najednou lítáš nad vodou

..ne náhodou. Včera si se chvěla. Ach, chvěla, chtěla bych se chvět, ale protože můj drahý je zaneprázdněn, uvidíme se za dlouho, proklatě, je otázka jestli v pátek anebo vůbec. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi jako bude stýskat. A když mě to napadne, radši takové myšlenky zavrhuju jako příliš adolescentní a nedospělé, a potlačuju je. Což není zdravé a možná proto mám zánět zápěstí a různé jiné.

Jinak jsem ztratila momentální pojem o smyslu (své) existence, když není škola a já nemám pocit, že bych se realizovala jinak, krom toho, že přemýšlím o tom, jak se realizovat jinak..
í
Hodně čtu. Líbila se mi hodně kniha Svatební přípravy. I když spíše než děj se mi líbil styl, jakým je psána - jazyk, myšlenky, básnické obraty. Řekla bych, že je trochu beatnická, ale zatím (!) mám s beatniky příliš málo zkušenosti.
Líbí se mi i Sto roků samoty, které na podruhé čtu.
Film Vicky Christina Barcelona se mi líbil víc než když jsem ho viděla poprvé, asi 2 roky zpátky. I tehdy jsem se více ztotožňovala s Christinou. Teď na něj byla zkrátka lepší doba.
Hudebně jsem se taky posunula, hádám, že za to může jedna nevinná kompilace nejlepších remixů dvacet deset. Třeba Mind Ereser, yeah.

Umřel mi děda. Můj nejmilovanější děda. A já se chovám jakoby to ani nebyl můj problém. Mám podezření, že mi to ještě nedošlo. Jestli ne, tak jsem emočně na úrovni sušené tresky.

Jo, lítám nad vodou. Chvílema vidím na dno, chvílema se otáčím na záda a rozjařeně se směju do letního slunce, až mě bolí bříško a slzící oči mi rozmazávají řasenku po opáleném obličeji. Ale pořád lítám.

lihuplná emocíprostá

Myslím, že necítím nic.

up'n'down

Vždycky mám nějaký úžasný nápad, z jehož skvělosti a dokonalosti vydržím třeba hodinu žít. Pak objevím v tom krásném plánu trhliny a jsem úplně a dokonale v háji. O co výše jsem se předtím vznášela, o to hlouběji potom klesám. Zbytek večera - protože dobré nápady mám zejména k večeru - se potom snažím nějak vybalancovat svoji rozkolísanou mysl alespoň tak, aby se mnou bylo k vydržení. Velmi trudné. Ale pořád čekám na nějákýho strejdu Járu, který zase vykouzlí úžasné řešení, prázdninové. Ale nepropadám panice, ještě ne.

..and now I know how Alice in Wonderland felt.

Vážně to chápu. Dnešní a včerejší den byl totiž vysoce výživný na šťastná zjištění, divné okamžiky, ještě divnější okamžiky a chvíle sluneční spokojenosti.

Včera jsem zjistila jak získat tři pracovní příležitosti (záměrně nepíšu, že získala - víme, kdo je vrtkavý) a dodalo mi to nějak pocit, že vím, co se stane a že to mám ve vlastních rukách a... byl to příjemný pocit. Potřebovala jsem to, mnohem víc než sex, yeah.

Zítra mají transky párty a můj diář se povážlivě plní nejrůznějšími akcemi, úkolíky a věcmi, co prostě musím. Sledovat bílého králíka.

what the hell is going on?

tak si to shrňme.

• rozbrečela jsem se u sesterstva putovních kalhot
• snědla jsem celé balení rakviček
• radši vypla psychoville, protože mi přece jen to škrcení přišlo.. trochu děsivé. a vubec, klauni a panenky jsou děsiví
  

O čem přemýšlím když přemýšlím..

..a když to zrovna nejsou školní myšlénky, anžto zítra mám zkoušku, a zrovna taky náhodou nesjíždím nějákou dobrou stránku jako je třeba fejsbůk (a stránku Co máš dneska a na sobě anehledám fotku jedné slečny, co měla úžasnou tašku), hel-looks.com, fler.cz (kde nehledám TU koženou tašku), nějáký ty tamblery a ptáčky třeba, svoje oblíbené blogy anebo nehledám recepty na croissanty.. tak přemýšlím jak asi vypadají mí zbývající spolubydlící... jestli si pořídím tetování nebo paraván... jestli patřím sem nebo do Olomouce (cítím se vykořeněně, aby bylo jasné.. jenže taky je nade vše jasné, že svojí vinou. nevinnou. sami se vinou. jako hadi. jako plazi. a pak se syčením zmizí v mlází, za hranicí mojí hlavy. a obtáčí mi hrdlo, tisknou, krátí dech..syčí..syčí..a plazí se mi na zádech. a tak dále) no co jsem tím chtěla říct? že jsem změnila adresu a no longer nebydlím na koleji. mám pokoj (vlastně půlku) a přemýšlím jak moc definitivní to tu je, čili.. jak moc to tu zařizovat..,a jestli by náhodou nemoh zase chlapec ve vedlejším pokoji zahrát Where is my mind?, protože já tu písničku jednoduše miluju.
No a to dělám, když se mám učit, jo.

Nalezeno, shledáno adorable, vypůjčeno.

uffuckyeah.adorable.

Ještě pedagogické záhadnosti, chci říct propedeutika a mám splněno.
No a pak?

...vyberu si odměnu za první semestr, navštívím několik plesů, Prahu a pleší trh /Cakebreak!/ a budu se věnovat svým obsesím. Poslední je pečící. Vážně mě baví péct. Je to lepší než vaření, protože se to rozhodně nesní hned /teda soudím, že v rodinách méně hladových než je ta moje tomu tak je../ a kolikrát je to velmi estetické. Moje croissanty podle receptu zde byly asi dobré nebo co, protože zmizely rychlostí téměř nadzvukovou.
Další obsese jsou krajky, plameňáci a paví oka. Opravdu si říkám, že se začnu věnovat něčemu velmi uměleckému.

oh my deer

a tak se dívám dál a pozoruju okolí

a je mi uplně jasné, co bych měla (chtěla) udělat. Nejradši bych podala přihlášku na p s y c h o l o g i i , asi tady v olomouci a odjela někam do pryč.. pak bych přijela udělat přijímačky, pak zas odjela, pak přijela, začala pracovat třeba v místních novinách nebo v centru pro mládež, bydlela bych v bytě v centru, všechno bych měla na dosah ruky (myšleno vzdálenostně, nikoli metafyzicky nebo co), učila bych se a občas bych se jela podívat do Slavonína za rodinou. Nevím, jestli se to stane přesně takhle, but hey. Něják tak by se to přihodit mohlo. Možná bych mohla pracovat v divadle, mm? Nebo v periodiku. Nebo jako fashion scout, či jak se to nazývá.

1

Silvestr je za mnou a tedy i hory s dívkami.. vrátila jsem se asi dvě hodiny zpátky, a ještě jsem nestihla dát si sprchu, takže cizí doteky a kdoví co ještě, všechno, co na mě ulpělo, je ještě čerstvé, ještě přítomné. Tenhle silvouš byl pěkná jízda, to tedy velmi. Díky holkám to bylo duševně povznášející, plné hlášek, které se zaryjí asi hluboko, podobně jako vzpomínky. Jak ošklivě a sprostě se k nám zachoval tatínek, jak hrozivá a pitoreskní byla děsivá holčička, potažmo celá děsivá rodina; jak jsme kradly jídlo navíc, aby se nepřišlo na to, že je navíc..................etc.
Vzpomínky zejména na jisté muže se mi vryjí hluboko hluboko.. ach, jestli jsem se zamilovala? Snad ani ne.. ale stejně mám pocit, že bych ho chtěla ještě vidět a možná trochu víc poznat. A nemyslím tím muže, jehož postel jsem ráno ve spěchu opustila, kalhotky v kapse maje, náušnici ztracenou, tvář rozespalou, podprsenku nemaje vůbec, taková já jsem! Nic mě nenutilo chovat se tu noc jako malá hloupá bitch.