Když se mám na co těšit a co si představovat a o čem snít (jo, i to k tomu patří), je všechno v pohodě. Teda u mě, jsem totiž tak emočně labilní, až mne samotnou to děsí - co teprve ty ostatní. Nejnepříjemnější bývám, když 1. jsem nervozní, 2. si mě někdo nevšímá, tak jak bych chtěla, 3. se na něco soustředím. Je to nějaké zmatené, a co je druhá nejhorší věc (i když, tu první jsem zapomněla zmínit), vždycky se mi nějak vytratí smysl a původní myšlenka, a zbyde jen takové pěkně /snad/ formulované plácání o ničem. Řečeno kultivovaně. Jinak taky prostě SHIT.
Play again and again and never stop.
takoví strouks s holčičími vokály... ale líbí se mi to.
ti teletabísci jsou trošku přežití, ale ta píseň, mhmmm... CC prostě válej!:D
a do třetice, objev posledního týdne, celé EP je skvělé! Milujeme Passion Pit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat