Úděsné úterý

Včera bylo úděsné úterý. Každej vám to potvrdí. Ba ne, každej asi ne... i já jsem měla dobrou náladu, vybojovala jsem si dvojku z aj... a poslechla si, jak bych se měla víc snažit, nosit úkoly, nežvýkat, nečíst si pod lavicí etc. (Btw, writing na neotřelé a originální téma "holiday" sem zvládla na výbornou:)

Když jsem se potkala s Anet, měla jsem takový divný pocit že si lehce nemáme (nebo nechceme) co říct (ne že bych nevěděla čím to je...) lidi se mění, já vim, ale když mi to potvrdil aj Ital, že je jakási divná... možná i moje chyba (Ale mě letňák do***zlu nezajímá! Šampóni a jiní geloidní týpci sou mi ukradení, a s mařenama si zas nemám co říct! A cizí úlety.... ehm, když zrovna neřešim ten svůjXD, tak možná). Je mi z toho smutno, asi jak kdybych se rozešla s přítelem(ale dyť jo, ona je přítel) ah, sakra.... eště sme spolu o tom mluvily, jaký to je, stát vedle někoho velmivelmi blízkého, jehož myšlenky a city patří někomu jinýmu... no, tak tohle je něco podobnýho.

A večer koncert Slepé ulice (a znám dalšího Peťu) a Two men whose love's music, které jsem samozřejmě nestihla, protože... osud? Autobus jede trapně brzo, a nikdo pro mě nechtěl přijet... takže jsem je neviděla...achjo ... akorát když zvučili a chystali se, tak tu chvilku:( Trapné. A odcházela jsem velice naštvaná. Tak moc, že jsem byla protivná na i na Itala, kterej si to vůbec nezasloužil, ale na druhou stranu, já ho varovala.

A dnes jsem byla nucena sedět v tom ústavu celých šest hodin, i když jsme se v podstatě už neučili. A navíc, koukali jsme na jakýsi stupidní americký film, nejspíš z žánru "bláznivá teenagerovská romantická crazy komedie" nebo tak něco, každopádně těch pár scén, co jsem viděla, bylo opravdu trapných. Celou dobu jsem si četla starý čísla Pevnosti a poslouchala svou odvirovanou mp trosku... a byla jsem šťastná.

A pak jsme s If jely do Oxalis, kde jsem si víceméně vybrala konvičku! Černou... krásnou.