Seš trochu studená, seš jako mrtvola...

...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.

Ach jo:)

Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.

Andělové

Jasně, děje se toho moc. Až bud mít čas, tak... sem stejně nic nenapíšu, protože budu dělat něco jiného. Nicméně... uvědomila jsem si spoustu věcí, (asi je to tím věkem) mimojiné třeba že budoucnost je rozkvetlý leknín a my se držíme na palubě a já se tam chci rozhodně udržet:)
Stvrdím to jednou malou dírou.

Pak taky že není nad personální žertíky a asociace s přáteli opravdovými.. a nad noční debaty o údu Ježíšově třeba a... ti lidi pro mě tak moc znamenají. Nebýt oni, nebýt ani já:)



Xindl X, Anděl. Dokonalostní.