O čem přemýšlím když přemýšlím..

..a když to zrovna nejsou školní myšlénky, anžto zítra mám zkoušku, a zrovna taky náhodou nesjíždím nějákou dobrou stránku jako je třeba fejsbůk (a stránku Co máš dneska a na sobě anehledám fotku jedné slečny, co měla úžasnou tašku), hel-looks.com, fler.cz (kde nehledám TU koženou tašku), nějáký ty tamblery a ptáčky třeba, svoje oblíbené blogy anebo nehledám recepty na croissanty.. tak přemýšlím jak asi vypadají mí zbývající spolubydlící... jestli si pořídím tetování nebo paraván... jestli patřím sem nebo do Olomouce (cítím se vykořeněně, aby bylo jasné.. jenže taky je nade vše jasné, že svojí vinou. nevinnou. sami se vinou. jako hadi. jako plazi. a pak se syčením zmizí v mlází, za hranicí mojí hlavy. a obtáčí mi hrdlo, tisknou, krátí dech..syčí..syčí..a plazí se mi na zádech. a tak dále) no co jsem tím chtěla říct? že jsem změnila adresu a no longer nebydlím na koleji. mám pokoj (vlastně půlku) a přemýšlím jak moc definitivní to tu je, čili.. jak moc to tu zařizovat..,a jestli by náhodou nemoh zase chlapec ve vedlejším pokoji zahrát Where is my mind?, protože já tu písničku jednoduše miluju.
No a to dělám, když se mám učit, jo.

Nalezeno, shledáno adorable, vypůjčeno.

uffuckyeah.adorable.

Ještě pedagogické záhadnosti, chci říct propedeutika a mám splněno.
No a pak?

...vyberu si odměnu za první semestr, navštívím několik plesů, Prahu a pleší trh /Cakebreak!/ a budu se věnovat svým obsesím. Poslední je pečící. Vážně mě baví péct. Je to lepší než vaření, protože se to rozhodně nesní hned /teda soudím, že v rodinách méně hladových než je ta moje tomu tak je../ a kolikrát je to velmi estetické. Moje croissanty podle receptu zde byly asi dobré nebo co, protože zmizely rychlostí téměř nadzvukovou.
Další obsese jsou krajky, plameňáci a paví oka. Opravdu si říkám, že se začnu věnovat něčemu velmi uměleckému.

oh my deer

a tak se dívám dál a pozoruju okolí

a je mi uplně jasné, co bych měla (chtěla) udělat. Nejradši bych podala přihlášku na p s y c h o l o g i i , asi tady v olomouci a odjela někam do pryč.. pak bych přijela udělat přijímačky, pak zas odjela, pak přijela, začala pracovat třeba v místních novinách nebo v centru pro mládež, bydlela bych v bytě v centru, všechno bych měla na dosah ruky (myšleno vzdálenostně, nikoli metafyzicky nebo co), učila bych se a občas bych se jela podívat do Slavonína za rodinou. Nevím, jestli se to stane přesně takhle, but hey. Něják tak by se to přihodit mohlo. Možná bych mohla pracovat v divadle, mm? Nebo v periodiku. Nebo jako fashion scout, či jak se to nazývá.

1

Silvestr je za mnou a tedy i hory s dívkami.. vrátila jsem se asi dvě hodiny zpátky, a ještě jsem nestihla dát si sprchu, takže cizí doteky a kdoví co ještě, všechno, co na mě ulpělo, je ještě čerstvé, ještě přítomné. Tenhle silvouš byl pěkná jízda, to tedy velmi. Díky holkám to bylo duševně povznášející, plné hlášek, které se zaryjí asi hluboko, podobně jako vzpomínky. Jak ošklivě a sprostě se k nám zachoval tatínek, jak hrozivá a pitoreskní byla děsivá holčička, potažmo celá děsivá rodina; jak jsme kradly jídlo navíc, aby se nepřišlo na to, že je navíc..................etc.
Vzpomínky zejména na jisté muže se mi vryjí hluboko hluboko.. ach, jestli jsem se zamilovala? Snad ani ne.. ale stejně mám pocit, že bych ho chtěla ještě vidět a možná trochu víc poznat. A nemyslím tím muže, jehož postel jsem ráno ve spěchu opustila, kalhotky v kapse maje, náušnici ztracenou, tvář rozespalou, podprsenku nemaje vůbec, taková já jsem! Nic mě nenutilo chovat se tu noc jako malá hloupá bitch.