30.9.08

Gaudeamus '08 a jiné vtipnosti

Zmatkařim sice, ale nakonec jsem do Příkaz jela... akce sqost, ani fakt, že tam byla skoro třetina našeho profesorskýho sboru, mi přeci nemohla zkazit ani náladu ani mi zabránit v dělání hloupostí...Punčoška, co se náhodou taky vyskytla s Pedrem, soudila, že mám dosti už po jednom. Asi jo, no... Mno, medovina byla dobrá, pivo překvapivě též a Moranka dnes loudila, esli ji seznámim s "tim pěknym kytaristou". No.

A včera Gaudeamus, domluvit se s chlapci vyžaduje menší konspirační akcičku, páč se domlouvat s dvěma lidima naráz, pakliže je jeden naštvanej na druhýho a předem se zavazuje ke korektnímu jednání ( a přitom sou to kámoši a maj se rádi... Filio a Makenzen....)) a já o tom nic nevim a napíšu jim, no je to složitý. A to sou to chlapi. Nakonec to dobře dopadlo, vždycky jsme se rozdělili, abychom se mohli hledat a psát si vtipné smsky jako: "Kde seš? My jsme za velkym stanem vedle hajzlu..." , což mi upřímně vubec v tu chvíli nepřipadalo jako dobré udání polohy... všichni mi připadali hrozně velcí a vysocí a kde sou nějaký hajzly, to taky věděli bozi...
Na FiXu jsem byla v dohledu... parádní. Pak dohráli, my sme šli pro piva ke stánku, což předpokládalo stát asi 20 min na jednom místě ve frontě, pak mi džentlmeni dali moje, tak jsem se vzdálila... pak mě to nějak vcuclo do kotla, který se tvořil na Horkýže... chvíli jsem se vyhýbala pogujícímu Mirovi a spol., pak jsem se zbavila piva a nechala se pohltit pulzujícím davem, a tam byli všeci... Tea, Magor, Bivoj, Jirka and many others samozřejmě. Psina v kotli. Moje trapné boty začínají vypadat celkem zkušeně.

A když jsme šli dom, chlapci mě naštvali, nebo spíš já se naštvala, protože mi to v tu chvíli připadalo jako dobrý nápad, chtěli dělat akci beze mě, už i oni, zrádci. Pak se pěkně lísali... No. Jsem to ale odporné intrikující stvořeníXD co?

25.9.08

A to mi teď jako budete říkat Kačííí?

Asi jo... Docela mě to překvapuje, dycky mi Tea řikala Rogalo...



Oh shit.
Nemůžu na Xindla X.
Ani na Two mens whose love's music.
Jsme v Praze totiž.
Jsem naštvaná.(

23.9.08


Nejspíš snad vrozeným odmítavým postojem k neostýchavé a lačné sexualitě, vrozenou svěží a čistou chladností smyslů.

Muhehe. Výňatek z Vlčí jámy. Pobavil mě lehce. No, podotýkám, že je to kniha z počátku století...

A teď, současné umění... SB6!

22.9.08

Rock'n'roll in my heart

Tak jest psáno na mém užasném tričku... je dokonalé. Vemu si ho na Gaudeamus.)

Baví mě jak můžu psát na blog, ale nebaví mě, jak si to může každej přečíst.) zvlášť ti přemýšliví, co mě znají. I když, kdo to může říct, že jo, když i It se dneska divil, proč vyhazuju to, ehm... maso z té jinak skvelé bagety. Jako by mě neznal.
Baví mě Terčin status Cosi kdesi asi v srdci...
Baví mě i to, jak si postupně vybavuju vtipné chvíle z víkendu, kupříkladu Peťu s kočkou. Neodolatelný pohled.)

Dnes vydařený rande před bazénem s It, pak bageta, heh.) Definitivně mimo realitu, to jsem přesně já.
Stojime u Terezský brány, čekáme na týpka s autem, co má přijet... pak jsem se chtěla mrkntou do diáře, kdy že to mám kde být, avšak mezitim přijel týpek s autem... já nevnímala, pak jsem zvedla hlavu a It už vedle mě nestál. A nebyl ani nikde na dohled... to byla krize. Fakt jsem přemýšlela co se stalo. Nakolik eště stále tady? Nakolik v bublině kdesi nahoře nad mraky...?

Btw moje babička žije v přesvědčení, že jsem nedostatečně kulturní... proto začínám kulturně žííííít.))

Have you ever been on metal wedding?

Co může být horší pro člověka který nemá rád oranžovou, protože mu připadá moc jásavá, neomaleně veselá (to je to slovo, na který jsem si tady
nemohla vzpomenout
!) a prostě vůbec nesympatická, než že má oranžové krásné zimní návleky, tubusy, jak řikal Radim.


Metalová svatba


No... jen pár nesouvislých poznámek...
Hodně lidí jsem tam vubec nečekala, zato se tam všeobecně čekalo mnohem více lidí. Cca 30. Bylo nás tam přesně 11. Včetně slečny fotografky.
Staří známí... jako třeba Peťule. Nalitej už od pátku. Jel prostě nonstop...

A taky Magor, pogoval tak, že sem si málem prokousla retXD

Ano, už zase vím, že dvojici tři lidi netvoří (já ty a křen...) a uprostřed davu jsem se cítila sama a blbě.

Už vim i to že někteří chlapci s černýma linkama vypadají (ne)odolatelněXD.

"Já přece nechlastááám!", zařval Peťa a zřítil se pod stůlXD

16.9.08

Jsemť ale šikovná.)

A v rámci tréningu obou hemisfér jsem sem přidala úžasný přehrávač. Původně měl být na boku, leč, protože je pod ním trapná Jangoreklama, musela jsem ho dát uplně dolů. Enjoy.

V noci na dnešek se mi zdál opravdu těžce ujetej sen. Zkrátka klasika. Aspoň u mě. Byl v něm nějakej extrémně vysokej týpek, If a další lidi... a já zase kdesi balancovala, na hraně něčeho, mohla jsem spadnout. Věřim tomu že sny=podvědomí, ale zatraceně by mě zajímalo, co tohle znamená...

Dnes byl podzim. Z balkónu bylo vidět zamračené nebe, žádné slunce, jen studený vítr, který odnáší i ty nepatrný zbytky léta, co ve mě ještě zbyly... už jsou pryč. Už vim, že se blíží to prokletý období, jakým je zima, který přináší jen studeno a bílo všude kolem...

Můžu ale vytáhnout rukavice!

Přečetla jsem si opět Skladatelku, kterážto by rozhodně mohla figurovat v mnou přečtených knihách jako kniha mě-se-extrémně-líbící.)
Protože se mi opravdu moc líbí. Má prostě... atmosféru. A je v ní pár pěkných myšlenek.

15.9.08

Ah dnes...

Včera jsem toho chtěla napsat tolik, ale protože mě třeskutě bolela hlava ( že by po té travní čokoládě? :D ) a tak jsem to všecko skoro smazala a mazala do postele... A dneska ráno jsem měla divný pocit v krku a když mi tam máma zkušeně nahlídla, prohlásila že mám krásnou angínu, která se u doktorky ukázala býti zánětem nosohltanu. Takže tak.
Tak se flákám doma, s čajem (sáhla jsem po Earl Greyi) a tedy jsem dočetla už Šerou hlídku. Čekala jsem, esli nebude mít na konci nějaký trapný happyend ve stylu HP "o devatenáct let později..." nebo tak něco, ale naštěstí ne. Dopadlo to sice dobře, ale... na druhou stranu Kosťa (upír Konstantin) taky mohl dopadnout lépe. Chili jsem se závěrem spokojená. Už včera jsem chtěla napsat, že si musim začít psát seznam knih, které se mi opravdu líbily. Takže nějaký výběr z toho všeho mnoho co už jsem kdy přelouskala. A budu to psát sem, na blog. Budu si třídit myšlenky.) Nutně to potřebuju.
Protože při své roztržitosti jsem zapomněla na svou...ehm, charakteristickou vlastnost - roztržitostXD Měli jsme v rámci nějakého psycho psychotestu napsat pár takových věcí, charakteristických pro sebe . A já na svou vlastnost nemohla přijít. Až pak Šáruše povídá: "Ty? Ty jsi prostě tááák roztržitá..." a bylo to. Měli jsme též napsat svého hrdinu... chtěla jsem napsat Maju, té rozumim moc dobře, ale hrdina je prostě Geralt. Tak jsem ho napsala... a pančelka ho přečetla jako [džéralda]. Nenaštvalo by vás to? Takhle ho degradovat... tssss.

Na Jango.com se mi líp zvyká než na last.fm... ale zas tam není SB6, což mě mrzííí.

Lituju že sem nebyla na Fixe na SmíchOffě, páč videa vypadají (či spíš zní) fantasticky...

Dnes nemůžu jít do čajovny, nemůžu jít na irské tance, zítra nevim esli půjdu s mámou na Bathory, ve středu jsem se jde pít do Gólu, páč přijede Terka..., a já nevim esli tam budu... Pak musim za paní ředitelkou výtvary někdy...

Baví mě, jak na blogu jisté slečny často je k nalezení slovo obskurní, které ve mně evokuje vzpomínky na OnTheRoad, když jsem přesně o tomto slově vedli velice zajímavou a přínosnou debatu. (Mleli jsme takový sračky, že jsme až zaujali pana profesora z litomyšlského gymplu, k jeho smůle stojícího vedle nás.))


14.9.08

Podzim

Když jsem jela vlakem, začal podzim. První známkou bylo žluté listí poletující kolem vlaku. Bylo to... překrásné. Takové podzimní. Dnes jsem se vracela a Olomouc mě přivítal poněkud chladně... byla mi zima.

11.9.08

vo ničem....

všecko, naprosto všecko. Oh, že zitra jedu pryč a své strasti a slasti s hledáním všeho možné vypovím a napíšu až zítra, od babi a dědy, páč mají večer nějaké mecheché (tak nějak se to slovo píše, ne? Babi to vždycky řiká a mě to připadá... fascinující:)), mě velice těší, ale zase zklamu Peťu... chce mě zatáhnout na takové místo, kde se vyskytuju velice máááááááááálo.) no do čajovny! Dnes s Terkou opět.

"Seš tak dobrá... jak tahle čajovna." (Verunka)

7.9.08

4seasons

a teď už je podzim, tak jsem se rozhodla dát sem svou velice převelice oblíbenou báseň od Paula Verlaina, překlad od Borise Šerfa, staženo neočekávaně z http://aailyyn.wz.cz, protože jsem mínila opsat jednu z verzí, co mám doma. Ale tahle se mi moc líbí.

Podzim, moje nejoblíbenější období... takové ponuře veselé, není tak rozjuchaně (nee, to není to pravé slovo, já chci to z toho románu, přeci) barevné jako jaro, většinou víc ladí s mou náladou než léto, a není ještě tak studené a sněhově rozbředlé jako zima.

Bodují u mě Sonic Boom Six, a taky příští rok bych ráda stihla Mighty Sounds, páč to zní opravdu dobře, většina toho. Prostě skáčko... prostě punk.

A bonus, který nikoho nezajímáXD, vim jak se jmenuje Márdi! A jak je docela starej! Je mu 34 a kdyz sem se s tímto velice převelice zajímavým poznatkem sveřila mámě, poznamenala jen neco jako: " A tobě to připadá, jako že už je strááášně starej, co... " Hm, jo mami, tak nějak. XD

Jo, tento víkend jsem strávila naprosto celý doma! Prostě jsem nikde nebyla, to mě děsí... děsí mě, že se ze mě stává taková ta zašitá bytost, jíž se každej vyhne... ano, sociální izolace na okraji velkého mesta je mozná... jsem živoucí příklaad. Jsem osamělá a snazim si to nepripoustet, ale slo by to snáz, kdybych mela co delat, ale jak zacínám být trochu velká, nejak ubývá toho, co bych chtela a mohla delat... oh shit. I kdyz, esli si porad takhle stezuju, co se divim? Bleee....

I kdyz... pozitivni je, ze jsem ten vikend stravila naprosto nekonfliktne... jako ze sem se nehadala s nikym ze spolubydlicich, bratříky nepočítaje, s temi se hadam porad.
Ale abychom s mamou netrpely pocitem, ze jsme umelecky nevybouřené, realizovaly jsme se navrhem geometrických obrazců a jejich následnou kresbou na zed u schodů. Bylo to velice zabavne. Moje mama je RAFžena. (Neco jako RAFinovaná:)) A docela jsem se u toho bavila. Nevim, jak dopadlo, kdyz me uz ted bavi byt doma a zlepsovat ho... to jsem dycky myslela, ze delají nejvetsí trapky a nudaři. Nejvyšší čas pozměnit názor.)

A kašle na mě už i Ital, jsem totálně LOST.

5.9.08

co jsem tak náhodně našla....

Vypadl na mě můj starý deník z Chronosu... a v úvodu je pár slov o mně. No... pár slov, moc stručný to teda není. Asi jeden a půl stránky. Ale hrozně zajímavých věcí. Pár ukázek:

Nemám ráda fialovou barvu. A ráda zelenou. A taky ten úžasný odstín modré a vínovou. A oranžovou. A hnědou.
V uchu (pravém) mám 3 dirky, v levém (v současné době) jen jednu.
Mám ráda berušky, žirafy a gumové kachničky. Taky kopretiny, sedmikrásky
a slunečnice. A číslo 3. Provází mě můj celý (patnáctiletý=)) život.
Jsem náladová a upřímná. Někdy urážlivá. Já vím a stydím se za to.
Někdy dávám své pocity a nálady najevo. Někdy hraju divadýlko.
Spím v jedné posteli s Rafaelem (králík).
Žít já ve středověku, dávno mě upálili na hranici (jako čarodějnici!) ...ráda provádim "nepředloženosti"
No a když je mi zle, ráda poslouchám pohádky (žádný morbidnosti, ale klasiku, kde všecko dobře skončí)
Pak taky si vzpomínám, že jsem poměrně stydlivá,a nepříliš ochotně se svěřuju s problémama. No pak se tím trápím sama... můj problém, že?!

No... takže asi tak. Psáno před dvěma rokama... a je tam toho víc. Samé zajímavé věci. A v některých aspektech mého bytí a žití vidim docela posun... Nevim, jestli k lepšímu.

1.9.08

Ještě včera byl srpen!

Tím se utěšuju celej den, páč to přece zní líp než "Dnes už je září!". Ale díky tomu, že mi z rozvrhu vymizely jisté odporné již dříve zmíněné předměty jako je fyzika, chemie a zeměpis, mám pocit, že tenhle rok by mohl být celkem snesitelnej. Aspoň na školním poli. I když, máme čtyři hodiny účta a třeba hned v pondělí roztomilou skladbu předmětů - dvouhodinovka ITE, ČJ, M a dvouhodinovka účta... velice zničující, Jonáš hned takhle poránu:-/

Eště sem hodim neco z Ugandy-Kalkaty... ale to az za cas. Bylo to parádní, i když Karlík ležel na poličce a ve stanu bylo vlhko a byla hrozna kosa...

Peťo, moc mě těší, jak si myslíš, že vubec uvažuju. Naaši by se tací, kteří by ti odpřisáhli, že to vubec neumim. Třeba náš pan matematikář. Ten se toho dojmu jistě zcela nikdy nezbaví. Nevadí, ať chcípne, stejně ho nesnášim.

A dnes sem si koupila dokonalé vietnamské tričko a esli ho na někom uvidim, tak se naštvu... bylo tam už jediné v bílé barvě a tak ho mám doma. A přemýšlim že by se možná hodil i nějaký fotoreport... uvidímež.