Dnes.

Vlastně bych ani nevěřila, co mi všecko udělá radost (radujme se z maličkostí, to je u mě nutnost, jinak umřu)... např. fakt, že v knihovně měli hafo knížek, který si chci přečíst... a můžu a přečtu! Někdo hulí, někdo čte... Oh, pak že jsem mimo... já vim, moje realita je asi jiná... ale lepší než tiché šílenství propukne v hlasité... to bude teprve krize! V sekáči jsem si koupila úžasné kalhoty a takové šatičky... obojí v deka-dentní (ve významu mající deset zubů:D) černé barvě... no jo. Já vim, vdova... Černá vdova.

A před chvílí jsem dodělala kočičku... a je moooc hezká.
Jinak dny potají ubíhají, minuty se očividně vlečou pouze tehdy, když se jim to hodí...

Jop, abych se udržela naživu, šla sem si do parku číst... Nový měsíc. Je ot prostě parááááda.

A domluvila jsem si rande s BonBonkou... a vůbec.
Nenapsala jsem matiku...

A vnoci jsem měla opět a nečekaně příjemně úchylnej sen... tramtam.

Špim. Špim a něco slyšim. Obuju si bačkurky a jdu ke dveřim. Otevřu dveře "Vrz!", jdu po kobeře "Au!" ...etc. Bejbypank.