Definitivně.

Už je skoro červen. Ve víru května se toho stalo asi tolik, že jsem to nejspíš zapomněla napsat.

Tak popořádku, řádek po řádku...

Mám konečně díru v uchu. Je to cca dva týdny zpět. Už nebolí, jen kuličky sou fest zatažené...že je ani nemohu rozdělat.

Nedala jsem jízdy v autoškole-řidičák eště tedy není.

Ještě udržuju svůj vztah, dávám mu čas... nejhorší, on to netuší.

Prozřela jsem, co že jsem to za tvora, co se týče vztahů, především těch partnerských, takhle je mi nejlíp.

...a najednou mi zase zmizíš
já vím, ty nevěříš na Atlantis
brečet mě určitě neuvidíš
ani kdyby stokrát prosila bys...
(ChG)

Taky jsem byla ve Zlíně na úžasném Yamato performance-deset lidí, hafo bubnů...a hlavně..energie! závidim jim tu energii, s jakou dokážou skoro tři hodiny mlátit do těch óóóbrovských bicích...já jsem poslední dobou nějaká zdechlá... unavená...bez energie a chodím brzo spát. Asi únik,hmm...

Proběhl i náš, vznosně řečeno, turistický kurs, leč pod pojmem turistování si představuju desítky kilometrů denně... nu, nebylo. Ty hloupé ženky z déčka by to nejspíš ani nezvládly... jsou to takové frndy, to jsem ani netušila.

A teď zasejc prší, no mám radost teda... ale na druhou stranu, dnes jsem byla doma... celý den...a byla jsem kreativní. Mám netématicky srdíčkovaté tričko, kdovíproč... achjeee.

...and I´d never seen him again.