Strings and the others..

Napsala jsem spoustu smsek svým oblíbeným lidem, že jdu na promítání filmu Strings, tak esli jdou taky.. když se to trochu vytřídilo, tak mi T a T (nějakej osud, nebo co..) napsali, že jo. Tak jsem si s prvním T dala sraz o čtvrt u kostela. Když bylo půl a tři minuty, byla jsem už DOST vymrzlá, ale ještě jsem zvládla napsat smsku, kde je. Nereagoval. Tak jsem mu volala, a "hej já vubec nevim, kolik je hodin?/tak se někdy podívej na hodinky, dyť já tady na tebe čekám..!už dvacet minut!/jo, ale já sem ti neřek, že s tebou půjdu.. já eště nevim..za pět minut tam dojedu, jo../no tak to bych ti doporučovala!!". Asi tak. Byla jsem vytočená, což mu připadalo bůhvíproč hrozně vtipný. Mně teda ne. Asi mám nepříliš vyvinutý smysl pro humor nebo co.
Každopádně, potom jsme se střetli s další T a shlédli úžasný skvělý hluboký a až z nebeských výšin nebe film, kde hlavní role byly loutky, které nepředstíraly, že nejsou loutky. Ony prostě byly loutky, s vodícíma nitěma a dřevěnými těly. Závažná pohádka, bez trapných vtípků, přesto kouzelná..a pohádková.
Pak jsme večer zakončili v Betánii, kde už nevařili, takže jedno T málem zemřelo hlady, a já si dala burčák.

Včera jsem byla na Gaudeamu v Brně, vím eště míň než předtím, ale už mi aspoň jakás vize začíná naskakovat (nepochybuju, že mi z vize bude za čas naskakovat husí kůže:))
Dovezla jsem si plnou tašku propagačních materiálů, roztomilé kýčovité růžové vietnamské náušnice.. a pocit, že všichni evidentně ví, kterým směrem se budou dál ubírat, jen já jsem jakási.. lost. Taky jsem vzdala obcházení stánků s děvčaty, protože jsem na ně nějak neměla náladu. Radši bloudím s muži, to je větší legrace. Navštívím DOD PdF UP Olomouc a bude.

Večer se šlo za kulturou, My Fair lady s Evkou. A předtím mi volal M-muž, podivné..že přijede o víkendu, esli mám čas?

Ráno mi bylo nevalně..doktorka mě poslala na RTG s podezřením na zápal plic, to je podzim, co..
Mám akorát zánět nosohltanu nebo co..a antibiotika.

Takový pěkný víkend to moh bejt.. už jsem viděla..
Samotáře (konečně celé!)
Věčný svit neposkvrněné mysli (ááááaaach..)
Amélii (poněkolikáté!)
a minulý týden trochu depka, tak jsem se rozhodla přenést se do fantasijního světa Faunova labyrintu, což ale nebylo to p r a v ý povzbuzení. Ne že by to nebylo hezký, ale veselý to teda neni. To radši si snad přečíst Modrý šál, můj milovaný román pro dívky od 13 let. Jupíí.