Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.