Jdu balit.

Dnes... poslední den:( Hanička má mononukleózu a já se těšim jak malaá. Čajovna je místo setkání. Ale svoji lásku tam nenajdu, že jo... achjo.
Málem jsem ztratila mobil a ten rozkošnej vanilkovej pudink, co jsme je tak velkoryse zachrańovali z ledničky, se naštval, prask a mám od něj zasviněné celé zavazedlo. Včetně sluchátek a prasklých brýlí.

A taky... zážitek dne! Adrenalinová houpačka. Cesta nahoru, pohled dolů, vědomí vlastní smrtelnosti a další případné stresové faktory mě kupodivu nechaly klidnou, ovšem to, že se mám sama odrazit od té plošinyy a hóópnout do hlubiny... bylo šokující.

,,Už?"

,,Neeee! Eště sbírám odvahu!"

tyden plny překvapeníí

Tenhle týden měl vypadat asi následovně:

• pondělí - uplna aklimatizace na olomoucke podnebi
• utery - pošefit mimoškolni aktivity + sehnat někoho na OnTheRoad + mela prijet Terka+ este neco posefit
• streda - odjezd do Rokytnice, proste do Cech za pribuzenstvem

No, a jak to dopadlo? V pondělí jsem odjela za If a Kačkou na shopingXD- skončila jsem na Skřivánčí-, stihla jsem potkat Thomase (krycí jmeno:)), a aj do meho uzasneho oblibeneho sekáče jsme došly. Koupila jsem si Poutníka - v levných knihách, konečně mám i olej (ojel.)) a dva dokonalé vietnamské kroužky na záclony, ze kterých budou zcela parádní náušnice (až je lemra vyrobí, že.)). A pak, prootože dojela Terka z Englandu, střetly jsme se, přivítaly, šly k ní, kde jsem poznala konečně její sestry.) a dala mi svůj úžasny dar - Senchu* ááách.) a pak jsem teda jako jela domů... konečně žeee.
V úterý, včera ne? jsem odjela zbaavit se předmětů doličných (rozuměj učebnic - fyzika, chemie, matika a podobne ohavnosti), pak mi uzasny a nejdrazsi Tadeáš rekl, ze by mozna jel (no a pojede!!*). Pak sem šla do čajky, za Terkou a Dadou... voďára byla nabitá jablkem s mátou, ale pác byla po dlouhé dobe, tak sem to prezila. Pak prisel můj uzasny It, dali sme si na půl kuskus (který pak on zaplatil, není dokonalý? ) a protoze on mel neustále chut utrácet, téměř-proti-mé-vůli nás zaved za Šáruší, která tam neměla být, a tam chtěl utratit velké množství peněz - pozval mě na zákusek.) a pak jsme šli debatit do parku na existenční a značně filozofická témata... což mě téměř uvrhlo do deprese. Téměř. A protože přijela Terka, jiná Terka, a chtěla nás vidět, a chtěla jít do hospody, šla jsem za nima na Loděnici a v obvyklém velkém počtu sme šli prudit nepříjemnou paní. (Ne, nemáme točenou Kofolu. Ani zázvorový tonik. Ne, Maestro taky není.) To byl mimořádně vtipný večeer, fakt jo... Hanča stresila, že je nemocná, že ji bolí v krku. No a taky že jo, páč dnes ráno mi vola Jíťa, esli nemám čas do konce týdne, že Haňulka je fakt nemocná... Tak zase pracuju. Lanové aktivity. Vítej.) Dnes jsem jistila děti a v pátek si aj zalezu... i když po tom, co jsem viděla, ani nevim, esli mám eště chuť. Což taky znamená že dnes sem nikam nejela a pojedu až v sobotuuuu! *

Big Girl You Are Beautiful

Druha ze dvou dovolenych s rodinou... v Mutěnicích. Dalsi proflákaný týden, téměř... samozřejmě, jezdili jsme na kolech, leč... potom, co jsem neodolala a dala si jeden malý langoš bez sýra a bez ničeho, protože sýr neměli a kečup nerada, bylo mi sakra blbě a je mi blbě až vlastně doteď! V noci sem se interesantně probudila, abych se mohla hodinu převalovat, držet se za břicho a myslet si "Achbožepročzrovnajáužnikdynikdynikdy...!!" a takové podobné věci... do doby než mě napadlo jít si udělat čaj, což byl skvělý nápad, až na tu drobnou vadu, že mi vubec nepomohl...inu veselý život mám, že jo...

Kdo se mnou pojede na On the Road? www.ontheroadfestival.com

Musim si sehnat Poutníka...
A moc se těšim na Rozbřesk....
Ale teď jsem zjistila, že mi něco lehce....ehm, uniklo. Ono je to už i zfilmováno... Twilight (Stmívání). Oh díky dobrý osude, potažmo dobrá If, že vás napadlo dát mi do ruky zrovna tuhle knížku. Sice sem nedávno zjistila, že je naprosto a nechutně populární, v Americe a aj celkem u nás... nu coz. Nejak se s tim musim vyrovnat, ach jo, kdyz ja nerada davuju se stádem a jucham nad necim, nad cim juchaj davy, protoze to vetsinou znamena, ze to nekdo objevil za ucelem ryze komercnim a ziskovym.

Kdo má porád vymýšlet nejaký nadpisy? "_"

Tyden nejak utekl, az moooc... Hanule mela pravdu, je to opravdu navykove... A asi jde i o ty lidi... no, rozhodne. Proste nejlepsí. Címz dekuju stastnemu osudu, ze sem byla s Terkou.) a Kikuskou a Marou. Za to, ze sem byla s Kristýnou, vlastne taky dekuju, protoze aspon uz vim, s jakyma lidma se rozhodne nebudu snaset. S nekym, kdo si mysli ze snedl veskerou moudrost sveta a navic je ohromne dulezitej, teda rozhodne vychazet nebudu. Just ne!

živé léto?

Tak premyslim esli je tohle leto opravdu zivejsi nez obvykle a esli ma Saruse pravdu, kdyz rikala, ze porad neco delam a porad nekam jezdim... ale me pripada, ze to neni az tak moc pravda. Porad mam pocit, ze vlasnte nic nedelam doopravdy, nejaka stezejni cinnost mi chybi... neco cim budu zit. Mozna je to jen můj hloupy pocit, nejaky můj komplex ze sem prilis neakcni avsak kdyz se podivam po svym okoli, tak sou lidi, kteri sou este neakcnejsi, porad sedi doma... a me by vlasnte zajimalo co delaji normalni lidi kdyz sou doma? A co sem delavala ja driv....? mozna sem jen miň premyslela nebo sem mela furt co delat. Ale co sem sakra delala?

Vcera sem prijela z Pasohlavek... juj! To byla takova pohoda.) Sice sem nejdriv mela docela strach... a pak se ukazalo ze to byl velmi dobry napad.) ale ze bych od ted zacala zboznovat cestovani single? To teeda jako vubec. Ale... to byly paradni ctyri dny, plne personalnich zertiku, asociací, nedostatku jidla a sladkeho predevsim, teple vody a podobnych zbytecnosti... proste sem relaxila... cetla Denni hlidku (! To je jedna z nejlepsich veci, ktery sem potkala.)) a navlikala koralky a obcas i nekoho obslouzzila...a obcas sem i varila... a chodila se koupat... a tak.
A mame vsecky tri s Kacenkou a If mocna ruzovoucka tricka s ftipnymi napisy.) Dnes je středa... Taky tě miluju...
A jeste meme Karlika! (Teda, to je jen docasne pojmenovani! Doufam ze vymyslime neco vtipneho jako je treba Serafim nebo ...ehm, Sergej?)

Tohle je psáno dne 10. srpna, jen to sem hodim s dovolenim až dnes.)

On the Way

Pasohlávky!
Odjíždím právě za asi 20 minut koupit něco vtipného a pohledat své brýle, které jsem asi nechala na troici!
A hodim konečně do schranky ten pitomý dopis, který už 3 dny uspěšně všude tahám s sebou...

Pac*

monokuro boo

achjo... trapná a komerční záležitost... určitě jo, protože sem je nacházela převážně na supertrendyinacool blogíscích...

Mluvim o prasátkách... monokuro boo! Jedno je černé a druhé bílé a jsou krásné. Míním si udělat tričko. S prasátkama. Just.

joo... takhle vypadají a jsou prostě všude. Aspoň někde - u nás, zatim pouze v bankrotu, který ovšem zrušili.
Ale na vyletě s Šáruší jsem ulovila jednu pěknou placku! Muhehe...

A co když začnou bert šíleně TIC? Tak je schovám pro pozdější využití a vytáhnu je třeba za pět let, kdy se bude na tričkách nosit bůhví co a na to, aby byly jakože retro, bude moc brzo... což mě lehce uklidňuje.

ale pomoc, teď pátrám, a ony jsou prostě NA VŠEM!! Chtěla bych sešit s prasátkama...

jak jsem šla na RTG a jak to dopadlo...

Vcera jsem sla do ty nemocnice, aby se mi nekdo podival na mou nebohou tlapku... neprijemne sestricky(urcite si myslely ze simuluju a trapne se ptaly esli si myslim ze takhle vypada zlomena ruku) a mily pan doktor... co mi povedel ze zlomene to teda neni ale dame dlahu... nic jineho sem ani necekala... tak mam na deset dnu ohyzdnou sadru. A uz sem toho s ni stihla! -treba zjistit ze se s ni blbe pise na kompu a este hur normalne(musim odepsat Magdalince), ze jednou rukou si asi hlavu neumeju... ze kdyz tam dam igelitak a gumu, tak mi ta ruka zmodra a upadne... nO proste same dulezite a dosud nikym neobjevene poznatky!


A vcera jsem i se sadrou a dvema nejmenovanyma lidma zvladla prelézt plot a podlízt bránu... no sem zkratka sikula.)

A vcera Peťa napsal, ze jaksi nema cas a na tu jizni moravu asi nepojede... achjo, sakra.

teď se pokoušim dohodnout s Last.fm a nejak se nedari... zjevne si moc nerozumime...

a docetla sem Poutnika - genialni knizka! Podnazev zni slibne - prvni kniha ctvteho sveta- coz by mohllo znamenat, ze budou i dalsi dily!!

české švýcarsko

Tak jsem se vrátila po tom týdnu, kterýho sem se tak moc bála... stresové faktory jsou vysoké, ale bylo to (překvapivě) v pohodě:)
Třeba první den se mi povedlo systematickým rýpáním a mrčením, jak jsou pomalí, naštvat otce svého tak, že mě nechtěl "až do večera ani vidět a můžeš si jezdit kde chceš!" , což patřičně naladěným tónem řekl (spíš zařval:)) Inu, tak jsem tedy jezdila sama-jako na kole myslim- a byla to největší pohoda... páč sem nemusela na nikoho čekat, s nikým se nemusela přeedjíždět... a taky lehce nuda. Co už, něco za něco... ale nejvtipnější toho dne byl moment, kdy mi začalo kolo sjíždět na trávu z asfaltu a já jsem zpanikařila a zabrzdila všema brzdama... a co se nestalo? Uplně vobyčejně sem přeletěla přes řidítka... oushit! Sice mě nikdo neviděl, takže jsem se vyhla jednak ostudě a jednak soucitným pohledům a "Jste v pořádku?", ale narazila jsem si celou ruku, přes kterou jsem letěla(zrovna pravou) a teď po tom skorrotýdnu zjišťuju, že I) rameno mě ještě pořád bolí, II) nemůžu s ním moc hýbat dozadu, III) divně mi v něm křupe, IV)loket mě taky občas bolí, V) zápěstí mám buďto solidně naražený nebo lehce zlomený. TAkže myslim že na jeden pád je to docela slušné, ne?XD Zítra pujdu k doktorce...páč bych ráda aspoň věděla co s tím mám.

Pokračování bude příště... a dlouhé, mám toho na srdci docela dost, včetně toho, že se If možná přidá a taky bude bloggeřit:))

...chjo...

Jak já přežiju úmornou dovolenou se spolubydlícími? Od rána do večera na kolech, brzo jít spát, abychom ráno byli svěží a čerství, čili minimum zábavy... a esli se mi tam nebude líbit, tak budu hodně protivná a beezostyšně jim předhodim, že kdybych byla kdekoli jinde, měla bych se mnohem líp... (což koneckonců je pravda:)) třeba na Recyklu... nebo prostě doma, nebo s někým, komu řikám kamarád/ka... Inu, to je jedno... jen mě to strašlivě štve... A moc se těšim na Ugandu.

A dnes sme s dětima byli v zoo... na Kopečku. Velmi originální nápad to vskutku nebyl, neb tam byly eště další asi čtyři turnusy:) eh, ne, ten nee... tam sou asi moc velké děti.)
No jo, sice mě to hrozně potěšilo, ale dnes sem byla mimo a zitra končim...

Ale ten týden od 11. do 15. půjdem s Terkou do čajovny...
Ať už je tu Šáruše...

pac bez pusy

aktualizace článku aasi o 37 minut později
dneska sem toho ale docela dosti stihla, ulovila - mám na mysli materiální obohacení svého prázdného života : botky (pravda, Converse to nejsou ... ale sou hezký. Zelený. Z Tesca.)
dvě růžová trička... (nee, nenosim ji častěj než ostatní... barvy ani lidi...) černá košile (krásná ovšem)

potěšilo mě, když mi Matěj zavolal z MoR... zrovna když hráli Withini♥ Což mi připomíná, že tam určitě byl se skautíkama, který už jsem proklatě dlouho neviděla...

koupily sme si s mámou dip, k tomu libanonskému chlebu, co máme doma... než jsem ho snědla tedy.)

Prague Ska Conspiracy vedou!

červená mě opouští, s každým mytím je bledší a bledší... pozoruju ji v odtoku.) a přemýšlim co dál s hlavou (doslovně i obrazně)

a taky esli mě to baví a naplňuje sedět doma, teďka večer... proč nejsem někde s někým? že bych přece jen měla strach napsat někomu, protože by mohl napsat, že nemůže a na mě by zas dolehl ten lehce depresivní pocit, že ti, kdo tu byli dřív, se ztrácí kdesi v neznámu... a nikdoo ani času na staré přátele nemá, tím míň na mě... a protože co oči nevidí, to srdce nebolí aneb když to nebudu vědět, a budu si myslet že kdokoliv je kdykoliv ochotnej se mnou kamkoliv jít, bude mi líp a míň smutno? Jsi ty ale trubka, viď...

Ježkovy voči...!

Tak teďka sem trošku zadetektivovala a zjistila jsem něco, co mě hrozně potěšilo, i když si řikám, esli nejsem cvok.

Mám radost... ***

Děti sou úMORné...

No, včera a dnes jsem byla tedy v práci... je to fajn, ta slečna je trošku šedá a na jiné vlně... asi. Zatim sme si moc nepopovídaly, ale myslim že to je ten typ, se kterýmby si poslusnější a konvenčnější část mojí duše rozuměla:) Máme 13 dětí ve věku 6 až 12 (rozpětí jak prase:), 4 holčičky, 9 chlapečků... až na tři starší týpky, kteří sou jako těžce znuděni hrama, co vymýšlíme, jsou kluci v poho. Holčičky též, a ač mám věčně na ruce, na krku, kolem pasu nebo jen vedle sebe Simonku (mnou zvanou Svišť), nestěžuju si. Zkrátka jsem cvok, ale baví mě to. Dnes jsme například hráli asi 19x městečko Palermo, z toho asi 3 kola na bazéně přímo ve vodě:) Mazec.

Inu a k těm akcím před se vracet nebudu, protože dnes jsem uplně, ale uplně hotová. Umřena. Unavená.
Jen zmíním akci u Peti, (If, ne u Peti jako tvýho, ani jako mýho, ale našeho:)), kterou jsme s If zvládly... celkem aj střízlivé sme jely tram dom, a já cestou od tram někde vytrousila občanku(chytře danou v zadní kapse kalhot, jaký to div... ale stejně závidim chlapcům ty velký kapsy)

Jo, bratříci začali sjíždět něco jinýho než Život a Pepka námořníka - Tip a Tap!
"Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti!"



Ještě bych ráda zmínila jednu humorous akci v neděli. Dopoledne sem se flákala doma, odpoledne že se na kole pojedu vykoupat s jednim chlapcem na Poděbrady... tak jsem mu napsala. Napsal že mám dojet. Dojela jsem, a on řekl: "...jo a asi sem ti neřek, že nemám kolo, viď?" "...eh? To mi jako fakt chlapec jaksi neřek, no... Tak jsme jeli na jednom kole (já se jen vezla, šlapal a řídil on - Ital!) Inu, dojeli jsme v poho, našli pěkný plac... vykoupali se, a o půl šesté se zvedli, abych do šesti byla doma... leč! Osud tomu chtěl jinak a měla jsem uplně prázdné zadní kolo... před šestou sem volala mámě, esli by pro mě nemohla přijet a ona už po půl sedmé přijela... Kdybych neměla o půl osmé být jinde, tak mi to snad ani nevadilo... Ale zvládla jsem to. Dojela jsem tam na mámině kole, se svým zámkem. Pak jsme šli za Ráďou do čajky s Pudem, který byl také na kole... no a před čajovnou zalomil Pud svůj klíč od nějakého svého zámku v mém zámku, jímž bylo přivázáno mé kolo k okapu před čajovnou. "?!" To nějak uděláme... no jo, pinzetou... a to sme to zkoušeli aj od Zdeníka půjčenýma kleštěmaXD

Ach jo... P mě štve, že si počíná sebedestruktivně, (a vyděračsky), i když jsem mu řekla, že ne...
A Tomáš není zrovna originální jméno...

Jak dlouho...?

Jak dlouho vydržím umírat zaživa?
Jak dlouho budu říkat doma tomu domu, kde bydlím?
Jak dlouho to ještě budee trvat?

Až budu mít lepší náladu...

tak sem napíšu, jak

• dopadla chlastakce ve Vertigu
• bylo na chatě
• sem se měla v osamělém domě
• sem asi zase ztratila tyrkys - tentokrát doopravdy
• s Petou je to asi zase v poho...
• je to s chlapama složitý
• asi nebudu moct jít na RecyklFest
• ani Dokořán nedopadne...
• ... a taky napíšu, proč mám teď špatnou náladu.
  

Verměřovice

Tak jsem se vrátila z cest do daleka, kupodivu jsem se neztratila při přestupu... Vlastně v klidu. Celé. Při cestě tam sem sice vystoupila z busu o pár zastávek dříve, a stašně pršelo v té chvíli, tak pro mě Tad fakt přijel aj s Teou...už v té chvíli jsem začala litovat, že jsem Steelky nechala doma. Pod postelíXD.
A na místě pak pohoda. (Jen jsem se dozvěděla o prošvihnutém koncertu torza ChernobylGeneration... chjo. Prej příště:) Poněkud řádila ponora jak sviň ale byly i krásné chvíle... Těžce mi bylo smutno, když sem si uvědomila že naposled, nejen pro mě... ale pro všecky. Nevim jak komu, lae mě osobně těch pár let v tomhle oddíle dalo hodně moc (minimálně sem mohla poznat skvělejch lidí).
Možná bylo dobře že jsem mohla odjet dřív, a nemusela tam být i na bourání a vidět pak ty pohledy, jak se loučí s místem i lidma (ale přece se sakra nevidíme naposled!) a vubec. Loučení... nikdy nic moc veselýho.
Poslední čočka byla zážitek, margareta, kterou sem napsala... punčová kostka, kterou někdo Anetě sněd na hlídce, hlídka, kterou sem měla mít a neměla... pití s Teou a Tedem (eště že tam Tea byla:))...dvojník Márdiho, s nímž sem se minula... ale taky naštvanej Ital a vzdálená kamarádka, a euforické pocity, při pohledu na všecko kolem. No jo.
Vrátila jsem se dnes v jedenáct, málem sem usnula v buse... a pak doma prospala asi čtyři hodiny. Nemůžu najít tyrkys-beztak jsem ho zas někde nechala! Oh shit.

Vzpomínky se trousí pomalu... a teď hledám spojení z chaty do Olmika... pojedu nakonec jen se Šárkou. A vim jak tam, ale nevim jak zpětXD To bude eště funy.

Jsem asi lehce šťastná...

a ráda se nořim pod povrch
nežiju na povrchu
no jo...
žiju v bublině
dyť mi to odmala říkali
nee... já si jen nerozumim s každým

a nemůžu si vzpomenout na ten citát o stínu... něco že tam kde není stín, je něco nebo není naopak něco... fakt nevíím.

V mé bublině...

je dnes pěkně. Mám najitý spoje do Verměřovic nebo HorníDolní nebooo kam vlastně... no a taky mě uklidňuje zjištění že vlastně vim co budu dělat a jak nemám ráda plánování budoucnosti, tak teď sem za to ráda. A teď ale nevim, esli stihnu DrátoFest, asi ne.. ale zas z toho co by mě zajímalo, tam sou jen Imodium/Imodia?XD. Ten zbytek neznám.... tak ale zas... who knows. Jakákoliv hudba je důvod k radosti, mé... a tkay abych se cítila schizoidně... což je ovšem mooje vina. A teď sem se rozhodla, že se těšim na RecyklFest! A Tadeášek mi slíbil, že by pro mě kdyyžtak dojel do Verměřovic, on je tak úúžasnýXD

Jop.

Velké změny

A to přímo zásadní... přejmenovala jsem stránku. Kvůli... ehm, řekněme vnitřním pohnutkám:) A nový název? Inspirovala jsem se postavou z jedné knížky od Noaha Gordona... či jak se to jméno skloňuje... inu a ta postava pojmenuje svůj srub prostě Na pokraji. A lidi se jí ptají, na pokraji čeho? A ona podle nálady odpovídá, že na pokraji šílenství, na pokraji dokonalýho štěstí, na pokraji zoufalství etc. No a tak nějak je to i se mnou, záleží na náladě, na pokraji čeho jsem... ano, já jsem nestálá... náladová... jako dubnový počasí. Jsem totiž rozená v dubnu, z malého semínka... (ehm, to sme všichni, já vim, ale tohle je text jedný písničky, a tu já mám ráda) Ne, fakt jsem dubnový dítě... a nestydim se za to:) měla bych? Neee-e... No, a tak jsem taky mínila to přejmenovat na něco takového, popř. dubnovou čarodějku, za tu se taky ráda vydávám, ale Na-pokr-aji je lepší:)

Vrátila jsem se pěkně opálená... až na některé partie, třeba ty, jež byly po většinu času zakrytý plavkama, se moc neopálily... A jinak? Mohla bych napsat sáááhodlouhé pojednání o tom, jaké je to s babičkou...(mám pocit že si plete slušné vychování a konvence...) a když na to přijde, tak vlastně i s Trollem a Kubou... eště že děda je v klidu. Něco pozitivního? Mám dvoje krásné šatičky, nové náušnice (nečekaněXD) v uších, v hlavě rozhodnutí, že si půjdu přece jen i na tu vrchní dirku... jen, co mí drazí spolubydlící? Snad jim to nebude vadit nějak zásadně... A krásné korálky( stříbrné, asi bych bez nich nemohla žít ani v klidu zemřít), a úžasný šátek. Modrý. Světle. Tyrkysový, jop! A konečně kecky... ty černý. Pravý vietnamský! Tak si řikám, že snad neodolám, a asi zestádnim a půjdu s davem a koupim si konversky... abych zas nemusela obrečet, že se mi vietnamský socky rozpadly... No už v nich sou červený tkaničky, pohodááá...
A Šárka mi napsala pohled, a já jsem jí taky poslala pohled, leč zjistila jsem drobnou chybku - nepodepsala jsem se. Vadí?

Co všecko mě dokáže rozházet?

1. Joch mi dal za tři z fyziky
2. Mám prý stejný ironický humor jako jistá pí profesorka v našem ústavu
3. Slimáčí sliz se z textilu odstraňuje velmi těžko
4. Těsně se minu na táboře s něma... pojedu tam trapně sama.
5. Prázdniny vypadají děsivě.
6. Líbající se dvojice na sedadle v buseXD
7. ...a taky to, že nevim co chci a nedám pokoj, dokuď to nedostanu.

Inu, teď jedu na týden na Slowensko, tak doufám, že si tam uspořádám myšlenky, a zaženu krizi... docela fest se těšim. Takovej veget... ale smutno. Tááááák...

Výlet

Jo, sice byl už v pondělí a před tím eště lodě, ale abych sem něco napsala, že jooo... Krom toho že v Potworowě takmer není signál, to bylo v pohodě.... večer sme buďto zmoženy usnuly, nebo jsme pily. Dostala mě Peťa svou otázkou komusi do telefonu "Jo a dnes teda půjdeme pít kam?"XD To chce prostě cvik a praxi v nasávání, tu já mám jen málo:) Inu ale i tak padla flaša Jelcina... no.

A výlet? Hrozně sem se na něj těšila.... a taky se vyvedl. AspoOň z mého pohledu... sice sme měly s dívkama jen tu vodku a džusy, ael páč sem šikula, tak jsem pila tak porůznu, což vedlo k tomu, že jsem z nich byla nalitá nejvíc, Honza mnou byl znechucen, Punčošce jsem prý dávala pusu, Duši tvrdil, jak není opilej, s Kubou jsme se bavili aj normálně (a líbí se mu Bohemian Rhapsody...), potom jsem si sedla na slimáka (oopravdu zážitek, možu jen dopooručit, když se vám něco vlhkého a slizkého přislizne na stehno... nejlepší pocit), a na závěr tohoto vtipného večera (ehm, noci?) jsem byla lehce vyhoštěna z chatky (páč mi ženky zamkly a usnuly), tudíž jsem byla nucena lehnout si do Kubovy (v tý době prázdnýý!) postele... ale nepočítala jsem s tím,že se pak vrátí... tak sme se žduchali a přetahovali o peřinu asi do šesti, pak přišli naši drazí spolužáci a všecky nás vzbudili, jenom proto, aby nám mohli říct, že za dvě hodiny bude osm. Tak Kuba volal slečně na chatku, ať mě pustěj dovnitř, že se chce vyspat... tak sem se v šest ráno konečně dostala do svý postele. A asi hodinu se i vyspala. No luxus...

A dnes? Nuda... Akorát mi odjela Punčoška s Honzíkem, páč jedou na Festival Fantasy ( a letos tam prej bude Sapkowski!!:() a mě tu nechali... no v sobotu odjíždim na Slowensko... Teďka sem chtěla jít večer do kina na Karamazovi, leč sama do kina nejdu, a nikdo se mnou nechtěl jíti... chjo... to mě trošku vrhlo do také menší depky. Nu což. Patří mi to. A v knihovně měli Zatmění (3. díl trilogie... nejlepší!) Takže ju mám, a už se těšim jak budu čísti...

Včera byla ta největší bouřka, kdy všichni seděli určo doma v teple, jen já ne, já zrovna šla z Letný na bus... v žabkách a tričku, které bylo potom, co nasáklo vodou, nejvíc průhledný... fakt sem byla nejvíc zlitá. Vlastně sem byla s Peťou na piwku... konečně sem měla to jahodovýXD a pak sme eště jeli odvézt bicí a komba z 15ky... Jop, Pe'ta je fajn. A měl starost, abych dojela dobře domXD