...chjo...

Jak já přežiju úmornou dovolenou se spolubydlícími? Od rána do večera na kolech, brzo jít spát, abychom ráno byli svěží a čerství, čili minimum zábavy... a esli se mi tam nebude líbit, tak budu hodně protivná a beezostyšně jim předhodim, že kdybych byla kdekoli jinde, měla bych se mnohem líp... (což koneckonců je pravda:)) třeba na Recyklu... nebo prostě doma, nebo s někým, komu řikám kamarád/ka... Inu, to je jedno... jen mě to strašlivě štve... A moc se těšim na Ugandu.

A dnes sme s dětima byli v zoo... na Kopečku. Velmi originální nápad to vskutku nebyl, neb tam byly eště další asi čtyři turnusy:) eh, ne, ten nee... tam sou asi moc velké děti.)
No jo, sice mě to hrozně potěšilo, ale dnes sem byla mimo a zitra končim...

Ale ten týden od 11. do 15. půjdem s Terkou do čajovny...
Ať už je tu Šáruše...

pac bez pusy

aktualizace článku aasi o 37 minut později
dneska sem toho ale docela dosti stihla, ulovila - mám na mysli materiální obohacení svého prázdného života : botky (pravda, Converse to nejsou ... ale sou hezký. Zelený. Z Tesca.)
dvě růžová trička... (nee, nenosim ji častěj než ostatní... barvy ani lidi...) černá košile (krásná ovšem)

potěšilo mě, když mi Matěj zavolal z MoR... zrovna když hráli Withini♥ Což mi připomíná, že tam určitě byl se skautíkama, který už jsem proklatě dlouho neviděla...

koupily sme si s mámou dip, k tomu libanonskému chlebu, co máme doma... než jsem ho snědla tedy.)

Prague Ska Conspiracy vedou!

červená mě opouští, s každým mytím je bledší a bledší... pozoruju ji v odtoku.) a přemýšlim co dál s hlavou (doslovně i obrazně)

a taky esli mě to baví a naplňuje sedět doma, teďka večer... proč nejsem někde s někým? že bych přece jen měla strach napsat někomu, protože by mohl napsat, že nemůže a na mě by zas dolehl ten lehce depresivní pocit, že ti, kdo tu byli dřív, se ztrácí kdesi v neznámu... a nikdoo ani času na staré přátele nemá, tím míň na mě... a protože co oči nevidí, to srdce nebolí aneb když to nebudu vědět, a budu si myslet že kdokoliv je kdykoliv ochotnej se mnou kamkoliv jít, bude mi líp a míň smutno? Jsi ty ale trubka, viď...

Ježkovy voči...!

Tak teďka sem trošku zadetektivovala a zjistila jsem něco, co mě hrozně potěšilo, i když si řikám, esli nejsem cvok.

Mám radost... ***

Děti sou úMORné...

No, včera a dnes jsem byla tedy v práci... je to fajn, ta slečna je trošku šedá a na jiné vlně... asi. Zatim sme si moc nepopovídaly, ale myslim že to je ten typ, se kterýmby si poslusnější a konvenčnější část mojí duše rozuměla:) Máme 13 dětí ve věku 6 až 12 (rozpětí jak prase:), 4 holčičky, 9 chlapečků... až na tři starší týpky, kteří sou jako těžce znuděni hrama, co vymýšlíme, jsou kluci v poho. Holčičky též, a ač mám věčně na ruce, na krku, kolem pasu nebo jen vedle sebe Simonku (mnou zvanou Svišť), nestěžuju si. Zkrátka jsem cvok, ale baví mě to. Dnes jsme například hráli asi 19x městečko Palermo, z toho asi 3 kola na bazéně přímo ve vodě:) Mazec.

Inu a k těm akcím před se vracet nebudu, protože dnes jsem uplně, ale uplně hotová. Umřena. Unavená.
Jen zmíním akci u Peti, (If, ne u Peti jako tvýho, ani jako mýho, ale našeho:)), kterou jsme s If zvládly... celkem aj střízlivé sme jely tram dom, a já cestou od tram někde vytrousila občanku(chytře danou v zadní kapse kalhot, jaký to div... ale stejně závidim chlapcům ty velký kapsy)

Jo, bratříci začali sjíždět něco jinýho než Život a Pepka námořníka - Tip a Tap!
"Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti!"



Ještě bych ráda zmínila jednu humorous akci v neděli. Dopoledne sem se flákala doma, odpoledne že se na kole pojedu vykoupat s jednim chlapcem na Poděbrady... tak jsem mu napsala. Napsal že mám dojet. Dojela jsem, a on řekl: "...jo a asi sem ti neřek, že nemám kolo, viď?" "...eh? To mi jako fakt chlapec jaksi neřek, no... Tak jsme jeli na jednom kole (já se jen vezla, šlapal a řídil on - Ital!) Inu, dojeli jsme v poho, našli pěkný plac... vykoupali se, a o půl šesté se zvedli, abych do šesti byla doma... leč! Osud tomu chtěl jinak a měla jsem uplně prázdné zadní kolo... před šestou sem volala mámě, esli by pro mě nemohla přijet a ona už po půl sedmé přijela... Kdybych neměla o půl osmé být jinde, tak mi to snad ani nevadilo... Ale zvládla jsem to. Dojela jsem tam na mámině kole, se svým zámkem. Pak jsme šli za Ráďou do čajky s Pudem, který byl také na kole... no a před čajovnou zalomil Pud svůj klíč od nějakého svého zámku v mém zámku, jímž bylo přivázáno mé kolo k okapu před čajovnou. "?!" To nějak uděláme... no jo, pinzetou... a to sme to zkoušeli aj od Zdeníka půjčenýma kleštěmaXD

Ach jo... P mě štve, že si počíná sebedestruktivně, (a vyděračsky), i když jsem mu řekla, že ne...
A Tomáš není zrovna originální jméno...

Jak dlouho...?

Jak dlouho vydržím umírat zaživa?
Jak dlouho budu říkat doma tomu domu, kde bydlím?
Jak dlouho to ještě budee trvat?

Až budu mít lepší náladu...

tak sem napíšu, jak

• dopadla chlastakce ve Vertigu
• bylo na chatě
• sem se měla v osamělém domě
• sem asi zase ztratila tyrkys - tentokrát doopravdy
• s Petou je to asi zase v poho...
• je to s chlapama složitý
• asi nebudu moct jít na RecyklFest
• ani Dokořán nedopadne...
• ... a taky napíšu, proč mám teď špatnou náladu.
  

Verměřovice

Tak jsem se vrátila z cest do daleka, kupodivu jsem se neztratila při přestupu... Vlastně v klidu. Celé. Při cestě tam sem sice vystoupila z busu o pár zastávek dříve, a stašně pršelo v té chvíli, tak pro mě Tad fakt přijel aj s Teou...už v té chvíli jsem začala litovat, že jsem Steelky nechala doma. Pod postelíXD.
A na místě pak pohoda. (Jen jsem se dozvěděla o prošvihnutém koncertu torza ChernobylGeneration... chjo. Prej příště:) Poněkud řádila ponora jak sviň ale byly i krásné chvíle... Těžce mi bylo smutno, když sem si uvědomila že naposled, nejen pro mě... ale pro všecky. Nevim jak komu, lae mě osobně těch pár let v tomhle oddíle dalo hodně moc (minimálně sem mohla poznat skvělejch lidí).
Možná bylo dobře že jsem mohla odjet dřív, a nemusela tam být i na bourání a vidět pak ty pohledy, jak se loučí s místem i lidma (ale přece se sakra nevidíme naposled!) a vubec. Loučení... nikdy nic moc veselýho.
Poslední čočka byla zážitek, margareta, kterou sem napsala... punčová kostka, kterou někdo Anetě sněd na hlídce, hlídka, kterou sem měla mít a neměla... pití s Teou a Tedem (eště že tam Tea byla:))...dvojník Márdiho, s nímž sem se minula... ale taky naštvanej Ital a vzdálená kamarádka, a euforické pocity, při pohledu na všecko kolem. No jo.
Vrátila jsem se dnes v jedenáct, málem sem usnula v buse... a pak doma prospala asi čtyři hodiny. Nemůžu najít tyrkys-beztak jsem ho zas někde nechala! Oh shit.

Vzpomínky se trousí pomalu... a teď hledám spojení z chaty do Olmika... pojedu nakonec jen se Šárkou. A vim jak tam, ale nevim jak zpětXD To bude eště funy.

Jsem asi lehce šťastná...

a ráda se nořim pod povrch
nežiju na povrchu
no jo...
žiju v bublině
dyť mi to odmala říkali
nee... já si jen nerozumim s každým

a nemůžu si vzpomenout na ten citát o stínu... něco že tam kde není stín, je něco nebo není naopak něco... fakt nevíím.

V mé bublině...

je dnes pěkně. Mám najitý spoje do Verměřovic nebo HorníDolní nebooo kam vlastně... no a taky mě uklidňuje zjištění že vlastně vim co budu dělat a jak nemám ráda plánování budoucnosti, tak teď sem za to ráda. A teď ale nevim, esli stihnu DrátoFest, asi ne.. ale zas z toho co by mě zajímalo, tam sou jen Imodium/Imodia?XD. Ten zbytek neznám.... tak ale zas... who knows. Jakákoliv hudba je důvod k radosti, mé... a tkay abych se cítila schizoidně... což je ovšem mooje vina. A teď sem se rozhodla, že se těšim na RecyklFest! A Tadeášek mi slíbil, že by pro mě kdyyžtak dojel do Verměřovic, on je tak úúžasnýXD

Jop.

Velké změny

A to přímo zásadní... přejmenovala jsem stránku. Kvůli... ehm, řekněme vnitřním pohnutkám:) A nový název? Inspirovala jsem se postavou z jedné knížky od Noaha Gordona... či jak se to jméno skloňuje... inu a ta postava pojmenuje svůj srub prostě Na pokraji. A lidi se jí ptají, na pokraji čeho? A ona podle nálady odpovídá, že na pokraji šílenství, na pokraji dokonalýho štěstí, na pokraji zoufalství etc. No a tak nějak je to i se mnou, záleží na náladě, na pokraji čeho jsem... ano, já jsem nestálá... náladová... jako dubnový počasí. Jsem totiž rozená v dubnu, z malého semínka... (ehm, to sme všichni, já vim, ale tohle je text jedný písničky, a tu já mám ráda) Ne, fakt jsem dubnový dítě... a nestydim se za to:) měla bych? Neee-e... No, a tak jsem taky mínila to přejmenovat na něco takového, popř. dubnovou čarodějku, za tu se taky ráda vydávám, ale Na-pokr-aji je lepší:)

Vrátila jsem se pěkně opálená... až na některé partie, třeba ty, jež byly po většinu času zakrytý plavkama, se moc neopálily... A jinak? Mohla bych napsat sáááhodlouhé pojednání o tom, jaké je to s babičkou...(mám pocit že si plete slušné vychování a konvence...) a když na to přijde, tak vlastně i s Trollem a Kubou... eště že děda je v klidu. Něco pozitivního? Mám dvoje krásné šatičky, nové náušnice (nečekaněXD) v uších, v hlavě rozhodnutí, že si půjdu přece jen i na tu vrchní dirku... jen, co mí drazí spolubydlící? Snad jim to nebude vadit nějak zásadně... A krásné korálky( stříbrné, asi bych bez nich nemohla žít ani v klidu zemřít), a úžasný šátek. Modrý. Světle. Tyrkysový, jop! A konečně kecky... ty černý. Pravý vietnamský! Tak si řikám, že snad neodolám, a asi zestádnim a půjdu s davem a koupim si konversky... abych zas nemusela obrečet, že se mi vietnamský socky rozpadly... No už v nich sou červený tkaničky, pohodááá...
A Šárka mi napsala pohled, a já jsem jí taky poslala pohled, leč zjistila jsem drobnou chybku - nepodepsala jsem se. Vadí?