Neboj. Neničíš mi život. Já si ho s úspěchem dokážu ničit sama..

Chlapci, kteří jsou schopní říct mi "děvčátko", musí být nutně velmi milí.. a také jsou. Ale to bylo tím, že vedle mě nestála Evič, protože vedle ní bohužel nevypadám tak děvčátkovsky.. popravdě.. stát vedle ní se vlastně ani moc nevyplácí. If, dívko, pro tebe.

Letmé úsměvy, pak na baru.. "šup.."
já prej, "jakože tě můžu předběhnout..?",
on "no..",
"tak dík.." pak jsem objednala a pravila jsem "hezký tričko."
on na to "mně se zas líbí tvůj výstřih..",
já "no jo.. ono na mě jinak nic moc zajímavýho není..",
"ne, to ne.. ale tak chápeš, tak na první pohled .."/psí oči/
vzala jsem pivka a ptám se, "čekáš na pivo?"
"jo"
"tak já si s tebou ťuknu, chceš?" /kde se ve mě vzala taková..nečekaná! odvaha?/
"jo!"
No a pak přišla Evič. Ťukli jsme si a každá jsme dostala pusu! a on se představil..
A pak jsme si povídali.. a o čem, tuším jen matně.. něco o tom, kerá z nás dvou je starší.. a kerá je živější.
No a pak přišel Vali. "Aaah.. paní Magoorová!"
A pak jsme musely jít.

A pak Evič řekla, "stejně ale víc koukal po mně.. promiň Kači, ale je to tak."

Hm. Tak jo. Vedle tebe stejně vypadám jako dosti nepřitažlivá.

Ale prsa mám hezčí, víš..

A stejně už ho možná ani jedna nikdy neuvidíme.

Už dlouho nic.

Lemra líná.

Každý má špatný dny.. těším se na jaro, jak malá. Ale o to právě jde, že už jsem velká.. Lenka. Osobní likvidační četa půlnoční silueta jak
nejistá stává pod oknem když prší... (počínám si sebedestruktivně, ne, že bych to nevěděla.. asi si potřebuju namlátit svůj dychtivý obličejík.)

Trouble is a friend


Dnes jsem podnikla útok na obchůdky s oblečením - a nic jsem si nekoupila. Což je dobře.. beztak tuto činnost dělám proto, abych ohlušila všecky pocity. Možná si kupuju něco "nového" (haha, sekáče) s pocitem, že když si to pak obleču, budu uplně někdo jiný.. ale neeé. Trable jsou přítulné a rády se lepí, přímo na tělo.. lhostejno, co má kdo či nemá na sobě..což vede akorát tak k efektu hromadění (slovo nakupovat=kupit=tvořit kupy, kupy oblečení.. =můj pokoj?) Tolik k hloubkové analýze mé zlé bludné duše..

Mimochodem, kdybych to někdy mínila zapomenout, mám podaných 5 přihlášek.. pro jistotu. Stejně však v duši chovám nejistotu, jak to se mnou bude.. ničím nevázána, oh.. já se mám.

Jsem svou nejhorší noční můrou, jsem svou jedinou alternativou, i když bych se chtěla svlékat (nabízí se rým stékat, ale to je příliš banální) ze svých pocitů a n álad, jsou pořád se mnou.. šeptají.."jsme tu s tebou.. a vždycky budeme."

Co můžu dělat já?
Cynicky se šklebit /a číst si pohledy zvenku/