Dávno

Dávno jsem sem psala něco smysluplného a souvislého (ale samozřejmě to není moje vina, ale vina toho vira, co se mi zabydlel v kompu, aniž by řekl dobrý den:)), takže je čas to napravit.

Kdysi dávno jsem byla s Punčoškoou v literární kavárně, abychom mohly obě zjistit, že milujeme Martinku:)

Po týdnu prakticky stráveném v čajovně s Terkou (tušim že u nás se maturovalo, tím to bude) a většinou eště voďárou a nějakýma jinýma lidima:) následoval víkend, kdy měla být taky akce... OakFest! ( Prožila jsem ho ve svém tmavomodrém triku I hate this blue!)
Jo, tak vlastně parádní akce... Two men whose love's music jsou parádní! Slepá ulice byla taky parádní a The Mood taky! Tak jsme hráli ringo, zewlili tak porůznu, vedli takové divné rozhovory... já osobně jsem ještě navíc plivala čtvrtky po okolostojících (No... představte si, že si dáte do pusy čtvrtku, abyste ji mohli vylízat, protože v ní byl dobrej Jelzin, myslim, a někdo řekne něco vtipného a vy vyprsknete smíchy a čtvrtka vám vyletí z pusy, opíše vééélký oblouk a dopadne asi o tři metry dál.), povídala si s různými lidmi, v pozdější fázi i se Štefou, kterému jsem se pak vyhýbala, protože byl mírně nalitej, ukacanej, lepil se a vůbec. Není o co stát, že... ale jinak pohoda. Oproti očekávání jsem přespala ve stanu, v Adamově stanu... inu tedy přespala... no ale vlastně jo. Spát jsme šli asi tak ve čtyři a už před šestou jsme byli vzhůůru. Btw, Jindra Holubec...ehmehm, asi jsem málo alternativní:) a on je příliš alternativní. Asi jsem ho nepochopila a určitě se mi nelíbil.
Prohodila jsem možná i pár souvislých vět s Radimem, rozhodně i s Matějem(asi by to jinak nešlo) i s Tadem... ten pak ovšem ujel, protože Magda nechtěla spát na louce u romanticky kvááákajících žab.
Ráno bylo schíza, ale v růžovém oparu... s příchutí atlasek a pocitem mokrých nohou od ranní rosy. Pak jsme ještě došli s Teoou a Matesem až ke kostelu v Dubu, kde jsme se my dvě tiše bavily, když Matěj přidělával své kolo na střechu auta svého otce pomocí jakéhosi špagátu. Vtip.

Pak týden taky v oparu, jen lehkém, ve středu mi odjela Punčoška (do Paříííže! S přítelem... závidim jen tiše a leehce) a já jsem za těch pár dní zjistila, jak moc mi chybí:(
No čtvrtek, neštastný je den, ale dceruška nešla k vodě ven, ale jen na Ifinu a Radimovu premiéru. My správně alternativní (jak řekl Tadeáš) jsme přišli pozdě, jak jinak, že Teuš, a byli jsme nuceni si sednout před pódium do nulté řady. Ale nám to nevadilo. Hltali jsme Livingstona Racka... a dobrý. A pak bylo to druhé představení, Aha, a to bylo taky dobrý. Podle nějaký knížky. Mám ale pocit, že ta knížka byla lepší než to představení, protože.... chci říct, že zahraný to bylo perfektně, třeba ten týpek s šachama a "detto" a jeho závěry, nebo ty bytosti za zrcadlem "A ty to vís? Aha!" Ale dějově to bylo divný. Asi bych ten scénář udělala jinak.
A pak jsme šli někam, každej chtěl ale jinam, nejdřív Dášenka, pak Caldera, potom s A, I a T k Řekovi na smažák a pak se to celý pokazilo a je to pokažený až doteď a domov není rozhodně místo, kam bych se vracela ráda a často, když vím že tam někdo je, spíš s mrazením v zádech, co se zase asi tak stane, a to já nechci, já chci mít domov, kdy ho sakra najdu? A kdy vůbec najdu to, co hledám? Říká se tomu štěstí?