...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.
Ach jo:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat