Sundey si to dnešní tričko...

Začínám propadat predospělé depresi... osmnáctka absolutně nesplňuje požadavky na imponující číslo-aspoň vizuálně. Z praktického hlediska má svůj význam, leč nechápu kupříkladu, proč se mě na věk neptali před pár lety.. to jim to bylo jedno a nalili, zato teďkon má každý starost. Paradox. Nicméně... pár událostí, jež jsou podstatné...

Předně, jsem přítelkyně. Tak. Rrrrobotroniiix.)

Pak také... FiXa se povedla... ale byla jsem jakási mrtvolná, že jsem si ji užila míň než obvykle... každopádně chlapci hráli skvěle a dlouho...a aj takové zapomenuté kusy jako Samurajský meče a Letadlo a aa....aááá. Nevim. Nepamatuju. Vím jen, že sem někde v davu zahlédla svoju sousedku... a Mag byl vtipný a Jirka otrávený. Tak.

20. příštího měsíce nastane ten os(t)udný okamžik, když pravděpodobně neudělám závěrečný jízdy a propadnu a bude to trapas a tak vůbec... eáá.

Vertigo.... je psychofilm.

Kolo je dobrý dopravní prostředek.

Karmella má nový účes, a kdekdo ji přesvědčuje že nejni zas tak ostříhaná-tupouni a slepci ste! Fest!

Nálada se střídá rychlej než je únosné-to bude ta energie. Pak jsou tu ještě vnější faktory, mezi něž se řadí i jistí lidé-chtějí mě vyhodit z baráku-fuňk. Ale kdopak by jim pak otročil... proč nemůžu žít jako Pipilotta Dlouhá Punčocha, která svého otce Efraima Dlouhou Punčochu neviděla jak je rok dlouhej? Nebo s bandou odvázaných teplých alternativců, kteří nejedí maso a jsou na stejný vlně...

nebudu pochmurná, stačí že jsem můra.

wishlist dodám:))

Yummy dummy...

Jo... jistě. Cítím se prachbídně. Pociťuje velké množství více či méně protichůdných pocitů, vztahujících se k různým věcem. To je ale hezká věta, co... Jak z deníku panny z konce minulého století. A to teda já nejsu. Uznejte.

Děje se toho mnoho... dycky mě napadně nějaká formulace, jak to sepsat (bloggerská deformaceXD), ale pak se změní nálada (jsem changeable.)) a kašlu na to.

Btw spolupráce s novou modelkou je úžasná. Nehýbe se, pokud jí k tomu nepomůžu já nebo povětrnostní podmínky, nekecá mi do toho a pokud má nějaký, byť kritický názor, nechá si ho hezky pro sebe. Víc na deviantArtu.

Zatraceně veselé jaro....

Rozhodně si nechci stěžovat. Ani náhodou. Ale začínají se u mě projevovat jarní příznaky (možná i přízraky!) z aprílového počasí. Nemá žádnou souvislost s aktuálním počasím za oknem... jen, dycky mám takovou euforku a pak na mě najednou padne splín... kvůli kravině třeba.
I když těch splínotvorných faktorů je zatraceně hodně... Prej sem teďkon v zádumčivým stavu, heh. J mimojiné jsem si šla vybrat brýle... což mě teda vrhá do depky... protože...ech. Bla. Jsem lemra a zádumčivá a nechci se svěřovat.

Seš trochu studená, seš jako mrtvola...

...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.

Ach jo:)

Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.

Andělové

Jasně, děje se toho moc. Až bud mít čas, tak... sem stejně nic nenapíšu, protože budu dělat něco jiného. Nicméně... uvědomila jsem si spoustu věcí, (asi je to tím věkem) mimojiné třeba že budoucnost je rozkvetlý leknín a my se držíme na palubě a já se tam chci rozhodně udržet:)
Stvrdím to jednou malou dírou.

Pak taky že není nad personální žertíky a asociace s přáteli opravdovými.. a nad noční debaty o údu Ježíšově třeba a... ti lidi pro mě tak moc znamenají. Nebýt oni, nebýt ani já:)



Xindl X, Anděl. Dokonalostní.

Ne

snad, že by se nic nedělo. Děje. Fest. Ale to potom. Hlavně... teď...

kdybyste mě snad někdo postrádali, jsem v Itálii.))

Několik dní...

...teď jsem se tak zamyslela, kdy že sem vlastně byla v 15ce...sobota. No, domů jsme došli ve dvě, takže vlasntě v neděli, a že se půjdem eště podívat na Red Dwarf. Byla sem absolutně unavená(usnula jsem asi tak u druhého dílu:))... po tom koncertě mě trochu bolely nohy:)). Moc jsem vlastně ani nepila, je skvělé být na nebublinkatým Rajci, zatímco ostatní tam stylově hopkají s pivkem:) Bylo tam plno vtipných lidí, jako třeba můj bývalý spolužák, dva pěkní borci, co bych je nepoznala, uplně zkouřený týpek u baru, co mi hodil židlu na nohu-chtěla sem ho pekelně seřvat, když sem si všimla, jak na tom je... Nebo třeba If, Mag a Peťa... a tak.)

V neděli jsem pěkně vyspávala asi do dvanácti a pak jsme šli s mým oblíbeným kamarádem T. do čajky. Byla sem unavená, vedli jsme řeči, trošku jsme ulítávala... zkrátka psycho. Měla jsem krásný plán, dojet domů a spát, ale byla akce na zkušebně s Mag a dětmi, tak jsem si šla zařádit-spát jsem tam nechtěla. Že jsem tam přespala, je věc jiná. Ráno, trošku blouznivě, jsem šla na bus, který nejel... Doma jsem poobědvala a jela za If. Užily jsme si drobné povrchnůstky (no... já o sobě ráda prohlašuju, že nejsem povrchní, snažím se nebýt, a oblečení je povrchnost tedy jak přeneseně, tak doslovně:)), no když ty šaty byly ale tak kráááásné... A pak

First neSKA Conspiracy
If takhle měla mít rande s mou NHÚMSDDK a chtěla si pozvat třetí osobu, aby to nebylo trapné. A aby bylo naše spiknutí dokonalé, zvolily jsme si i 3. pasivní článek konspirace, který nám měl krýt záda. No. Ale protože jsme se velice bavily a do telefonu jsme se mu smály tak, že to u věj vyvolalo dojem, že sme snad pod vlivem, špatně pochopil pokyny, takže místo u sebe doma čekal chudák na Flóře, což mě tak zmátlo, že jsem pak jeho mamince řekla čau. Oh, trapas.

V úterý jsme jeli se sirem Semeniukem na Praděd... v největší chumelenici jsme pak sportovali, tvrdil sice, že to byl blizzard, ale mně se to ňák nezdá.)

J a pak jsme byla na chatě na snb a v po ve škole a pak jsem najednou měla chřipku... a to je konec pohádky, milé děti.

Mám depku ze zimy'

A tak dělám jaro všude kolem sebe. 'Aj tady. Doufám, že tam ta žlutá nepůsobí moc nepatřičně.

Nu... a taky jsem tak přemýšlela, esli náhodou nezměním ten obrázek v úvodu (btw autorem je Marcel Marlier, úžasný ilustrátor neméně úžasné dětské knížky Martinka, kterou jsem milovala hlavně kvůli těm obrázkům.)), ale teraz eště nie. Leda bych sama načmárala něco úžasného jarnííího...

Jaro is hííír!

V podstatě počínaje tímto dnem mám prázdniny:) což mě naplńuje štěstím.
Cca před hodinou sem se zbavila všech svých spolubydlících, psa nevyjímaje. Uff. Jsou tak neschopní. Odjížděli už od ráda od devíti a vyjeli ve tři.

Každopádně, víkend v lihu:D Včera bylo Kaččiných 18 s óóbrovským psem, ke kterému jsme jí se Šáruší a Mr. Pruháčkem přáli SEX SEX SEX SEX SEX a Kačíí... pro změnu taky SEX! :D Byli sme ve vtipným podniku nazývaném lentilka, prej a proč? No.. on je tady vevnitř takovej...fialovej. A lentilky sou jen fialový? No, to ne...
Měli tam dobré mojito, dobré černé pivko, trapně neaktualizovanej jubox, takový ten stůl jako na kulečník ale bez děr, no a pak my sme měli lehce v depce oslavenkyni (nespravil to ani půůllitr portského:D), dvě lidské molekuly držící těsně u sebe, z nichž jedna byla idiot:), pak jednu ženu (s fajn přítelem), která ztratila náušnici ode mě, tuto. Jo a Mr. Pruháček a moje maličkost, taky sme dělali molekuly;)

nO a dnes... se chystám do 15ky na Dead Pope's Company etc. s Mag a If:) Uvidímežme...

Ech.

Pololetí tedy minulo, můžu začít s čistým, haha, štítem... třeba se aspoň něco změní, když má ten odporný zakrslý zakomplexovaný skřet odejít... Nu, tohle téma je pro mě stresující, takže jej raději opustím.

Fixa ve čt se tedy jaksi nezdařila. Zato jsem byla s Jakubem:) ve st v Jazz Tibetu. Tomu přecházela návštěva bratránka. Mluvil se mnou jak kdyby mi bylo třináct. Nasadil takový ten úchylný výraz, s jakým mluvíme na malé děti, když se jich ptáme, jestli už někdy udělali něco, co se dělat nemá, a zeptal se: A co pivo, piješ? A co chlapi? E?, řikám si já. Hele, já už sem trochu vyrostla... Všiml si prý. Pamatuju si, jak mě hlídal, když sem byla táááákhle maličká? No jo, jsou věci, který se nezapomínají.

Včera jsem víceméně nechtěně strávila den ve městě, převážně v obchodech. Nakupovaly jsme se Šáruší vééééélkého psa. Plyšového.
Viděla jsem naprosto úžasnou knihu, naprosto anglicky a naprosto asi za sedmset. Slint slitn. Byla o hell umění...
Též tam byla neméně úžasná kniha od Jenny Nowak, další díl o Vladovi... čili zatím poslední díl. Dnes jsem dočetla ten první. Není nad to, držel se přirozené posloupnosti... Ale až budu mít toho movitého sponzora, anebo aspoń part-time job, tak asi neodolám...
Btw, mám fijalkové náušnice.)

Je celá zelená!

Juch. Mohu se s ní mazlit... Bude ležet na nějakém čestném místě, pravděpodobně na poličce... To ste chtěli vědět, co... jop, mluvim o lístku na MoR...

Akorátže, jaksi, a to je provar, se jeho datum nešikovně kříží s Festivalem Fantazie... to mě mrzí. Nějak to pokoumám.

... sem celá fialová...
nešťastná ímougril
přečetla sem Řbitov zviřátek... proto.

Budete mě mít rádi, i když budu mít dostatečnou z matematiky a velice pravděpodobně i z účetka a možná i z ite?

Haha. Kompjůteru nemaje...

musim psáti, odkaď se dá.
A je celkem o čem psát.
Ale o tom jindy. Zatim se mi povedlo naškrábat referát o Malém princi. Nikolive prosím kvůli tomu, že je krátký, ale tuhle knížku mám ráda.

Tim Burton's Corpse Bride

Nevěsta je dojemná... vtipná... a ona sama je mi svým lehce cynickým, hm... úsměvem, sympatická. A hospodský (či spíš jeho hlava) mi připomíná Kiva.
Lehce mě ale rozčilovaly titulky... já myslim, že rozdíl mezi ji a jí je celkem znát, nebo se pletu? :) Inu, nebudu píchat hnidy, jak řekl T.

"If vomit were a movie, this would be the soundtrack,", napsal kritik o Canibal Corpse. XD (smích)

Nové velmi emos fotos^^

Juno... asi miluju.

Vzrušující den pokračuje!

To je pohoda, když je pohoda... (Kámen, Rrrr!)
Tak nějak. Souhlasím.
Podařilo se mi sehnat designově skvělé ubrousky, na Teiny toptenové červené náušnice... A přitom jsem stihla potkat...koho že to? Snad ne Magora? Jojo... Študáč a Kofola to jistí, abstinuje. Pak mi volal MTJ, esli nechcu jít na voďára. Jedna z věcí, který se neodmítaj, žejo... Málo času, ale zato sem dostala Mrtvou nevěstu! *SLINT*

Není nad romantickou procházku do nemocnice... tak jsem se tam vskutku vydala...Kdo by tušil že je tak rozlehlá? T. mě navigoval po telefonu. Já se bavila, mu tekly nervy:D Tak pěkně sněžilo... a sněží doteď. Sníh padá sníh a je to dávno...

Chtěla jsem sem dát fotos djembeátkem, leč. Jeden z nás tam vypadá nereprezentativně. On to není. Tak jsem od tohoto skvělého narcistického nápadu upustila. HIhi.

Nový klimatický jev PERVERZE

Kde jsem skončila? U toho, jak je mi líto vánočních stromečků a nikdo to nechápe? Nu...

Ahaaa... tušim, že ani akce 23. se nedočkala nějakýho záznamu... Škoda.)) pěkná akce. Hudba... ehm Punk, sex a pivo:D Tak ňák.

Vánoce se nějak odvlekly... pak jsem společně s 2/5 + psem s trychtýřem odjela do Rokytnice... vydržela jsem tam 3 dny.

NO a pak se na chatičce, kam jsem prchla, slavilo. Už nikdy nevypiju více než jednoho panáka slivky (To není předsevzetí, to je životazáchovné rozhodnutí:))

A založíme skupinu... jdu do toho s Ráďou a Tádou, didgeridoo hráčema:)

Dostala jsem od T. rtěnku. Fialovou. Poprvé.

A včera jsem byla byla s Magorkem na výborné večeři v Garchu.

And now.... sem až do neděle sama a bojím se usínat potmě.

Někdo má...

krásné djembe... co leželo pod stromkem.) a je moc maléé... a někdo ne.)

asi dvacet stehů v uchu a značně neslušivý plastový límec a někdo ne.)

Někdo je lemra a nechce se mu psát a někdo není.) If, buď mumú... a pojď do toho:)

Jsem první Rozmar...
Třetí čarodějnice...
Jednou budu teta Ropuš!
...ach... jak je krásné vědět, že nejsem až tak sama... díky T.