...if you're lost.

Občas se stane, že člověk někde zabloudí. Já třeba bloudím dost často. Jedno esli ve vlastní hlavince nebo tak někde mezi panelákama a kopcema třeba. Jen jsem dneska našla jeden ručně kreslený plánek na rubové straně etikety od slivovice, který jsem dostala, když jsem nemohla najít cestu domů na MoR. Uvědomuju si, jak je důležité mít kolem sebe lidi, nezáleží na tom, esli jsou to přátelé nebo nepřátelé, kteří vám ukážou správný směr. Někdy třeba stačí, že vám někdo ukáže, jakým směrem ne.

Báj'd'vej dneska se mi v noci zdálo, že jsem se vdala. Nevim za koho, mám takový pocit, že to byl P., ale nejsem si tím jistá. Důležitý je, že jsem se pak cítila hrozně nesvobodně a když jsem se k někomu přiblížila, bliklo mi hlavou, esli můžu, když jsem vdaná. Vlastně to bylo legrační. Legrační bylo i to, že jsem věděla, že je mi osmnáct a vdala jsem se. Při obřadu jsem na sobě měla jakési pofi velké džíny s kšandama a červenou košili. Čudné akési.

A ze stanování byla nakonec jen jedna noc. Because of bad weather, it was rain.

Sunflower Caravan

Zcela deprimovaně prohlašuji, že si naprosto vědomě a víceméně schválně nechávám uniknout Sunflower Caravan, kterážto kapela hraje v pátek, tj. dnes, v Jazz Tibet Clubu... neboť já dnes odjíždím s bandou jedinců směr Štarnov. To bude legrace velmi.

...a nebo tak něco.

Eeeeh..
Miluju léto. Už jsem to někdy řikala?

Mimo jiné...ale o tom jiném jindy, jsem stihla shlédnout i několik filmů. (U mě věc nevídaná.) Budu konkrétní. Viděla jsem:
Šeptej
český film z počátku devadesátých let, v hlavní roli velmi mladá T. Vilhelmová
zajímavé, ale něco mu podle mě chybí-nějaké výraznější hybné okamžiky možná, a taky hlášky možná

Moje tlustá řecká svatba
eméérická blbost, řekla bych, jen se celkem zajímavě dotkla problému rodinného a kulturního zázemí etnických menšin-konkrétně Řeků žijících v Am.
vcelku nudná záležitost, až na pár klasických "komediálních" scén

a teď to přinde...
Tiffany's breakfest
v hlavní roli Audrey Hepburn, ten muž nebyl zas tak podstatný
prý klasika, byla jsem zvědavá, a ano, je o co stát. Audrey je úžasná, věřím jí naprosto každý pohyb, který jako Holly Golightly udělá
hudba mě tedy nijak nefascinuje... Ale díky Audrey je film něčím kouzelný...a milý

a konečně!
Le Fabuleux Destin d'Amelie Poulain
...jak řekla If "no to je dost, žes ji konečně viděla, v osmnácti letech...", ano, tenhle film se načekal, než sem se na něj mrkla, abych zjistila, že je přesně tak dokonalý, jak jsem předpokláda. Prostě fabulous.

Miluju léto!

Tož neasi... děje se toho příliš mnoho, ale jsem vděčná, protože zaneprázdněnost je to, co potřebuju, jinak jsem příliš náchylná ke špatným myšlenkám a přílišnému přemýšlení, které mě posléze uvrhá do špatných nálad, depresí a chmur. A tak mi to nevadí. Ani to, že není čas psát.

Indové rozeznávají sedm odstínů bílé barvy:

"Bílá jako Měsíc třetí den po novu
Bílá jako padající poupata jasmínu
Bílá jako nebělené prádlo
Bílá jako mořský příboj
Bílá jako peří kolem pavího oka
Bílá jako oloupaná mandle
Bílá jako vnitřek mušle."

Toto jsem vyčetla z rok staré MarieClare - doslova je to luxusní počtení.

Nemůžu si stěžovat, nestěžuju si. Snad jen, že se mi loupou paty.

Tři nejlepší hudební objevy léta jsou In Extremo, Němci, a kupodivu... miluju je. Jejich show na Masters byla úžasná.
Dále skupina s ujetým názvem Does it offend you yeah - jejich album You have no idea what you're getting into je skvělé.
A poslední věcí je sólovka Amandy z Dresden Dolls - Who killed Amanda Palmer? Doporučuju shlédnout i videa na Youtube, ke každý písničce tam něco je. A navíc, Amanda spolupracovala s Neilem Gaimanem při tvorbě tohodle kousku - ke každé písničce je tam i krátká story. Jistěže u nás se taková věc shání blbě, ale chtěla bych to vidět...