Definitivně.

Už je skoro červen. Ve víru května se toho stalo asi tolik, že jsem to nejspíš zapomněla napsat.

Tak popořádku, řádek po řádku...

Mám konečně díru v uchu. Je to cca dva týdny zpět. Už nebolí, jen kuličky sou fest zatažené...že je ani nemohu rozdělat.

Nedala jsem jízdy v autoškole-řidičák eště tedy není.

Ještě udržuju svůj vztah, dávám mu čas... nejhorší, on to netuší.

Prozřela jsem, co že jsem to za tvora, co se týče vztahů, především těch partnerských, takhle je mi nejlíp.

...a najednou mi zase zmizíš
já vím, ty nevěříš na Atlantis
brečet mě určitě neuvidíš
ani kdyby stokrát prosila bys...
(ChG)

Taky jsem byla ve Zlíně na úžasném Yamato performance-deset lidí, hafo bubnů...a hlavně..energie! závidim jim tu energii, s jakou dokážou skoro tři hodiny mlátit do těch óóóbrovských bicích...já jsem poslední dobou nějaká zdechlá... unavená...bez energie a chodím brzo spát. Asi únik,hmm...

Proběhl i náš, vznosně řečeno, turistický kurs, leč pod pojmem turistování si představuju desítky kilometrů denně... nu, nebylo. Ty hloupé ženky z déčka by to nejspíš ani nezvládly... jsou to takové frndy, to jsem ani netušila.

A teď zasejc prší, no mám radost teda... ale na druhou stranu, dnes jsem byla doma... celý den...a byla jsem kreativní. Mám netématicky srdíčkovaté tričko, kdovíproč... achjeee.

...and I´d never seen him again.

Okonorka a rum

Jsem asi nejspokojenější za nějaké tak poslední dva tři roky své existence. Ne.. neexistuje jeden důvod-je jich víc. Nějak se to událostmi posledních dní a nocí zkomplikovalo, nicméně... nevadí mi to, aspoń mám pocit, že žiju. Že je za co, o co a proč bojovat. To se přeci musí.

V pátek... jsem odjela s ním do místa jeho bydliště, kde jsem byla seznámeena s hafem lidí.

Nejvtipnější situace nastala, když sme došli a borec, kterýho sem v životě neviděla, řiká - Čau Kačo.

E? myslím si já...

No jo... dyť my sme se seznamovli v tý irský... dyž myslíte. Jak kdybyste mě neznali. Nevim, nepamatuju, okno.
Každopádně jsem se dívala na dno více sklenicím, než bylo vhodný, takže... sem musela domů býti dovedena. Bylo mi zle. Ach ano, zle.. začínám stárnout a opíjet se.

V sobotu... pokračovala megaoslava mých meganarozenin a stejně meganarozenin Ing.Puda. Zorganizovali sme oslavu, po menších zmatcích sme zakotvili v Garchu... užila jsem si to velmi. Dostala jsem Smrt. A kytku. A knížku s převtipným názvem Kam se poděl můj Sýr? nebo tak něco... A Tofiféééé. A přání, originální handmadeovaný kus by If 2009. A flašku- nějaké bílé vínko... to zas bude. A rozkošnou plyšovou rodinku potkánků, prej: "No víš, dyž sme je kupovali, byli dva... ale nějak se jim spolu líbilo...a tak je jich nějak víc." Což se rovná, že jsem dostala jednoho plyšového potkánka, k němu druhého, aby mu nebylo smutno, a ještě jedno malé potkáně s geny po dědovi (je nějak tmavší než rodiče:))

A pak... a tak.

Lukšusní akce toto. Dom sem přišla po čtvrté-mám spánkový deficit větší než je deficit státního rozpočtu. Snad to doženu dřív jako.... waau.

Afterparty

Moudro.

"Amnézie je ztráta paměti. Dočasná ztráta paměti.

Ale někdy jednotkou dočasnosti může být jeden furt."

díky své naprosto nejlepší schopnosti dycky zapomenout, o čem bude následující příspěvek, jsem nutně musela zapomenout něco klíčového.

Přecházím na bio!

To teda.

Začalo to ráno biokorálky(barvou aspoň),teď půjdu eště sníst nějakou biovečeři, páč mám hlad, dám si nějaký nebioprášek na hlavu, páč mě bolí... odlakuju si nebiofialové nehty, ne proto, že by neodpovídaly barevně mé "bioimidži" (jak se skloňuje v češtině slovo image?), ale proto, že sem lama a neumim si ani nalakovat nehty-bo mě nebaví čekat, až to zaschne.

Ale... opravdové bio přinde, až si nasadím biozelené brýle, a budu hledět na hnusný nebio svět.

Jo. Jdu snít své zelené sny... so BE BIO, BABY.

eště tímto děkuju někomu neznámému z Bloglandu za to, že sem mohla použít jím vytvořené sQostné záhlaví. Dík.

What's up?

Nějak se toho zas tak moc nezměnilo - v duši mi sedí Robinson, ael to není tak nové a Julietta doufám eště plakat nebude, ale kdo ví. Nové fresbee se osvědčilo, i když při neopatrné manipulaci způsobuje vážná zranění.)) btw jak mě těší, že má někde podobně jeté nápady jako já:) kupříkladu návod ke konzumaci housky, jež se svou tvrdostí blížila diamantu, byl vysloveně jeho nápad. I to, že budem krmit holuby. Prostě romantika jako sviň.)

Jak sme slavili narozeniny moje, bylo to vtipné. Málem sem skončila v Belmondu, leč ubránila jsem se, abychom mohli dále rušeně popíjet v irské Frisco a... a tak. Dostala jsem i dary; velice překvapivé od ženek, (dyž Š pravila: "Tak, a teď se nedívej, jdu platit",a tvářila se nenápadně v košíku s páskem, kterým mě pak obdarovaly) (obdarovali-aj Duši s Mr. Jakubem) a kalabasu s bombillou- luxus. Taky jsem byla překvapená, jak hezky jsem si vybrala:) a ještě banánové ponožky a rudou a žlutou růži a víno-Veltlínské zelené, ročník 2006 a jak jsem vinný barbar, a nevyznám se v nich, tak tohle bylo ale strašně dobré, vykalené ve dvou v parku na pařezu... a bonboniérky a vílový náušnice a Make snow not war-nápis na tričku, růžový krém, stříbrný drát-konečně, říkám si, že už se nemám na co vymluvit, a svůj umělecký záměr musim realizovat, a mističku na šutříky a kytku s cizím názvem v růžovém květináči a ještě Celebration! vůně, jež je mi souzená... a tak.

Neúprosně se blíží datum dvacátého května a já tu techniku porád nějak nedávám... ach jo. Musim si udělat pár testů. Jdu na to.