what the hell is going on?

tak si to shrňme.

• rozbrečela jsem se u sesterstva putovních kalhot
• snědla jsem celé balení rakviček
• radši vypla psychoville, protože mi přece jen to škrcení přišlo.. trochu děsivé. a vubec, klauni a panenky jsou děsiví
  

O čem přemýšlím když přemýšlím..

..a když to zrovna nejsou školní myšlénky, anžto zítra mám zkoušku, a zrovna taky náhodou nesjíždím nějákou dobrou stránku jako je třeba fejsbůk (a stránku Co máš dneska a na sobě anehledám fotku jedné slečny, co měla úžasnou tašku), hel-looks.com, fler.cz (kde nehledám TU koženou tašku), nějáký ty tamblery a ptáčky třeba, svoje oblíbené blogy anebo nehledám recepty na croissanty.. tak přemýšlím jak asi vypadají mí zbývající spolubydlící... jestli si pořídím tetování nebo paraván... jestli patřím sem nebo do Olomouce (cítím se vykořeněně, aby bylo jasné.. jenže taky je nade vše jasné, že svojí vinou. nevinnou. sami se vinou. jako hadi. jako plazi. a pak se syčením zmizí v mlází, za hranicí mojí hlavy. a obtáčí mi hrdlo, tisknou, krátí dech..syčí..syčí..a plazí se mi na zádech. a tak dále) no co jsem tím chtěla říct? že jsem změnila adresu a no longer nebydlím na koleji. mám pokoj (vlastně půlku) a přemýšlím jak moc definitivní to tu je, čili.. jak moc to tu zařizovat..,a jestli by náhodou nemoh zase chlapec ve vedlejším pokoji zahrát Where is my mind?, protože já tu písničku jednoduše miluju.
No a to dělám, když se mám učit, jo.

Nalezeno, shledáno adorable, vypůjčeno.

uffuckyeah.adorable.

Ještě pedagogické záhadnosti, chci říct propedeutika a mám splněno.
No a pak?

...vyberu si odměnu za první semestr, navštívím několik plesů, Prahu a pleší trh /Cakebreak!/ a budu se věnovat svým obsesím. Poslední je pečící. Vážně mě baví péct. Je to lepší než vaření, protože se to rozhodně nesní hned /teda soudím, že v rodinách méně hladových než je ta moje tomu tak je../ a kolikrát je to velmi estetické. Moje croissanty podle receptu zde byly asi dobré nebo co, protože zmizely rychlostí téměř nadzvukovou.
Další obsese jsou krajky, plameňáci a paví oka. Opravdu si říkám, že se začnu věnovat něčemu velmi uměleckému.

oh my deer

a tak se dívám dál a pozoruju okolí

a je mi uplně jasné, co bych měla (chtěla) udělat. Nejradši bych podala přihlášku na p s y c h o l o g i i , asi tady v olomouci a odjela někam do pryč.. pak bych přijela udělat přijímačky, pak zas odjela, pak přijela, začala pracovat třeba v místních novinách nebo v centru pro mládež, bydlela bych v bytě v centru, všechno bych měla na dosah ruky (myšleno vzdálenostně, nikoli metafyzicky nebo co), učila bych se a občas bych se jela podívat do Slavonína za rodinou. Nevím, jestli se to stane přesně takhle, but hey. Něják tak by se to přihodit mohlo. Možná bych mohla pracovat v divadle, mm? Nebo v periodiku. Nebo jako fashion scout, či jak se to nazývá.

1

Silvestr je za mnou a tedy i hory s dívkami.. vrátila jsem se asi dvě hodiny zpátky, a ještě jsem nestihla dát si sprchu, takže cizí doteky a kdoví co ještě, všechno, co na mě ulpělo, je ještě čerstvé, ještě přítomné. Tenhle silvouš byl pěkná jízda, to tedy velmi. Díky holkám to bylo duševně povznášející, plné hlášek, které se zaryjí asi hluboko, podobně jako vzpomínky. Jak ošklivě a sprostě se k nám zachoval tatínek, jak hrozivá a pitoreskní byla děsivá holčička, potažmo celá děsivá rodina; jak jsme kradly jídlo navíc, aby se nepřišlo na to, že je navíc..................etc.
Vzpomínky zejména na jisté muže se mi vryjí hluboko hluboko.. ach, jestli jsem se zamilovala? Snad ani ne.. ale stejně mám pocit, že bych ho chtěla ještě vidět a možná trochu víc poznat. A nemyslím tím muže, jehož postel jsem ráno ve spěchu opustila, kalhotky v kapse maje, náušnici ztracenou, tvář rozespalou, podprsenku nemaje vůbec, taková já jsem! Nic mě nenutilo chovat se tu noc jako malá hloupá bitch.

miss nedobré naděje

ta, co není bohyně moudrosti. možná bohyně zlosti a špatných myšlenek. možná by chtěla být něčí železnou bohyní milosrdenství. možná jenom miss, miss you so much, ale nahlas se to vyslovit nesmí, pšššt! pak už to není pravda, ona totiž nechce, aby to pravda byla.

Co bych chtěla.

• cestovat se svojí mámuškou
• mít ty nejlepší zimní boty
• vědět, že to, co chci dělat/dělám, je to nejlepší, co můžu dělat anebo že už neexistuje nic dalšího, co by bylo v mých silách dělat
• mít zvládnutý test z izademy (ideových východisek transkulturní komunikace: dějiny lidského myšlení 1) a ideálně, mít i zápočet
• psát do nějakého pěkného časopísku
• mít hezčí stehna (tady v tomto případě platí hezčí = pevnější a menší, asi to spolu souvisí, mám pocit...)
• mít s kým chodit clubbingovat a bavit se v Hr.
• umět si dělat plány (to umím, ale předpokládá to, že je nezapomenu xD)
• vidět už 5 sérii Skins
• cítít se občas trochu výjimečně, když ne pro někoho jiného, tak pro sebe, och.
• teď momentálně? odlakovač, kulaté kleště a věci na plstění
• vyklidnění (zní mi to jak vylidnění, ale proč ne, všechno nasvědčuje tomu, že jsem též člověk, takže když se vylidním, budu bez sebe? to bude krásné, protože nemám ráda bejt sama se sebou samotnou sama, ale jsou věci, které je lepší nechat tak, jak jsou, protože už by se pak nemusely vrátit do původního stavu, a to by nebylo dobré. Not at all.)

• publikovat svůj playlist pro tento podzim. asi viz násl. post.
  

podzim

Někdy jsem se bavila s někým, bylo to docela osobní, a řekla jsem, že mám ráda pozdim tak, jak má rád člověk, kterej trpí sebepoškozováním, žiletky.. a on řek -to ale ty ne, že ne? já -co? a on -no ty žiletky. Vubec mě nepochopil. Řikám -ne, já pozdim fakt miluju.

ale my víme své (já a podzim)

The colours I live.

Podle toho, jak se nění moje životní postoje a aktuální nálady, mění se i moje fav/nefav barvy. V současné době se mi asi líbí to, čemu se ve světě trendy hadříků a blýskavých věcí říká "nude colour".. takové ty tlumené. Přijdou mi správně podzimní, no.. Tenhle podzim je nejaký chladný, ale.

Je to uplně jednoduché.

Když se mám na co těšit a co si představovat a o čem snít (jo, i to k tomu patří), je všechno v pohodě. Teda u mě, jsem totiž tak emočně labilní, až mne samotnou to děsí - co teprve ty ostatní. Nejnepříjemnější bývám, když 1. jsem nervozní, 2. si mě někdo nevšímá, tak jak bych chtěla, 3. se na něco soustředím. Je to nějaké zmatené, a co je druhá nejhorší věc (i když, tu první jsem zapomněla zmínit), vždycky se mi nějak vytratí smysl a původní myšlenka, a zbyde jen takové pěkně /snad/ formulované plácání o ničem. Řečeno kultivovaně. Jinak taky prostě SHIT.

Play again and again and never stop.


takoví strouks s holčičími vokály... ale líbí se mi to.


ti teletabísci jsou trošku přežití, ale ta píseň, mhmmm... CC prostě válej!:D



a do třetice, objev posledního týdne, celé EP je skvělé! Milujeme Passion Pit.

až se na konci otočím, uvidím něco nebo se podívám na začátek tak, jako by nikdy nic nebylo..? oh, fuck.

Praha vol. 2

Tu první Prahu jsem stále nedopsala.. anžto jsem líná..? Třeba.

A tak, v nových botách barvy petrolejové, ladící se svetrem , prošla jsem fav obchody, slintla v JuliusFashion Store, ale "laptop sleeve" na svoji atypickou 13'' jsem stejnak koupila jinde.. Bolely mě nohy, z bot.

Prošla jsem pár boutiques, a takových těch tradičně opěvovaných obchodů, a nic moc. Vlastně vubec nic. Krom.. Skunkfunk. Miluju to! V letošní AW kolekci se trefili do mých fav odstínů.. tyrkysové modré a petrolejové a ty silonky, ty k tomu přesně ladí! Ach! Zde bundička..

A pak, pak už jsem byla jen disapointed.. because i found something what I've been looking for a long time and it wasn't it what I've supposed it to be. The Kenzo parfem. Ca sent beau. (krásně to voní?) Našla jsem ho. V jedné parfuméérii. ÁÁÁÁááá.. stříkla jsem si na zápěstí a... ono to vubec není ono. Zpočátku to vonělo hrozně těžce a trochu záchodově, pak jsem z toho cítila jen tu těžkost parfémů starých žen a teď už je to jen taková laciná nepříjemná sladkost. A pak věřte na osud. Že když se vám něco či někdo přimotá do cesty, že je to to/ten pravé/ý. Třeba jste jen špatně šáhli nebo se vám už nechtělo hledat a tak jste se spokojili s tím, co jste našli. Ale já jsem protřelá puberťačka, a tak zatím zůstanu u své Christiny s mašlí a na Kenzo si nechám zajít chuť.

No a pak jsem viděla a zkusila také X brýlí, nerďáckých a babičkovských a mají tak o 73, 92% větší nabídku než v Ol a o 42% než v Hr. Z čehož vyplývá.. že stejnak musím nějaké nebohé stvoření, které se se mnou přátelí, dovléci někam, kde mají pěkné brýle a přinutit ho, aby mi sdělilo svůj názor.

A ještě, knihy Anagram are closed forever, as the shop asistent said cos of their trouble with owner of the area. However, before they close the bussiness really forever, I bought a book there. It's a english book, by Giovanni Boccaccio, and it's called The Eaten Heart: Unlikely Tales of Love. I wonder what is the czech translation. Anyway, I start reading and damn! it looks like I forget everything! Everything I've ever known in English!

I'm little drunk coz i'm happy little boozer and i drink alone. The wine. Cheers!

tele nově

• bude ze mě transkulturní komunikátor.
• Hradec miuju (zajímavé slovo, že jo.. samozřejmě to mělo být původně miluju, ale tohle se mi líbí. Vypadá trochu pubertálně a přihlouple, ale to jsem přeci já, takže ho tam nechám.)
  
• nehodlám z tohodle dělat fashion blog, ale jedno velké fňuk! nechala jsem část oblečení na koleji a teď doma koukám do sice pořád plné skříně, leč věcí krajně.............podivných, bizarních, nenositelných, laciných, nudných, obyčejných, atd. Prostě mám pocit, že nic nemám! A druhé fňuk patří faktu, že jsem v Hr za těch pár (slovy 5 ) dní nenarazila na pořádný sekáč. Za to jsem objevila Bramborovou, a taky dlouho známý atomrat.cz
• jsem v doma a venku jen prší a nechce se mi dělat vubec, ale vubec nic, s výjimkou pasivní zábavy jako seriály, knihy (ale to je diskutabilní) a to bych měla dělat věci do školy, třeba referát do Sociální a kulturní antropologie, na téma Piercing. Yeah.
  

Možná je to pošetilé...

ale na světě je ještě tolik skvělých knih, které musím přečíst, tolik skvělé hudby (nově nu rave a takové to shit-disco-electro), kterou musím slyšet, někde mě čekají skvělí mužové do postele, na snídani k životu, tolik zážitků jako nedávno s Peťou u jezera (ještě jsem nezažila takový pocit, jakože stojíte nad vodou, ale vidíte uplně jiný svět.. byl to přesah.. do jiné dimenze:)), a proto.. proto neumírám (jako dnes v tom snu.. zas jsem někam lezla - ale uvědomuju si, ža zatímco dřív byl ten problém, že jsem lezla někde ve výšce po nečem tenkém, vratkém a nestabilním, dnes to bylo jiné. Dnes jsem najednou ve výšce ´prostě byla´ a potřebovala jsem slézt dolů. A to byl problém.. neboť provazový žebřík byl krátký a hrozil, že se zřítí i se mnou. Naštěstí mě zachránil létající nafukovací člun s posádkou co do počtu připomínající menší městečko. Howg.)
a žiju dál.

days like these...

snad brzo skončí. věřím tomu. Jsem totiž protivná, unfrindly looser, já vím.

The news.

Jedem na Rock for People! Uaaaa...
Vím, proč se mi líbil Klub rváčů, ale nevěděla jsem, proč. Byl totiž (či snad je) od Palahniuka, tkže ten temný a bizarní svět mě oslovil, ale jinak než v knize.
Už se to blíží..
až napíšu účto! (kudla mě snad i pustí k maturitě), půjdu si koupit nějakou krásnou, kvalitní a drahou podprsenku, již se těším velmi, yeah!
to jsou osobní přízemní cíle, juž jsem taková, no..

Jak můžou..

někteří lidé jít a jen tak prostě obrátit své nitro naruby, před celým (televizním) národem, když já to nedokážu ani před těma nejbližšíma?

Neboj. Neničíš mi život. Já si ho s úspěchem dokážu ničit sama..

Chlapci, kteří jsou schopní říct mi "děvčátko", musí být nutně velmi milí.. a také jsou. Ale to bylo tím, že vedle mě nestála Evič, protože vedle ní bohužel nevypadám tak děvčátkovsky.. popravdě.. stát vedle ní se vlastně ani moc nevyplácí. If, dívko, pro tebe.

Letmé úsměvy, pak na baru.. "šup.."
já prej, "jakože tě můžu předběhnout..?",
on "no..",
"tak dík.." pak jsem objednala a pravila jsem "hezký tričko."
on na to "mně se zas líbí tvůj výstřih..",
já "no jo.. ono na mě jinak nic moc zajímavýho není..",
"ne, to ne.. ale tak chápeš, tak na první pohled .."/psí oči/
vzala jsem pivka a ptám se, "čekáš na pivo?"
"jo"
"tak já si s tebou ťuknu, chceš?" /kde se ve mě vzala taková..nečekaná! odvaha?/
"jo!"
No a pak přišla Evič. Ťukli jsme si a každá jsme dostala pusu! a on se představil..
A pak jsme si povídali.. a o čem, tuším jen matně.. něco o tom, kerá z nás dvou je starší.. a kerá je živější.
No a pak přišel Vali. "Aaah.. paní Magoorová!"
A pak jsme musely jít.

A pak Evič řekla, "stejně ale víc koukal po mně.. promiň Kači, ale je to tak."

Hm. Tak jo. Vedle tebe stejně vypadám jako dosti nepřitažlivá.

Ale prsa mám hezčí, víš..

A stejně už ho možná ani jedna nikdy neuvidíme.

Už dlouho nic.

Lemra líná.

Každý má špatný dny.. těším se na jaro, jak malá. Ale o to právě jde, že už jsem velká.. Lenka. Osobní likvidační četa půlnoční silueta jak
nejistá stává pod oknem když prší... (počínám si sebedestruktivně, ne, že bych to nevěděla.. asi si potřebuju namlátit svůj dychtivý obličejík.)

Trouble is a friend


Dnes jsem podnikla útok na obchůdky s oblečením - a nic jsem si nekoupila. Což je dobře.. beztak tuto činnost dělám proto, abych ohlušila všecky pocity. Možná si kupuju něco "nového" (haha, sekáče) s pocitem, že když si to pak obleču, budu uplně někdo jiný.. ale neeé. Trable jsou přítulné a rády se lepí, přímo na tělo.. lhostejno, co má kdo či nemá na sobě..což vede akorát tak k efektu hromadění (slovo nakupovat=kupit=tvořit kupy, kupy oblečení.. =můj pokoj?) Tolik k hloubkové analýze mé zlé bludné duše..

Mimochodem, kdybych to někdy mínila zapomenout, mám podaných 5 přihlášek.. pro jistotu. Stejně však v duši chovám nejistotu, jak to se mnou bude.. ničím nevázána, oh.. já se mám.

Jsem svou nejhorší noční můrou, jsem svou jedinou alternativou, i když bych se chtěla svlékat (nabízí se rým stékat, ale to je příliš banální) ze svých pocitů a n álad, jsou pořád se mnou.. šeptají.."jsme tu s tebou.. a vždycky budeme."

Co můžu dělat já?
Cynicky se šklebit /a číst si pohledy zvenku/

hey! i´m in love!

Můj milý je Tomáš Klus.

Když zpívá o Lence, zpívá o mě. Definitelly.

Ale vážně. To je jediný chlap v mém životě. Bože. Jinak.. jaktože na mně někteří booys vidí to, co jiní a ani já, ne?
Podivné.
Možná je to ta věc, na jejímž základě se lidé zamilovávají.. ne? Nelíbí se moje teorie..? Škoda.

Tyto dny (hm, jo, myslím ten celý týden prázdnin) jsem strávila zvláštně.. doma. Ale to by nevadilo. Neboť po víkendu s rodinou jsem byla ráda, že je neuvidím. Jednotlivé členy i celou skupinu. Když jsme dohromady, je to pochopitelně ještě horší. A to si někteří neuvědomělí myslí, že bych snad na rodinnou párty teď o víkendu mohla chtít přivést nějakého muže. S kterým jako "kamarádím". Ale vždyť by chudák chlapec musel být hluchý, slepý a ochrnutý (aby jako neutek, haha, vtip) - i když nepochybuju, že každý neznalý člověk se při pobytu delším 3minut s nimi v jedné místnosti bude cítit mírně ochrnutě. Možná mu začne i vytékat mozek uchem z hlavy a teprve až je zarazí rytmický pleskot kapek jeho mozkomíšního moku, zmlknou a přestanou se hádat. Všichni. Zase na něj ale budou nepokrytě civět, čímž ho uvedou do rozpaků, takže nic, rodino širší i blízká, žádný kamarád nebude.

Prý jsem se vilně vinula a lnula.. no fuj. Děvko.