"Live your life!"

To křičel Borat na svou přítelkyni slepici, když ji vypouštěl někde v centru amerického města... oko-uzlující.

Floating je též oko-uzlující. I ucho-uzlující a možná i srdce rvoucí, bych tipla.



Taky se mi velmi líbí David Černý a jeho promrdaný roky, a Metalmorphosis... chtěla bych si ji prohlédnouti...naživo.

Mám chuť na letmý polibek...

Jo. Mám. Jsem na tom fakt asi blbě nebo co, pročítám staré smsky a přistihnu se, že se tvářím nejdřív jako idiot s nejširším úsměvem na tváři, což se začne měnit do jakési slzavé grimasy. Prostě cvokatím.

Pokračování článku na téma, jak se pozná, že už není léto... Moje opálení bledne..v důsledku čehož bledne i moje vypálená páska z Masters... trudné je to. Podzim bolí..? Ale prosím vás..

Loni, tipuju že touto dobou, byl v Olomouci Gaudeamus. Možná se pletu. Každopádně si tu loňskou akci pamatuju celkem zřetelně i s detailama.. teď jsem se nicméně vrátila z letošní akce podobného (nekoblihového:D) charakteru... hráli zde Flash the Readies a skvělí Memphis, na který jsem si zapařila s Evičkou, jak už dlouho ne. No a pak jsem za poslechu Klenotu a přemýšlení o žlutém triku jela domů... a tady na mě čeká s výmluvným úsměvem, možná spíš ušklebkem, papír a na něm Préteritum německých sloves.. aspoň ze slušnosti nakouknu. A půjdu spát.

Jak jsem poznala, že už není léto.

V autobuse se rozsvěcují světla, když jedu v pět hodin pryč.

Je mi na umření.

Představa šťastnýho života je asi fata morgana

M-men makes me mad. Ale snažím se na to zapomenout a vzpomenout na to, jak jsem žila předtím... kým jsem byla a byla-li jsem ta samá, jako teď.

V Praze na Žižkově bylo chcíplo a zemřelo a bavit se dalo akorát s obsluhou. Depresily jsme s R, protože nám mužové komplikují život. Fixí placku jsem si nekoupila, ale zato... mám nejlepčejší bundokabát, co v Praze byl.. eště že jsem Krakatau(a) našla:D

Korále z Melantrichovy ulice budou taky trendy kus, až je navléknu, do čehož jsem se pustila už ve vlaku, ve kterém jsme málem zmrzli, neboť klimatizace jela na plno a chladila vzduch ve vlaku na krásných ledových asi 13°C, a vysloužila jsem si tím udivené pohledy. No a? Měla jsem si jako radši luštit křížovky?

Poslouchám Klenot a je mi mizerně.
Včera byla chlastací akce ve V-vile, ze které jsem ale odešla k M-muži, a ráno se vrátila akorát pro věci a cestou mi začlo být fakt na umření, tak jsem na sebe doma nainstalovala takovou tu hřací dečku do zásuvky, a lehla si na ni..a usnula. Spala jsem asi dvě hodiny a moje stehna vypadají, že mám skvrnitý tyfus nebo tak neco, protože jsem se trošku připálila. Žena hloupá, co:D

Broke her little bones on the bolders below...

Moje léto skončilo nádherně. I první týden byl nádherný. A teď... něco je špatně.

Když to shrnu, byla jsem neskutečně kulturní. Kino, divadlo, galerie, kavárna, oběd, knihy,... i na sport došlo. Ach jo. A lusk.. a je to v háji.

Viděla jsem Zažít Woodstock a zažila zklamání-byl to nijaký film. Za dva týdny si nevzpomenu, o čem byl.

Viděla jsem Poiésis, byla jsem z toho trochu zmatená. Just a little.

Zato... včera! Viděla jsem Koralinu, tedy, Coraline, kterou současně čtu. Kniha špicovní. Film... prostě dokonalý. Po vizuální stránce luxus, po dějové stránce byl obohacen o pár věcí, které v knize nebyly, ale nic tím neztratil, spíš naopak. Pak jsme si byli kulturně posedět v Kratochvíli, kam ještě přišla slečně Ter, daly jsme si na závěr máslové sušenky, co nejsou máslové, ale já nějak nevim, jak se jmenujou správně. (bretańské, teď jsem si vzpomněla!)


Dneska mi náladu zvedlo jedině zjištění, že koncertní a akční sezona začíná, a v U-klubu se mají odehrávat skvělosti a hudebnosti uplně geniální. Sunflower caravan, které jsem nestihla na konci léta tu budou znovu ještě v říjnu, a to mi fakt nesmí ujít.

Zítra vychází Klenot a já odjíždím do Prahy na vidláckou exkurzi, jakože. Haha. Koupím si placku FiXy. Koupím si možná vinyl fiXy. To jsou ale smělé plány, coož.

A ještě v listopadu hraje Sonata..chje, to je život.

Ještě že jsou věci, které mi náladu zvednou... jinak by se válela zašlapaná do koberce, nebo do rozbitých dlaždic olomouckých chodníků.

...if you're lost.

Občas se stane, že člověk někde zabloudí. Já třeba bloudím dost často. Jedno esli ve vlastní hlavince nebo tak někde mezi panelákama a kopcema třeba. Jen jsem dneska našla jeden ručně kreslený plánek na rubové straně etikety od slivovice, který jsem dostala, když jsem nemohla najít cestu domů na MoR. Uvědomuju si, jak je důležité mít kolem sebe lidi, nezáleží na tom, esli jsou to přátelé nebo nepřátelé, kteří vám ukážou správný směr. Někdy třeba stačí, že vám někdo ukáže, jakým směrem ne.

Báj'd'vej dneska se mi v noci zdálo, že jsem se vdala. Nevim za koho, mám takový pocit, že to byl P., ale nejsem si tím jistá. Důležitý je, že jsem se pak cítila hrozně nesvobodně a když jsem se k někomu přiblížila, bliklo mi hlavou, esli můžu, když jsem vdaná. Vlastně to bylo legrační. Legrační bylo i to, že jsem věděla, že je mi osmnáct a vdala jsem se. Při obřadu jsem na sobě měla jakési pofi velké džíny s kšandama a červenou košili. Čudné akési.

A ze stanování byla nakonec jen jedna noc. Because of bad weather, it was rain.

Sunflower Caravan

Zcela deprimovaně prohlašuji, že si naprosto vědomě a víceméně schválně nechávám uniknout Sunflower Caravan, kterážto kapela hraje v pátek, tj. dnes, v Jazz Tibet Clubu... neboť já dnes odjíždím s bandou jedinců směr Štarnov. To bude legrace velmi.

...a nebo tak něco.

Eeeeh..
Miluju léto. Už jsem to někdy řikala?

Mimo jiné...ale o tom jiném jindy, jsem stihla shlédnout i několik filmů. (U mě věc nevídaná.) Budu konkrétní. Viděla jsem:
Šeptej
český film z počátku devadesátých let, v hlavní roli velmi mladá T. Vilhelmová
zajímavé, ale něco mu podle mě chybí-nějaké výraznější hybné okamžiky možná, a taky hlášky možná

Moje tlustá řecká svatba
eméérická blbost, řekla bych, jen se celkem zajímavě dotkla problému rodinného a kulturního zázemí etnických menšin-konkrétně Řeků žijících v Am.
vcelku nudná záležitost, až na pár klasických "komediálních" scén

a teď to přinde...
Tiffany's breakfest
v hlavní roli Audrey Hepburn, ten muž nebyl zas tak podstatný
prý klasika, byla jsem zvědavá, a ano, je o co stát. Audrey je úžasná, věřím jí naprosto každý pohyb, který jako Holly Golightly udělá
hudba mě tedy nijak nefascinuje... Ale díky Audrey je film něčím kouzelný...a milý

a konečně!
Le Fabuleux Destin d'Amelie Poulain
...jak řekla If "no to je dost, žes ji konečně viděla, v osmnácti letech...", ano, tenhle film se načekal, než sem se na něj mrkla, abych zjistila, že je přesně tak dokonalý, jak jsem předpokláda. Prostě fabulous.

Miluju léto!

Tož neasi... děje se toho příliš mnoho, ale jsem vděčná, protože zaneprázdněnost je to, co potřebuju, jinak jsem příliš náchylná ke špatným myšlenkám a přílišnému přemýšlení, které mě posléze uvrhá do špatných nálad, depresí a chmur. A tak mi to nevadí. Ani to, že není čas psát.

Indové rozeznávají sedm odstínů bílé barvy:

"Bílá jako Měsíc třetí den po novu
Bílá jako padající poupata jasmínu
Bílá jako nebělené prádlo
Bílá jako mořský příboj
Bílá jako peří kolem pavího oka
Bílá jako oloupaná mandle
Bílá jako vnitřek mušle."

Toto jsem vyčetla z rok staré MarieClare - doslova je to luxusní počtení.

Nemůžu si stěžovat, nestěžuju si. Snad jen, že se mi loupou paty.

Tři nejlepší hudební objevy léta jsou In Extremo, Němci, a kupodivu... miluju je. Jejich show na Masters byla úžasná.
Dále skupina s ujetým názvem Does it offend you yeah - jejich album You have no idea what you're getting into je skvělé.
A poslední věcí je sólovka Amandy z Dresden Dolls - Who killed Amanda Palmer? Doporučuju shlédnout i videa na Youtube, ke každý písničce tam něco je. A navíc, Amanda spolupracovala s Neilem Gaimanem při tvorbě tohodle kousku - ke každé písničce je tam i krátká story. Jistěže u nás se taková věc shání blbě, ale chtěla bych to vidět...

Velký Utopický Plán na Nejbližších 14 dnů. No, přinejmenším aspoň do konce tohoto týdne. Muhehe.

• Ušlechtile zlomit jedno srdce (do konce týdne)
• Umotat pár dreadů
• Nakoupit další materiál
• Přesvědčit někoho, aby mi odšroubovat náušnici z ucha nebo jinak zaroste a já umřu
  
• Přelakovat své sexy žabobárbínovské nehty bo se začínají loupat
• Napsat jednu zbytečnou smsku, na kterou mi stejně nikdo neodpoví, a já budu těžce na dně
  
• Udělat projekt do školy - satanismus a Hare Krišna, obojí mě zajímá stejnou vrchovatou měrou
• Vydělat nějaké money, jak, to nevim, asi pouliční prostitucí-achjo...
• Myslíte si, že slunečnice jsou hrdé? Já teda ne. Hloupě se točí za sluncem, místo toho, aby počkaly, až slunce dojde.
  
• Sepsat nějaký elaborát do češtiny, snad o něčem, co jsem četla...
• Přesvědčit někoho, že není větší zábavy než naplítat mi pseudáče:))
  
• V noci se nevyspat a těšit se, že už jenom... devět...devět dní mi zbývá...
• Poslouchat dokola Atlantis, Heart Shapped Glasses a nyní nově staré Subways...
• jít spát. Teď. Jak rozumná a bohulibá činnost.
  

Definitivně.

Už je skoro červen. Ve víru května se toho stalo asi tolik, že jsem to nejspíš zapomněla napsat.

Tak popořádku, řádek po řádku...

Mám konečně díru v uchu. Je to cca dva týdny zpět. Už nebolí, jen kuličky sou fest zatažené...že je ani nemohu rozdělat.

Nedala jsem jízdy v autoškole-řidičák eště tedy není.

Ještě udržuju svůj vztah, dávám mu čas... nejhorší, on to netuší.

Prozřela jsem, co že jsem to za tvora, co se týče vztahů, především těch partnerských, takhle je mi nejlíp.

...a najednou mi zase zmizíš
já vím, ty nevěříš na Atlantis
brečet mě určitě neuvidíš
ani kdyby stokrát prosila bys...
(ChG)

Taky jsem byla ve Zlíně na úžasném Yamato performance-deset lidí, hafo bubnů...a hlavně..energie! závidim jim tu energii, s jakou dokážou skoro tři hodiny mlátit do těch óóóbrovských bicích...já jsem poslední dobou nějaká zdechlá... unavená...bez energie a chodím brzo spát. Asi únik,hmm...

Proběhl i náš, vznosně řečeno, turistický kurs, leč pod pojmem turistování si představuju desítky kilometrů denně... nu, nebylo. Ty hloupé ženky z déčka by to nejspíš ani nezvládly... jsou to takové frndy, to jsem ani netušila.

A teď zasejc prší, no mám radost teda... ale na druhou stranu, dnes jsem byla doma... celý den...a byla jsem kreativní. Mám netématicky srdíčkovaté tričko, kdovíproč... achjeee.

...and I´d never seen him again.

Okonorka a rum

Jsem asi nejspokojenější za nějaké tak poslední dva tři roky své existence. Ne.. neexistuje jeden důvod-je jich víc. Nějak se to událostmi posledních dní a nocí zkomplikovalo, nicméně... nevadí mi to, aspoń mám pocit, že žiju. Že je za co, o co a proč bojovat. To se přeci musí.

V pátek... jsem odjela s ním do místa jeho bydliště, kde jsem byla seznámeena s hafem lidí.

Nejvtipnější situace nastala, když sme došli a borec, kterýho sem v životě neviděla, řiká - Čau Kačo.

E? myslím si já...

No jo... dyť my sme se seznamovli v tý irský... dyž myslíte. Jak kdybyste mě neznali. Nevim, nepamatuju, okno.
Každopádně jsem se dívala na dno více sklenicím, než bylo vhodný, takže... sem musela domů býti dovedena. Bylo mi zle. Ach ano, zle.. začínám stárnout a opíjet se.

V sobotu... pokračovala megaoslava mých meganarozenin a stejně meganarozenin Ing.Puda. Zorganizovali sme oslavu, po menších zmatcích sme zakotvili v Garchu... užila jsem si to velmi. Dostala jsem Smrt. A kytku. A knížku s převtipným názvem Kam se poděl můj Sýr? nebo tak něco... A Tofiféééé. A přání, originální handmadeovaný kus by If 2009. A flašku- nějaké bílé vínko... to zas bude. A rozkošnou plyšovou rodinku potkánků, prej: "No víš, dyž sme je kupovali, byli dva... ale nějak se jim spolu líbilo...a tak je jich nějak víc." Což se rovná, že jsem dostala jednoho plyšového potkánka, k němu druhého, aby mu nebylo smutno, a ještě jedno malé potkáně s geny po dědovi (je nějak tmavší než rodiče:))

A pak... a tak.

Lukšusní akce toto. Dom sem přišla po čtvrté-mám spánkový deficit větší než je deficit státního rozpočtu. Snad to doženu dřív jako.... waau.

Afterparty

Moudro.

"Amnézie je ztráta paměti. Dočasná ztráta paměti.

Ale někdy jednotkou dočasnosti může být jeden furt."

díky své naprosto nejlepší schopnosti dycky zapomenout, o čem bude následující příspěvek, jsem nutně musela zapomenout něco klíčového.

Přecházím na bio!

To teda.

Začalo to ráno biokorálky(barvou aspoň),teď půjdu eště sníst nějakou biovečeři, páč mám hlad, dám si nějaký nebioprášek na hlavu, páč mě bolí... odlakuju si nebiofialové nehty, ne proto, že by neodpovídaly barevně mé "bioimidži" (jak se skloňuje v češtině slovo image?), ale proto, že sem lama a neumim si ani nalakovat nehty-bo mě nebaví čekat, až to zaschne.

Ale... opravdové bio přinde, až si nasadím biozelené brýle, a budu hledět na hnusný nebio svět.

Jo. Jdu snít své zelené sny... so BE BIO, BABY.

eště tímto děkuju někomu neznámému z Bloglandu za to, že sem mohla použít jím vytvořené sQostné záhlaví. Dík.

What's up?

Nějak se toho zas tak moc nezměnilo - v duši mi sedí Robinson, ael to není tak nové a Julietta doufám eště plakat nebude, ale kdo ví. Nové fresbee se osvědčilo, i když při neopatrné manipulaci způsobuje vážná zranění.)) btw jak mě těší, že má někde podobně jeté nápady jako já:) kupříkladu návod ke konzumaci housky, jež se svou tvrdostí blížila diamantu, byl vysloveně jeho nápad. I to, že budem krmit holuby. Prostě romantika jako sviň.)

Jak sme slavili narozeniny moje, bylo to vtipné. Málem sem skončila v Belmondu, leč ubránila jsem se, abychom mohli dále rušeně popíjet v irské Frisco a... a tak. Dostala jsem i dary; velice překvapivé od ženek, (dyž Š pravila: "Tak, a teď se nedívej, jdu platit",a tvářila se nenápadně v košíku s páskem, kterým mě pak obdarovaly) (obdarovali-aj Duši s Mr. Jakubem) a kalabasu s bombillou- luxus. Taky jsem byla překvapená, jak hezky jsem si vybrala:) a ještě banánové ponožky a rudou a žlutou růži a víno-Veltlínské zelené, ročník 2006 a jak jsem vinný barbar, a nevyznám se v nich, tak tohle bylo ale strašně dobré, vykalené ve dvou v parku na pařezu... a bonboniérky a vílový náušnice a Make snow not war-nápis na tričku, růžový krém, stříbrný drát-konečně, říkám si, že už se nemám na co vymluvit, a svůj umělecký záměr musim realizovat, a mističku na šutříky a kytku s cizím názvem v růžovém květináči a ještě Celebration! vůně, jež je mi souzená... a tak.

Neúprosně se blíží datum dvacátého května a já tu techniku porád nějak nedávám... ach jo. Musim si udělat pár testů. Jdu na to.

Sundey si to dnešní tričko...

Začínám propadat predospělé depresi... osmnáctka absolutně nesplňuje požadavky na imponující číslo-aspoň vizuálně. Z praktického hlediska má svůj význam, leč nechápu kupříkladu, proč se mě na věk neptali před pár lety.. to jim to bylo jedno a nalili, zato teďkon má každý starost. Paradox. Nicméně... pár událostí, jež jsou podstatné...

Předně, jsem přítelkyně. Tak. Rrrrobotroniiix.)

Pak také... FiXa se povedla... ale byla jsem jakási mrtvolná, že jsem si ji užila míň než obvykle... každopádně chlapci hráli skvěle a dlouho...a aj takové zapomenuté kusy jako Samurajský meče a Letadlo a aa....aááá. Nevim. Nepamatuju. Vím jen, že sem někde v davu zahlédla svoju sousedku... a Mag byl vtipný a Jirka otrávený. Tak.

20. příštího měsíce nastane ten os(t)udný okamžik, když pravděpodobně neudělám závěrečný jízdy a propadnu a bude to trapas a tak vůbec... eáá.

Vertigo.... je psychofilm.

Kolo je dobrý dopravní prostředek.

Karmella má nový účes, a kdekdo ji přesvědčuje že nejni zas tak ostříhaná-tupouni a slepci ste! Fest!

Nálada se střídá rychlej než je únosné-to bude ta energie. Pak jsou tu ještě vnější faktory, mezi něž se řadí i jistí lidé-chtějí mě vyhodit z baráku-fuňk. Ale kdopak by jim pak otročil... proč nemůžu žít jako Pipilotta Dlouhá Punčocha, která svého otce Efraima Dlouhou Punčochu neviděla jak je rok dlouhej? Nebo s bandou odvázaných teplých alternativců, kteří nejedí maso a jsou na stejný vlně...

nebudu pochmurná, stačí že jsem můra.

wishlist dodám:))

Yummy dummy...

Jo... jistě. Cítím se prachbídně. Pociťuje velké množství více či méně protichůdných pocitů, vztahujících se k různým věcem. To je ale hezká věta, co... Jak z deníku panny z konce minulého století. A to teda já nejsu. Uznejte.

Děje se toho mnoho... dycky mě napadně nějaká formulace, jak to sepsat (bloggerská deformaceXD), ale pak se změní nálada (jsem changeable.)) a kašlu na to.

Btw spolupráce s novou modelkou je úžasná. Nehýbe se, pokud jí k tomu nepomůžu já nebo povětrnostní podmínky, nekecá mi do toho a pokud má nějaký, byť kritický názor, nechá si ho hezky pro sebe. Víc na deviantArtu.

Zatraceně veselé jaro....

Rozhodně si nechci stěžovat. Ani náhodou. Ale začínají se u mě projevovat jarní příznaky (možná i přízraky!) z aprílového počasí. Nemá žádnou souvislost s aktuálním počasím za oknem... jen, dycky mám takovou euforku a pak na mě najednou padne splín... kvůli kravině třeba.
I když těch splínotvorných faktorů je zatraceně hodně... Prej sem teďkon v zádumčivým stavu, heh. J mimojiné jsem si šla vybrat brýle... což mě teda vrhá do depky... protože...ech. Bla. Jsem lemra a zádumčivá a nechci se svěřovat.

Seš trochu studená, seš jako mrtvola...

...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.

Ach jo:)

Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.