Vždycky mám nějaký úžasný nápad, z jehož skvělosti a dokonalosti vydržím třeba hodinu žít. Pak objevím v tom krásném plánu trhliny a jsem úplně a dokonale v háji. O co výše jsem se předtím vznášela, o to hlouběji potom klesám. Zbytek večera - protože dobré nápady mám zejména k večeru - se potom snažím nějak vybalancovat svoji rozkolísanou mysl alespoň tak, aby se mnou bylo k vydržení. Velmi trudné. Ale pořád čekám na nějákýho strejdu Járu, který zase vykouzlí úžasné řešení, prázdninové. Ale nepropadám panice, ještě ne.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat