nového" (haha, sekáče) s pocitem, že když si to pak obleču, budu uplně někdo jiný.. ale neeé. Trable jsou přítulné a rády se lepí, přímo na tělo.. lhostejno, co má kdo či nemá na sobě..což vede akorát tak k efektu hromadění (slovo nakupovat=kupit=tvořit kupy, kupy oblečení.. =můj pokoj?) Tolik k hloubkové analýze mé zlé bludné duše..

Mimochodem, kdybych to někdy mínila zapomenout, mám podaných 5 přihlášek.. pro jistotu. Stejně však v duši chovám nejistotu, jak to se mnou bude.. ničím nevázána, oh.. já se mám.

Jsem svou nejhorší noční můrou, jsem svou jedinou alternativou, i když bych se chtěla svlékat (nabízí se rým stékat, ale to je příliš banální) ze svých pocitů a n álad, jsou pořád se mnou.. šeptají.."jsme tu s tebou.. a vždycky budeme."

Co můžu dělat já?
Cynicky se šklebit /a číst si pohledy zvenku/

hey! i´m in love!

Můj milý je Tomáš Klus.

Když zpívá o Lence, zpívá o mě. Definitelly.

Ale vážně. To je jediný chlap v mém životě. Bože. Jinak.. jaktože na mně někteří booys vidí to, co jiní a ani já, ne?
Podivné.
Možná je to ta věc, na jejímž základě se lidé zamilovávají.. ne? Nelíbí se moje teorie..? Škoda.

Tyto dny (hm, jo, myslím ten celý týden prázdnin) jsem strávila zvláštně.. doma. Ale to by nevadilo. Neboť po víkendu s rodinou jsem byla ráda, že je neuvidím. Jednotlivé členy i celou skupinu. Když jsme dohromady, je to pochopitelně ještě horší. A to si někteří neuvědomělí myslí, že bych snad na rodinnou párty teď o víkendu mohla chtít přivést nějakého muže. S kterým jako "kamarádím". Ale vždyť by chudák chlapec musel být hluchý, slepý a ochrnutý (aby jako neutek, haha, vtip) - i když nepochybuju, že každý neznalý člověk se při pobytu delším 3minut s nimi v jedné místnosti bude cítit mírně ochrnutě. Možná mu začne i vytékat mozek uchem z hlavy a teprve až je zarazí rytmický pleskot kapek jeho mozkomíšního moku, zmlknou a přestanou se hádat. Všichni. Zase na něj ale budou nepokrytě civět, čímž ho uvedou do rozpaků, takže nic, rodino širší i blízká, žádný kamarád nebude.

Prý jsem se vilně vinula a lnula.. no fuj. Děvko.

Já bych toho chtěla..

jsem totiž neskromná, antisociální a vubec. Což se ale neslučuje se včerejškem, šla jsem mezi lidi, mezi muže, aby bylo jasno.. /jeden z nich byl ale vážně zajímavý, nevadí, že je mladší?/ ovšem chvílema jsem si připadala trošku ufounsky.. jsem nezajímavá, ztracená, splývající se zaměnitelnou masou všude kolem.. jen ti, co mají zájem a sílu, možná tuší, jaká sakra jsem. Možná tuší. Není jisté, že tušit chcou. Odkdy mi záleží na tom, co si o mě myslí někdo, kdo mě nezná? Asi stárnu.. nějaká obsese moje. Obávám se. Obávám se i děr ve své paměti, i když bych je chtěla záplatovat aspoň tímhle blogem.. protože co? Je to důležité, vědět. Poučit se z minulosti.. jak se můžu z něčeho poučit, když tam je pustoprázdno vzduchoprázdno /básnická nadsázka, klídek.../?
Jako třeba, když jsem si šla do knihovny pro Horory na dobrou noc /dětské/, napadlo mě, že jsem na sebe určitě nenapráskala, jak jsem hodila v dětském oddělení knihovny na pult kondom, který mi vyletěl /spíš byl katapultován kartou/ z pěněženky, když jsem hledala kartičku. Byl nepoužitý, pochopitelně.. přistál přímo před nebohou paní knihovnicí.. jen na něj lehce vytřeštila oči, ale to už jsem po něm chobotničím pohybem šáhla a schovala ho. Bylo to absurdní. Tak absurdní, že byste to očekávali tak leda v americké teenagerovské komedii plné trapných, haha, vtipů, něco jako Prci prci prcičky /kdo může takhle pojmenovat film?/, ale ne v životě.

TAK.. už jsem to napsala, můžu to s klidem vymazat z paměti.

Btw, Pardubice jsou šeredné město plné komínů, silnic, šedi a smradu. Možná se tam najde i něco hezkého, leč mému hasnoucímu zraku to v důsledku omrzlin /bylo cca -10 °C/ zůstalo utajeno. Ooo.. ano. Jeden pěkný obchůdek. Náušnici už mám v uchu.

Dvě češtinářské záhady /možná i rozmáhající se nešvary/:

1. obscénnosti/obscénosti (s kolika n se píše todle slovo?)
2. mám pocit, že Češi, zejména tvůrci sloganů, reklam, webovek a médií vůbec naprosto neumí zacházet se slovem svůj? A zcela /aspoň podle mě/ zbytečně tam cpou vaše/Vaše/tvoje?

hledejte ve vašem oblíbeném obchodě...
chtějte pro vaše děti to nejlepší...

Divný.

Days after

Cítím se, jako po maturitním plese. Stužky rozdány, karty taky. Výpadky paměti 17% v normě. Ooops.. co mám dělat se svýma 23%? Jsem teď lehce zmatena. Ale to přejde. Bavila jsem se s tolika lidma, ach.. Věděli jste kupříkladu, že..

• D. nechce Š., to byla jen hra, zato je zdrcen, že ho nechce druhačka?
• R. chodí do třídy s M., která chodí s V., který chodí do třídy se mnou?
• se neumim na fotkách tvářit aspoň "aby to vypadalo", když už ne "aby mi to slušelo"?
• se mi teď nic psát nechce a spíšu to jindy bo se mi teď chce prohlížet hel-looks.com a poslouchat Los Campesinos a Broken Social Scene a Feist?
• 23:29 je pro mě ideální doba, kdy jít do postele? /i když, taková lavice ve Vertigu taky není k zahození, heh/
  

Chci věci, které nemůžu mít...

• brýle, které se nikdy nezamlží,
• sluchátka, která nikdy nepřestanou hrát,
• muže, kterého nikdy nepotkám... /J? ale ten se nepočítá.. přestože letmá setkání za přítomnosti alkoholu v krvi... no./
  

Where is my mind?

Kdybych chtěla nebýt slušná, řekla bych, že v hajzlu. Ale bo my tady tak na Moravě máme hajzl jako záchod, a v záchodě mám tak leda svědomí, (zvrací!), tak myslím, že moje mysl uletěla, roztříštila se na atomy a zběsile teď lítá po světě.. občas nějaký atom narazí do mé prázdné hlavinky, a vevnitř se rozezní negativistické hlasy (které se snažím igonorovat!) a řvou: seš lúzr! nemá to smysl! co děláš? (sarkasticky nadzdvihávají obočí - mají atomy obočí?) co děláš, když víš, že to nemá smysl? nenalhávej si, že jo.. nemá. Není. Odešel.
Jo.. a ta racionální část mě.. nevim, kde byla celou dobu ukrytá, že neodletěla s rolničkama po Vánocích, tak ta křičí, "neee.. to není pravda! Já vim, že smysl je! Už jsem ho tolikrát našla, cítila ho.. všude! V konečcích prstů, v polibcích, ve větru, v šumění listí a v podzimních slzách.. v těch náušnicích, bublinách a jiných myslích, které jely na stejný vlně jako já! Jenom mi prostě teď uniká! Ale já ho zas brzo najdu.. přiletí ke mně jako Marry Poppins, s meducínou, co každýmu chutná jinak." Pro mě to bude.. hmmm.. skořicový likér? (Jenom nic moc alkoholickýho, nebo ti zas bude blbě, blboune.. :))

Občas se ozve někdo.. jako by věděl, jak mizerně mi je.. a napíše něco jako Miss you&Kiss you, tobě taky drahá.. a já už nevim, proč jsem z tohodle města chtěla utíkat, co když je přátelství limitované vzdáleností, stojí mi to za to, abych to zkoušela?

Misky vah jsou v rovnováze a já potřebuju tu vážku, která letmým dotykem svého křídla způsobí, že se já rozhodnu.

Poetické?


Maybe.
But sad because it's reality..

Tak si tak přemýšlím..

že bych vlastně měla zařazovat více fotoreportů do svých interesantních článků.. kupříkladu vůbec tu není můj nový střih. Ne že by byl nějak světozbořný, to vůbec, zejména ne potom, co jsem do něj nůžkama zasáhla i já.. naposled tak cca dvě hodiny nazad, kdy jsem si ostříhala ofinu.
Bratr to komentovat, prej "nestříhej to.. vypadáš líp, dyž to máš delší." Zeptala sem se, esli to znamená, že když se ostříhám, budu vypadat děsně (typicky ženská logika, ne?) a on řek, že jo. Bratry ze zásady neposlouchám, i když maj náhodou pravdu, a tak jsem se trošku poostříhla a šla se mu ukázat. "Jak to vypadá?" Hodil na mě svůj sedmiletý pohled smísený s takovým tím (typicky!) mužským pohledem typu je-mi-to-uplně-jedno-ale-budu-se-tvářit-že-mě-to-zajímá-abys-měla-radost, čili se na mě v podstatě ani nepodíval, a řek, že "to mám dobrý, jasně, že mi to sluší." Děti sou prej nezáludné. Cha. Já myslim, že to nebude jen výchovou.. oni se prostě pokažení už naroděj:D

Ne, nečiší ze mě nenávist vůči mužům.. ta už mě přešla. Teď jsem vyrovnaná single dívka. Mňauuu...

workshop?

Optimisticky jsem dnes vyrazila na sítotiskový workshop.
Optimisticky teď sedím v Konviktu a doufám.

Něco se zadrhlo a sice "má to bejt tady na těch stolech, ale eště nikdo nic nezačal ani chystat, takže já nevim, no...", řekla slečna, když jsem se dotázala.
Ještě že tu mají k dispozici a chlazenou kofolu.. můžu tu krátit dlouhou chvíli.
Možná půjdu psát motivační dopis p-centru.

Btw, máme doma králíka. Heč. Vypadá obdobně jako náš pes. Nevim, esli by mě to být tím králíkem potěšilo anebo spíš ne. Vypadá dost plaše a aj se tak chová. Plaše. Prosazuju jméno Flafík, zatímco otec bojuje za Karla. Králík Karel. Uchylácký, ne..

No title

Taaak.. právě střídavě propadám depresi a naopak téměř-euforii. Zitra máme totiž ESO. Účetnictví zkrátka.

Jak já z něj odmaturuju, je mi záhadou.

The Dø - On my Shoulders from sete músicas on Vimeo.

To jsem našla a líbí se mi to.

Máte-li dvě možnosti, vyberte si tu třetí.

Tak jsem to provedla já dnes a velmi se to vyplatilo..

slam poetry!

Začínám tušit.

Bude se na mě těšit Hradec Králové? Nebo Ostrava? Nebo.. snad Zlín či Olomouc? Hahaa..

vzrušující listopad

a zvonilo se klíči a někteří prý plakali, když bilancovali, co dokázali za těch dvacet let..ale měla bych to vzít popořadě. Mám totiž v úmyslu na stará kolena tímto blogem listovati a nad sebou se usmívati, jak jsem tenkrát mladá byla, svými iluzemi žila, nevědouc nic o životě... a tak dál, ale abych to mohla považovat za relevantní zdroj své paměti, takovou externí paměť, musí to mít nějakou kontinuitu, žeáno. Nahlížeje do diáře, budu tedy spisovati.

13. listopadu, pátek
V rámci práva navštívili jsme budovu soudu, co je uplně futuru a sedmipatrová, a z patra posledního je skvělý výhled, a slunce ten den hřálo a bylo to skvělé a já měla vážně skvělou náladu z vyhlídky na několik dní extravolna..
Večer jsme měli sraz s děckama z LD a bylo překvapivé, kolik se nás tam sešlo. Vytvořili jsme pak divizi, a šli zevlit do Vertiga, po vypití několika punčů.. hah.

14. listopadu, sobota
Domluvena s Terkou, vyrazila jsem do Mitrilu na "nějakej rokenróóól". Bylo to skvělé, bylo to fajn.
Drahá babička mi však toho dne opět řekla, jak "nevkusně a nesexy" působí moje výstřihy, čímž mi způsobila hlubokou duševní újmu, což potvrdí každý z mého okolí, neboť mám pocit, že už to ví kdekdo.

15. listopadu, neděle
Byl krásný den, pln slunce a jásotu a já zřejmě nevěděla, co roupama, protože jsem se jala umývati si okna. Toto počínání neušlo Mutti, tak jsem myla okno i bratrům, protože "jsou to tví milovaní bratříčci.. přece nechceš, aby měli špinavé okno?" Zdolána tímto přesvědčivým argumentem jsem umyla i bratří okno.
A potom nalazena na stejnou vlnu jako T. jsem za ním vyrazila do města, abychom jeli objevovat krásy přírody, zejména však kulinářský um kuchařů v Radíkově. I víno se konalo, nevim už jaké - Müller snad.. doma jsem dočetla Markétu Lazarovou, zapomenutou Terkou u mě a spala jsem snad víc než dvanáct hodin, až do rána, jak přejetej krtek.

16. listopadu, pondělí
Ráno, překvapena v koupelně zákeřným Italem, jenž se plížil potichu po schodem, bylť však zrazen zákeřně vrzajícím schodem (třetím od vrchu:)), a proto jsem bafla já na něj. Hah.
Potom pak jsem odjela za Mutti na oběd k nepálcům (mňam jako, že.. ) a potom jsem hýřila - koupila jsem si trendy čapku, fijaovou, ne? a šla s Míšou pofi ofi do Kratochvíle, kde jsme rozprávěly o našich velkolepých plánech do budoucnosti (obě chceme ovlivňovat, ne být ovlivňovány, nechceme být semlety tou odpornou mašinéériíí a chceme skutečně žííít a néé jen přežííívaat a tááák.. jsme idealistky, obě:))
Potom jsme si vyzvedla Expanzi na Mars v knižní podobě a pak se srazila s Terkou Válečkem, studovaly jsme ve vědárně, tvářily se u toho vzdělaně a velmi zmateně jsme kroužily po vědárně.. musíme ještě zkrátka nastudovat, jak studovat. Potom jsem se zhuštěně setkala s moc lidma, počínaje chlapce ze SGO (chrochroXD), přes If s Kosákama až po Terku D. Legrace den, ne? Já se bavila, mnoho.. dík vám, friends and other weird creatures, love you..

17. listopadu, úterý
Lemřila jsem, až jsem měla uplně vylemřený mozek, který fungoval jedině tehdy, když jsem četla tu odpornou knihu, ve které se šuká, mrdá, hemží se to bobrama, někdy i píčema, je to samá mrdka a překvapilo mě, že výraz píča se tam objevuje mockrát, zato když se má vyskytnout zdrobnělina od kundy, je tam kun--čka. Zvláštní. Ta kniha je velmi explicitní. Vo tom žádná, voe..
Objektivně a bez emocí říká můj mozek, že ta knížka je sprostá a v podstatě šokuje jen stylem, jakým je napsaná. Obsahově zas tak světoborná není a jazyk! Pche. Místy působí jako rádobyarchaická čeština, jinde zas dost pseudointelektuálně, chvílema se hemží i takovými pubertalismy jako vytlemeně, tlemit a podobné varianty téhož.. což mně trošku vadí. Ale neva. Občas i humor kulhá.. ale stejně. Po jejím přečtení jsem měla pocit, že když i bobřice někoho ulovily, všecko není tak špatný a svět že vůbec není tak špatný místo.. a vůbec, naplnila mě takovým futuro-optimismem (čti optimismem do budoucnosti) a i takovou zvrácenou radostí, jako když zjistím, že nejsem jediná divná dívka cívka této kulaté planety..
A pak, dyž sem ji dočetla, vykašlala jsem se na Mag triko, a jela za dětma a za kultůrou.. na queer vernisáž, chodíme holt tam, kde nám dají i napapatXD,queer film Svazující slova a do Vertiga na čaj, typické, že..

konec vytržené části jednoho osudu
ještě jsem chtěla svěřit, že jsem se začla vonět tím parfémem od T. z roku, kdy jsme spolu ještě chodili, což je velmi dávno, aplikuji ho teď a je to velmi sladké a velmi příjemné.. duševní vzestup, že by?

Ouuu...

Opět mám pocit, že se vztah rozbil. Ale, jak správně podotkl T., "dyť vy ste přeci žádnej vztah neměli, ne?" jo, měli.. takovej oboustranně výhodnej. Trochu to bolí.. Srdce? Tak to jsem dnes rozmlátila paličkou na maso a smetla do koše. Nekecám. Střípky jsou ještě po celé kuchyni. Jsou červené, krvavé a pohled na ně bolí.

Jak jsem se zamilovala.

je úžasný..jmenuje se Štěpán. Štěpán Šafránek. Narodil se zhruba ve stejné době, jako mí rodiče, bože. Nikdy neexistoval. Ale miluju ho. Básník, co přišel o iluze. Já už taky.. ale mě na tom nesejde, mám jich dost v zásobě. Nazývají se sofistikovaně "sny a představy" a v mé hlavě mají zvláštní šuplík, odkaď je vytahuju, když je mi mizerně. Taaak..

Můj ideál vypadá jako kombinace Štěpánka, týpka z Paris, je t'aime, co touží ale po jiném muži (alespoň vizuálně teda..) a Davem Thomasem, co sice dělá covery Yanna Tiersena, ale dělá je božsky.. a ještě z něj u toho tryská charisma.

No, tak až takového muže potkáte, tak víte, že je můj.. předem ztraceno veškeré úsilí.

Tohle je strašně krásné, mimochodem..

Že?

Strings and the others..

Napsala jsem spoustu smsek svým oblíbeným lidem, že jdu na promítání filmu Strings, tak esli jdou taky.. když se to trochu vytřídilo, tak mi T a T (nějakej osud, nebo co..) napsali, že jo. Tak jsem si s prvním T dala sraz o čtvrt u kostela. Když bylo půl a tři minuty, byla jsem už DOST vymrzlá, ale ještě jsem zvládla napsat smsku, kde je. Nereagoval. Tak jsem mu volala, a "hej já vubec nevim, kolik je hodin?/tak se někdy podívej na hodinky, dyť já tady na tebe čekám..!už dvacet minut!/jo, ale já sem ti neřek, že s tebou půjdu.. já eště nevim..za pět minut tam dojedu, jo../no tak to bych ti doporučovala!!". Asi tak. Byla jsem vytočená, což mu připadalo bůhvíproč hrozně vtipný. Mně teda ne. Asi mám nepříliš vyvinutý smysl pro humor nebo co.
Každopádně, potom jsme se střetli s další T a shlédli úžasný skvělý hluboký a až z nebeských výšin nebe film, kde hlavní role byly loutky, které nepředstíraly, že nejsou loutky. Ony prostě byly loutky, s vodícíma nitěma a dřevěnými těly. Závažná pohádka, bez trapných vtípků, přesto kouzelná..a pohádková.
Pak jsme večer zakončili v Betánii, kde už nevařili, takže jedno T málem zemřelo hlady, a já si dala burčák.

Včera jsem byla na Gaudeamu v Brně, vím eště míň než předtím, ale už mi aspoň jakás vize začíná naskakovat (nepochybuju, že mi z vize bude za čas naskakovat husí kůže:))
Dovezla jsem si plnou tašku propagačních materiálů, roztomilé kýčovité růžové vietnamské náušnice.. a pocit, že všichni evidentně ví, kterým směrem se budou dál ubírat, jen já jsem jakási.. lost. Taky jsem vzdala obcházení stánků s děvčaty, protože jsem na ně nějak neměla náladu. Radši bloudím s muži, to je větší legrace. Navštívím DOD PdF UP Olomouc a bude.

Večer se šlo za kulturou, My Fair lady s Evkou. A předtím mi volal M-muž, podivné..že přijede o víkendu, esli mám čas?

Ráno mi bylo nevalně..doktorka mě poslala na RTG s podezřením na zápal plic, to je podzim, co..
Mám akorát zánět nosohltanu nebo co..a antibiotika.

Takový pěkný víkend to moh bejt.. už jsem viděla..
Samotáře (konečně celé!)
Věčný svit neposkvrněné mysli (ááááaaach..)
Amélii (poněkolikáté!)
a minulý týden trochu depka, tak jsem se rozhodla přenést se do fantasijního světa Faunova labyrintu, což ale nebylo to p r a v ý povzbuzení. Ne že by to nebylo hezký, ale veselý to teda neni. To radši si snad přečíst Modrý šál, můj milovaný román pro dívky od 13 let. Jupíí.

-plop-

Hledám, kam se jednou vrtnu. Za pokladnu do Tesca ani jiného perspektivně expandujícího řetězce nechci, děkuju.

Velmi mě zaujal předmět Děti, blázni a čarodějnice, kterýžto jest nabízen na fakultě komunikačních studií in da Brno. Výlučně kvůli tomuto předmětu tam asi půjdu. Analyzovat pohnutky, charaktery a sociálně-patologické vlivy čarodějnic a jiných stvoření na děti, mi půjde.. Akorát si připadám slabomyslně, když klikám už půl hodiny, abych se dozvěděla rozpis předmětů na enviromentálních studiích..asi vstupní test či co. Chaa.. neuspěla bych.

Listening to: Slečna Joanna Newsom, čarodějka s hlasem, který mě osobně připomíná Janis Joplin, a doprovází ji harfa

Love to: reminding the days before...

Looking forward to watch movie: Strings! (this eve), Samotáři, Amélie z Monmartru

není good mood

Tak si musim spravit naladu drobnými povrchnůstkami, např. oděvního charakteru, když na koblihy se žlutou polevou není chuť... 12.10.09 psáno, a k dobré náladě fakt nebyl důvod.

Co vede takové mládě jako sem já k sebevraždě sakra.. Já vim.
Danielo, věřím a doufám, že tam, kde seš teď, navěky, je ti líp, než bylo tady.

poslední slza

Velmi výstižné, isn't it?

A najednou byl říjen. Ani jsem si nevšimla.

Toho, že léto mizí, jsem si už stihla povšimnout. Jak se to pozná? Moje kůže bledne do svého oblíbeného odstínu ''01 bleď sněhurek" a taky už je to rok, co byla metalová svatba. Matně tuším. Na tohle je blog dobrý..

O víkendu jsem navštívila některá známá místa v Jeseníkách, jako např. to město, kde je Boží hora, nebo snad vesnici, spíš,...listí nebylo zdaleka tak žluté a božsky podzimní jako loni, ale teď je o týden dřív.