Tak si tak přemýšlím..

že bych vlastně měla zařazovat více fotoreportů do svých interesantních článků.. kupříkladu vůbec tu není můj nový střih. Ne že by byl nějak světozbořný, to vůbec, zejména ne potom, co jsem do něj nůžkama zasáhla i já.. naposled tak cca dvě hodiny nazad, kdy jsem si ostříhala ofinu.
Bratr to komentovat, prej "nestříhej to.. vypadáš líp, dyž to máš delší." Zeptala sem se, esli to znamená, že když se ostříhám, budu vypadat děsně (typicky ženská logika, ne?) a on řek, že jo. Bratry ze zásady neposlouchám, i když maj náhodou pravdu, a tak jsem se trošku poostříhla a šla se mu ukázat. "Jak to vypadá?" Hodil na mě svůj sedmiletý pohled smísený s takovým tím (typicky!) mužským pohledem typu je-mi-to-uplně-jedno-ale-budu-se-tvářit-že-mě-to-zajímá-abys-měla-radost, čili se na mě v podstatě ani nepodíval, a řek, že "to mám dobrý, jasně, že mi to sluší." Děti sou prej nezáludné. Cha. Já myslim, že to nebude jen výchovou.. oni se prostě pokažení už naroděj:D

Ne, nečiší ze mě nenávist vůči mužům.. ta už mě přešla. Teď jsem vyrovnaná single dívka. Mňauuu...

workshop?

Optimisticky jsem dnes vyrazila na sítotiskový workshop.
Optimisticky teď sedím v Konviktu a doufám.

Něco se zadrhlo a sice "má to bejt tady na těch stolech, ale eště nikdo nic nezačal ani chystat, takže já nevim, no...", řekla slečna, když jsem se dotázala.
Ještě že tu mají k dispozici a chlazenou kofolu.. můžu tu krátit dlouhou chvíli.
Možná půjdu psát motivační dopis p-centru.

Btw, máme doma králíka. Heč. Vypadá obdobně jako náš pes. Nevim, esli by mě to být tím králíkem potěšilo anebo spíš ne. Vypadá dost plaše a aj se tak chová. Plaše. Prosazuju jméno Flafík, zatímco otec bojuje za Karla. Králík Karel. Uchylácký, ne..

No title

Taaak.. právě střídavě propadám depresi a naopak téměř-euforii. Zitra máme totiž ESO. Účetnictví zkrátka.

Jak já z něj odmaturuju, je mi záhadou.

The Dø - On my Shoulders from sete músicas on Vimeo.

To jsem našla a líbí se mi to.

Máte-li dvě možnosti, vyberte si tu třetí.

Tak jsem to provedla já dnes a velmi se to vyplatilo..

slam poetry!

Začínám tušit.

Bude se na mě těšit Hradec Králové? Nebo Ostrava? Nebo.. snad Zlín či Olomouc? Hahaa..

vzrušující listopad

a zvonilo se klíči a někteří prý plakali, když bilancovali, co dokázali za těch dvacet let..ale měla bych to vzít popořadě. Mám totiž v úmyslu na stará kolena tímto blogem listovati a nad sebou se usmívati, jak jsem tenkrát mladá byla, svými iluzemi žila, nevědouc nic o životě... a tak dál, ale abych to mohla považovat za relevantní zdroj své paměti, takovou externí paměť, musí to mít nějakou kontinuitu, žeáno. Nahlížeje do diáře, budu tedy spisovati.

13. listopadu, pátek
V rámci práva navštívili jsme budovu soudu, co je uplně futuru a sedmipatrová, a z patra posledního je skvělý výhled, a slunce ten den hřálo a bylo to skvělé a já měla vážně skvělou náladu z vyhlídky na několik dní extravolna..
Večer jsme měli sraz s děckama z LD a bylo překvapivé, kolik se nás tam sešlo. Vytvořili jsme pak divizi, a šli zevlit do Vertiga, po vypití několika punčů.. hah.

14. listopadu, sobota
Domluvena s Terkou, vyrazila jsem do Mitrilu na "nějakej rokenróóól". Bylo to skvělé, bylo to fajn.
Drahá babička mi však toho dne opět řekla, jak "nevkusně a nesexy" působí moje výstřihy, čímž mi způsobila hlubokou duševní újmu, což potvrdí každý z mého okolí, neboť mám pocit, že už to ví kdekdo.

15. listopadu, neděle
Byl krásný den, pln slunce a jásotu a já zřejmě nevěděla, co roupama, protože jsem se jala umývati si okna. Toto počínání neušlo Mutti, tak jsem myla okno i bratrům, protože "jsou to tví milovaní bratříčci.. přece nechceš, aby měli špinavé okno?" Zdolána tímto přesvědčivým argumentem jsem umyla i bratří okno.
A potom nalazena na stejnou vlnu jako T. jsem za ním vyrazila do města, abychom jeli objevovat krásy přírody, zejména však kulinářský um kuchařů v Radíkově. I víno se konalo, nevim už jaké - Müller snad.. doma jsem dočetla Markétu Lazarovou, zapomenutou Terkou u mě a spala jsem snad víc než dvanáct hodin, až do rána, jak přejetej krtek.

16. listopadu, pondělí
Ráno, překvapena v koupelně zákeřným Italem, jenž se plížil potichu po schodem, bylť však zrazen zákeřně vrzajícím schodem (třetím od vrchu:)), a proto jsem bafla já na něj. Hah.
Potom pak jsem odjela za Mutti na oběd k nepálcům (mňam jako, že.. ) a potom jsem hýřila - koupila jsem si trendy čapku, fijaovou, ne? a šla s Míšou pofi ofi do Kratochvíle, kde jsme rozprávěly o našich velkolepých plánech do budoucnosti (obě chceme ovlivňovat, ne být ovlivňovány, nechceme být semlety tou odpornou mašinéériíí a chceme skutečně žííít a néé jen přežííívaat a tááák.. jsme idealistky, obě:))
Potom jsme si vyzvedla Expanzi na Mars v knižní podobě a pak se srazila s Terkou Válečkem, studovaly jsme ve vědárně, tvářily se u toho vzdělaně a velmi zmateně jsme kroužily po vědárně.. musíme ještě zkrátka nastudovat, jak studovat. Potom jsem se zhuštěně setkala s moc lidma, počínaje chlapce ze SGO (chrochroXD), přes If s Kosákama až po Terku D. Legrace den, ne? Já se bavila, mnoho.. dík vám, friends and other weird creatures, love you..

17. listopadu, úterý
Lemřila jsem, až jsem měla uplně vylemřený mozek, který fungoval jedině tehdy, když jsem četla tu odpornou knihu, ve které se šuká, mrdá, hemží se to bobrama, někdy i píčema, je to samá mrdka a překvapilo mě, že výraz píča se tam objevuje mockrát, zato když se má vyskytnout zdrobnělina od kundy, je tam kun--čka. Zvláštní. Ta kniha je velmi explicitní. Vo tom žádná, voe..
Objektivně a bez emocí říká můj mozek, že ta knížka je sprostá a v podstatě šokuje jen stylem, jakým je napsaná. Obsahově zas tak světoborná není a jazyk! Pche. Místy působí jako rádobyarchaická čeština, jinde zas dost pseudointelektuálně, chvílema se hemží i takovými pubertalismy jako vytlemeně, tlemit a podobné varianty téhož.. což mně trošku vadí. Ale neva. Občas i humor kulhá.. ale stejně. Po jejím přečtení jsem měla pocit, že když i bobřice někoho ulovily, všecko není tak špatný a svět že vůbec není tak špatný místo.. a vůbec, naplnila mě takovým futuro-optimismem (čti optimismem do budoucnosti) a i takovou zvrácenou radostí, jako když zjistím, že nejsem jediná divná dívka cívka této kulaté planety..
A pak, dyž sem ji dočetla, vykašlala jsem se na Mag triko, a jela za dětma a za kultůrou.. na queer vernisáž, chodíme holt tam, kde nám dají i napapatXD,queer film Svazující slova a do Vertiga na čaj, typické, že..

konec vytržené části jednoho osudu
ještě jsem chtěla svěřit, že jsem se začla vonět tím parfémem od T. z roku, kdy jsme spolu ještě chodili, což je velmi dávno, aplikuji ho teď a je to velmi sladké a velmi příjemné.. duševní vzestup, že by?

Ouuu...

Opět mám pocit, že se vztah rozbil. Ale, jak správně podotkl T., "dyť vy ste přeci žádnej vztah neměli, ne?" jo, měli.. takovej oboustranně výhodnej. Trochu to bolí.. Srdce? Tak to jsem dnes rozmlátila paličkou na maso a smetla do koše. Nekecám. Střípky jsou ještě po celé kuchyni. Jsou červené, krvavé a pohled na ně bolí.

Jak jsem se zamilovala.

je úžasný..jmenuje se Štěpán. Štěpán Šafránek. Narodil se zhruba ve stejné době, jako mí rodiče, bože. Nikdy neexistoval. Ale miluju ho. Básník, co přišel o iluze. Já už taky.. ale mě na tom nesejde, mám jich dost v zásobě. Nazývají se sofistikovaně "sny a představy" a v mé hlavě mají zvláštní šuplík, odkaď je vytahuju, když je mi mizerně. Taaak..

Můj ideál vypadá jako kombinace Štěpánka, týpka z Paris, je t'aime, co touží ale po jiném muži (alespoň vizuálně teda..) a Davem Thomasem, co sice dělá covery Yanna Tiersena, ale dělá je božsky.. a ještě z něj u toho tryská charisma.

No, tak až takového muže potkáte, tak víte, že je můj.. předem ztraceno veškeré úsilí.

Tohle je strašně krásné, mimochodem..

Že?

Strings and the others..

Napsala jsem spoustu smsek svým oblíbeným lidem, že jdu na promítání filmu Strings, tak esli jdou taky.. když se to trochu vytřídilo, tak mi T a T (nějakej osud, nebo co..) napsali, že jo. Tak jsem si s prvním T dala sraz o čtvrt u kostela. Když bylo půl a tři minuty, byla jsem už DOST vymrzlá, ale ještě jsem zvládla napsat smsku, kde je. Nereagoval. Tak jsem mu volala, a "hej já vubec nevim, kolik je hodin?/tak se někdy podívej na hodinky, dyť já tady na tebe čekám..!už dvacet minut!/jo, ale já sem ti neřek, že s tebou půjdu.. já eště nevim..za pět minut tam dojedu, jo../no tak to bych ti doporučovala!!". Asi tak. Byla jsem vytočená, což mu připadalo bůhvíproč hrozně vtipný. Mně teda ne. Asi mám nepříliš vyvinutý smysl pro humor nebo co.
Každopádně, potom jsme se střetli s další T a shlédli úžasný skvělý hluboký a až z nebeských výšin nebe film, kde hlavní role byly loutky, které nepředstíraly, že nejsou loutky. Ony prostě byly loutky, s vodícíma nitěma a dřevěnými těly. Závažná pohádka, bez trapných vtípků, přesto kouzelná..a pohádková.
Pak jsme večer zakončili v Betánii, kde už nevařili, takže jedno T málem zemřelo hlady, a já si dala burčák.

Včera jsem byla na Gaudeamu v Brně, vím eště míň než předtím, ale už mi aspoň jakás vize začíná naskakovat (nepochybuju, že mi z vize bude za čas naskakovat husí kůže:))
Dovezla jsem si plnou tašku propagačních materiálů, roztomilé kýčovité růžové vietnamské náušnice.. a pocit, že všichni evidentně ví, kterým směrem se budou dál ubírat, jen já jsem jakási.. lost. Taky jsem vzdala obcházení stánků s děvčaty, protože jsem na ně nějak neměla náladu. Radši bloudím s muži, to je větší legrace. Navštívím DOD PdF UP Olomouc a bude.

Večer se šlo za kulturou, My Fair lady s Evkou. A předtím mi volal M-muž, podivné..že přijede o víkendu, esli mám čas?

Ráno mi bylo nevalně..doktorka mě poslala na RTG s podezřením na zápal plic, to je podzim, co..
Mám akorát zánět nosohltanu nebo co..a antibiotika.

Takový pěkný víkend to moh bejt.. už jsem viděla..
Samotáře (konečně celé!)
Věčný svit neposkvrněné mysli (ááááaaach..)
Amélii (poněkolikáté!)
a minulý týden trochu depka, tak jsem se rozhodla přenést se do fantasijního světa Faunova labyrintu, což ale nebylo to p r a v ý povzbuzení. Ne že by to nebylo hezký, ale veselý to teda neni. To radši si snad přečíst Modrý šál, můj milovaný román pro dívky od 13 let. Jupíí.

-plop-

Hledám, kam se jednou vrtnu. Za pokladnu do Tesca ani jiného perspektivně expandujícího řetězce nechci, děkuju.

Velmi mě zaujal předmět Děti, blázni a čarodějnice, kterýžto jest nabízen na fakultě komunikačních studií in da Brno. Výlučně kvůli tomuto předmětu tam asi půjdu. Analyzovat pohnutky, charaktery a sociálně-patologické vlivy čarodějnic a jiných stvoření na děti, mi půjde.. Akorát si připadám slabomyslně, když klikám už půl hodiny, abych se dozvěděla rozpis předmětů na enviromentálních studiích..asi vstupní test či co. Chaa.. neuspěla bych.

Listening to: Slečna Joanna Newsom, čarodějka s hlasem, který mě osobně připomíná Janis Joplin, a doprovází ji harfa

Love to: reminding the days before...

Looking forward to watch movie: Strings! (this eve), Samotáři, Amélie z Monmartru

není good mood

Tak si musim spravit naladu drobnými povrchnůstkami, např. oděvního charakteru, když na koblihy se žlutou polevou není chuť... 12.10.09 psáno, a k dobré náladě fakt nebyl důvod.

Co vede takové mládě jako sem já k sebevraždě sakra.. Já vim.
Danielo, věřím a doufám, že tam, kde seš teď, navěky, je ti líp, než bylo tady.

poslední slza

Velmi výstižné, isn't it?

A najednou byl říjen. Ani jsem si nevšimla.

Toho, že léto mizí, jsem si už stihla povšimnout. Jak se to pozná? Moje kůže bledne do svého oblíbeného odstínu ''01 bleď sněhurek" a taky už je to rok, co byla metalová svatba. Matně tuším. Na tohle je blog dobrý..

O víkendu jsem navštívila některá známá místa v Jeseníkách, jako např. to město, kde je Boží hora, nebo snad vesnici, spíš,...listí nebylo zdaleka tak žluté a božsky podzimní jako loni, ale teď je o týden dřív.

"Live your life!"

To křičel Borat na svou přítelkyni slepici, když ji vypouštěl někde v centru amerického města... oko-uzlující.

Floating je též oko-uzlující. I ucho-uzlující a možná i srdce rvoucí, bych tipla.



Taky se mi velmi líbí David Černý a jeho promrdaný roky, a Metalmorphosis... chtěla bych si ji prohlédnouti...naživo.

Mám chuť na letmý polibek...

Jo. Mám. Jsem na tom fakt asi blbě nebo co, pročítám staré smsky a přistihnu se, že se tvářím nejdřív jako idiot s nejširším úsměvem na tváři, což se začne měnit do jakési slzavé grimasy. Prostě cvokatím.

Pokračování článku na téma, jak se pozná, že už není léto... Moje opálení bledne..v důsledku čehož bledne i moje vypálená páska z Masters... trudné je to. Podzim bolí..? Ale prosím vás..

Loni, tipuju že touto dobou, byl v Olomouci Gaudeamus. Možná se pletu. Každopádně si tu loňskou akci pamatuju celkem zřetelně i s detailama.. teď jsem se nicméně vrátila z letošní akce podobného (nekoblihového:D) charakteru... hráli zde Flash the Readies a skvělí Memphis, na který jsem si zapařila s Evičkou, jak už dlouho ne. No a pak jsem za poslechu Klenotu a přemýšlení o žlutém triku jela domů... a tady na mě čeká s výmluvným úsměvem, možná spíš ušklebkem, papír a na něm Préteritum německých sloves.. aspoň ze slušnosti nakouknu. A půjdu spát.

Jak jsem poznala, že už není léto.

V autobuse se rozsvěcují světla, když jedu v pět hodin pryč.

Je mi na umření.

Představa šťastnýho života je asi fata morgana

M-men makes me mad. Ale snažím se na to zapomenout a vzpomenout na to, jak jsem žila předtím... kým jsem byla a byla-li jsem ta samá, jako teď.

V Praze na Žižkově bylo chcíplo a zemřelo a bavit se dalo akorát s obsluhou. Depresily jsme s R, protože nám mužové komplikují život. Fixí placku jsem si nekoupila, ale zato... mám nejlepčejší bundokabát, co v Praze byl.. eště že jsem Krakatau(a) našla:D

Korále z Melantrichovy ulice budou taky trendy kus, až je navléknu, do čehož jsem se pustila už ve vlaku, ve kterém jsme málem zmrzli, neboť klimatizace jela na plno a chladila vzduch ve vlaku na krásných ledových asi 13°C, a vysloužila jsem si tím udivené pohledy. No a? Měla jsem si jako radši luštit křížovky?

Poslouchám Klenot a je mi mizerně.
Včera byla chlastací akce ve V-vile, ze které jsem ale odešla k M-muži, a ráno se vrátila akorát pro věci a cestou mi začlo být fakt na umření, tak jsem na sebe doma nainstalovala takovou tu hřací dečku do zásuvky, a lehla si na ni..a usnula. Spala jsem asi dvě hodiny a moje stehna vypadají, že mám skvrnitý tyfus nebo tak neco, protože jsem se trošku připálila. Žena hloupá, co:D

Broke her little bones on the bolders below...

Moje léto skončilo nádherně. I první týden byl nádherný. A teď... něco je špatně.

Když to shrnu, byla jsem neskutečně kulturní. Kino, divadlo, galerie, kavárna, oběd, knihy,... i na sport došlo. Ach jo. A lusk.. a je to v háji.

Viděla jsem Zažít Woodstock a zažila zklamání-byl to nijaký film. Za dva týdny si nevzpomenu, o čem byl.

Viděla jsem Poiésis, byla jsem z toho trochu zmatená. Just a little.

Zato... včera! Viděla jsem Koralinu, tedy, Coraline, kterou současně čtu. Kniha špicovní. Film... prostě dokonalý. Po vizuální stránce luxus, po dějové stránce byl obohacen o pár věcí, které v knize nebyly, ale nic tím neztratil, spíš naopak. Pak jsme si byli kulturně posedět v Kratochvíli, kam ještě přišla slečně Ter, daly jsme si na závěr máslové sušenky, co nejsou máslové, ale já nějak nevim, jak se jmenujou správně. (bretańské, teď jsem si vzpomněla!)


Dneska mi náladu zvedlo jedině zjištění, že koncertní a akční sezona začíná, a v U-klubu se mají odehrávat skvělosti a hudebnosti uplně geniální. Sunflower caravan, které jsem nestihla na konci léta tu budou znovu ještě v říjnu, a to mi fakt nesmí ujít.

Zítra vychází Klenot a já odjíždím do Prahy na vidláckou exkurzi, jakože. Haha. Koupím si placku FiXy. Koupím si možná vinyl fiXy. To jsou ale smělé plány, coož.

A ještě v listopadu hraje Sonata..chje, to je život.

Ještě že jsou věci, které mi náladu zvednou... jinak by se válela zašlapaná do koberce, nebo do rozbitých dlaždic olomouckých chodníků.

...if you're lost.

Občas se stane, že člověk někde zabloudí. Já třeba bloudím dost často. Jedno esli ve vlastní hlavince nebo tak někde mezi panelákama a kopcema třeba. Jen jsem dneska našla jeden ručně kreslený plánek na rubové straně etikety od slivovice, který jsem dostala, když jsem nemohla najít cestu domů na MoR. Uvědomuju si, jak je důležité mít kolem sebe lidi, nezáleží na tom, esli jsou to přátelé nebo nepřátelé, kteří vám ukážou správný směr. Někdy třeba stačí, že vám někdo ukáže, jakým směrem ne.

Báj'd'vej dneska se mi v noci zdálo, že jsem se vdala. Nevim za koho, mám takový pocit, že to byl P., ale nejsem si tím jistá. Důležitý je, že jsem se pak cítila hrozně nesvobodně a když jsem se k někomu přiblížila, bliklo mi hlavou, esli můžu, když jsem vdaná. Vlastně to bylo legrační. Legrační bylo i to, že jsem věděla, že je mi osmnáct a vdala jsem se. Při obřadu jsem na sobě měla jakési pofi velké džíny s kšandama a červenou košili. Čudné akési.

A ze stanování byla nakonec jen jedna noc. Because of bad weather, it was rain.

Sunflower Caravan

Zcela deprimovaně prohlašuji, že si naprosto vědomě a víceméně schválně nechávám uniknout Sunflower Caravan, kterážto kapela hraje v pátek, tj. dnes, v Jazz Tibet Clubu... neboť já dnes odjíždím s bandou jedinců směr Štarnov. To bude legrace velmi.

...a nebo tak něco.

Eeeeh..
Miluju léto. Už jsem to někdy řikala?

Mimo jiné...ale o tom jiném jindy, jsem stihla shlédnout i několik filmů. (U mě věc nevídaná.) Budu konkrétní. Viděla jsem:
Šeptej
český film z počátku devadesátých let, v hlavní roli velmi mladá T. Vilhelmová
zajímavé, ale něco mu podle mě chybí-nějaké výraznější hybné okamžiky možná, a taky hlášky možná

Moje tlustá řecká svatba
eméérická blbost, řekla bych, jen se celkem zajímavě dotkla problému rodinného a kulturního zázemí etnických menšin-konkrétně Řeků žijících v Am.
vcelku nudná záležitost, až na pár klasických "komediálních" scén

a teď to přinde...
Tiffany's breakfest
v hlavní roli Audrey Hepburn, ten muž nebyl zas tak podstatný
prý klasika, byla jsem zvědavá, a ano, je o co stát. Audrey je úžasná, věřím jí naprosto každý pohyb, který jako Holly Golightly udělá
hudba mě tedy nijak nefascinuje... Ale díky Audrey je film něčím kouzelný...a milý

a konečně!
Le Fabuleux Destin d'Amelie Poulain
...jak řekla If "no to je dost, žes ji konečně viděla, v osmnácti letech...", ano, tenhle film se načekal, než sem se na něj mrkla, abych zjistila, že je přesně tak dokonalý, jak jsem předpokláda. Prostě fabulous.

Miluju léto!

Tož neasi... děje se toho příliš mnoho, ale jsem vděčná, protože zaneprázdněnost je to, co potřebuju, jinak jsem příliš náchylná ke špatným myšlenkám a přílišnému přemýšlení, které mě posléze uvrhá do špatných nálad, depresí a chmur. A tak mi to nevadí. Ani to, že není čas psát.

Indové rozeznávají sedm odstínů bílé barvy:

"Bílá jako Měsíc třetí den po novu
Bílá jako padající poupata jasmínu
Bílá jako nebělené prádlo
Bílá jako mořský příboj
Bílá jako peří kolem pavího oka
Bílá jako oloupaná mandle
Bílá jako vnitřek mušle."

Toto jsem vyčetla z rok staré MarieClare - doslova je to luxusní počtení.

Nemůžu si stěžovat, nestěžuju si. Snad jen, že se mi loupou paty.

Tři nejlepší hudební objevy léta jsou In Extremo, Němci, a kupodivu... miluju je. Jejich show na Masters byla úžasná.
Dále skupina s ujetým názvem Does it offend you yeah - jejich album You have no idea what you're getting into je skvělé.
A poslední věcí je sólovka Amandy z Dresden Dolls - Who killed Amanda Palmer? Doporučuju shlédnout i videa na Youtube, ke každý písničce tam něco je. A navíc, Amanda spolupracovala s Neilem Gaimanem při tvorbě tohodle kousku - ke každé písničce je tam i krátká story. Jistěže u nás se taková věc shání blbě, ale chtěla bych to vidět...

Velký Utopický Plán na Nejbližších 14 dnů. No, přinejmenším aspoň do konce tohoto týdne. Muhehe.

• Ušlechtile zlomit jedno srdce (do konce týdne)
• Umotat pár dreadů
• Nakoupit další materiál
• Přesvědčit někoho, aby mi odšroubovat náušnici z ucha nebo jinak zaroste a já umřu
  
• Přelakovat své sexy žabobárbínovské nehty bo se začínají loupat
• Napsat jednu zbytečnou smsku, na kterou mi stejně nikdo neodpoví, a já budu těžce na dně
  
• Udělat projekt do školy - satanismus a Hare Krišna, obojí mě zajímá stejnou vrchovatou měrou
• Vydělat nějaké money, jak, to nevim, asi pouliční prostitucí-achjo...
• Myslíte si, že slunečnice jsou hrdé? Já teda ne. Hloupě se točí za sluncem, místo toho, aby počkaly, až slunce dojde.
  
• Sepsat nějaký elaborát do češtiny, snad o něčem, co jsem četla...
• Přesvědčit někoho, že není větší zábavy než naplítat mi pseudáče:))
  
• V noci se nevyspat a těšit se, že už jenom... devět...devět dní mi zbývá...
• Poslouchat dokola Atlantis, Heart Shapped Glasses a nyní nově staré Subways...
• jít spát. Teď. Jak rozumná a bohulibá činnost.
  

Definitivně.

Už je skoro červen. Ve víru května se toho stalo asi tolik, že jsem to nejspíš zapomněla napsat.

Tak popořádku, řádek po řádku...

Mám konečně díru v uchu. Je to cca dva týdny zpět. Už nebolí, jen kuličky sou fest zatažené...že je ani nemohu rozdělat.

Nedala jsem jízdy v autoškole-řidičák eště tedy není.

Ještě udržuju svůj vztah, dávám mu čas... nejhorší, on to netuší.

Prozřela jsem, co že jsem to za tvora, co se týče vztahů, především těch partnerských, takhle je mi nejlíp.

...a najednou mi zase zmizíš
já vím, ty nevěříš na Atlantis
brečet mě určitě neuvidíš
ani kdyby stokrát prosila bys...
(ChG)

Taky jsem byla ve Zlíně na úžasném Yamato performance-deset lidí, hafo bubnů...a hlavně..energie! závidim jim tu energii, s jakou dokážou skoro tři hodiny mlátit do těch óóóbrovských bicích...já jsem poslední dobou nějaká zdechlá... unavená...bez energie a chodím brzo spát. Asi únik,hmm...

Proběhl i náš, vznosně řečeno, turistický kurs, leč pod pojmem turistování si představuju desítky kilometrů denně... nu, nebylo. Ty hloupé ženky z déčka by to nejspíš ani nezvládly... jsou to takové frndy, to jsem ani netušila.

A teď zasejc prší, no mám radost teda... ale na druhou stranu, dnes jsem byla doma... celý den...a byla jsem kreativní. Mám netématicky srdíčkovaté tričko, kdovíproč... achjeee.

...and I´d never seen him again.

Okonorka a rum

Jsem asi nejspokojenější za nějaké tak poslední dva tři roky své existence. Ne.. neexistuje jeden důvod-je jich víc. Nějak se to událostmi posledních dní a nocí zkomplikovalo, nicméně... nevadí mi to, aspoń mám pocit, že žiju. Že je za co, o co a proč bojovat. To se přeci musí.

V pátek... jsem odjela s ním do místa jeho bydliště, kde jsem byla seznámeena s hafem lidí.

Nejvtipnější situace nastala, když sme došli a borec, kterýho sem v životě neviděla, řiká - Čau Kačo.

E? myslím si já...

No jo... dyť my sme se seznamovli v tý irský... dyž myslíte. Jak kdybyste mě neznali. Nevim, nepamatuju, okno.
Každopádně jsem se dívala na dno více sklenicím, než bylo vhodný, takže... sem musela domů býti dovedena. Bylo mi zle. Ach ano, zle.. začínám stárnout a opíjet se.

V sobotu... pokračovala megaoslava mých meganarozenin a stejně meganarozenin Ing.Puda. Zorganizovali sme oslavu, po menších zmatcích sme zakotvili v Garchu... užila jsem si to velmi. Dostala jsem Smrt. A kytku. A knížku s převtipným názvem Kam se poděl můj Sýr? nebo tak něco... A Tofiféééé. A přání, originální handmadeovaný kus by If 2009. A flašku- nějaké bílé vínko... to zas bude. A rozkošnou plyšovou rodinku potkánků, prej: "No víš, dyž sme je kupovali, byli dva... ale nějak se jim spolu líbilo...a tak je jich nějak víc." Což se rovná, že jsem dostala jednoho plyšového potkánka, k němu druhého, aby mu nebylo smutno, a ještě jedno malé potkáně s geny po dědovi (je nějak tmavší než rodiče:))

A pak... a tak.

Lukšusní akce toto. Dom sem přišla po čtvrté-mám spánkový deficit větší než je deficit státního rozpočtu. Snad to doženu dřív jako.... waau.

Afterparty

Moudro.

"Amnézie je ztráta paměti. Dočasná ztráta paměti.

Ale někdy jednotkou dočasnosti může být jeden furt."

díky své naprosto nejlepší schopnosti dycky zapomenout, o čem bude následující příspěvek, jsem nutně musela zapomenout něco klíčového.

Přecházím na bio!

To teda.

Začalo to ráno biokorálky(barvou aspoň),teď půjdu eště sníst nějakou biovečeři, páč mám hlad, dám si nějaký nebioprášek na hlavu, páč mě bolí... odlakuju si nebiofialové nehty, ne proto, že by neodpovídaly barevně mé "bioimidži" (jak se skloňuje v češtině slovo image?), ale proto, že sem lama a neumim si ani nalakovat nehty-bo mě nebaví čekat, až to zaschne.

Ale... opravdové bio přinde, až si nasadím biozelené brýle, a budu hledět na hnusný nebio svět.

Jo. Jdu snít své zelené sny... so BE BIO, BABY.

eště tímto děkuju někomu neznámému z Bloglandu za to, že sem mohla použít jím vytvořené sQostné záhlaví. Dík.

What's up?

Nějak se toho zas tak moc nezměnilo - v duši mi sedí Robinson, ael to není tak nové a Julietta doufám eště plakat nebude, ale kdo ví. Nové fresbee se osvědčilo, i když při neopatrné manipulaci způsobuje vážná zranění.)) btw jak mě těší, že má někde podobně jeté nápady jako já:) kupříkladu návod ke konzumaci housky, jež se svou tvrdostí blížila diamantu, byl vysloveně jeho nápad. I to, že budem krmit holuby. Prostě romantika jako sviň.)

Jak sme slavili narozeniny moje, bylo to vtipné. Málem sem skončila v Belmondu, leč ubránila jsem se, abychom mohli dále rušeně popíjet v irské Frisco a... a tak. Dostala jsem i dary; velice překvapivé od ženek, (dyž Š pravila: "Tak, a teď se nedívej, jdu platit",a tvářila se nenápadně v košíku s páskem, kterým mě pak obdarovaly) (obdarovali-aj Duši s Mr. Jakubem) a kalabasu s bombillou- luxus. Taky jsem byla překvapená, jak hezky jsem si vybrala:) a ještě banánové ponožky a rudou a žlutou růži a víno-Veltlínské zelené, ročník 2006 a jak jsem vinný barbar, a nevyznám se v nich, tak tohle bylo ale strašně dobré, vykalené ve dvou v parku na pařezu... a bonboniérky a vílový náušnice a Make snow not war-nápis na tričku, růžový krém, stříbrný drát-konečně, říkám si, že už se nemám na co vymluvit, a svůj umělecký záměr musim realizovat, a mističku na šutříky a kytku s cizím názvem v růžovém květináči a ještě Celebration! vůně, jež je mi souzená... a tak.

Neúprosně se blíží datum dvacátého května a já tu techniku porád nějak nedávám... ach jo. Musim si udělat pár testů. Jdu na to.

Sundey si to dnešní tričko...

Začínám propadat predospělé depresi... osmnáctka absolutně nesplňuje požadavky na imponující číslo-aspoň vizuálně. Z praktického hlediska má svůj význam, leč nechápu kupříkladu, proč se mě na věk neptali před pár lety.. to jim to bylo jedno a nalili, zato teďkon má každý starost. Paradox. Nicméně... pár událostí, jež jsou podstatné...

Předně, jsem přítelkyně. Tak. Rrrrobotroniiix.)

Pak také... FiXa se povedla... ale byla jsem jakási mrtvolná, že jsem si ji užila míň než obvykle... každopádně chlapci hráli skvěle a dlouho...a aj takové zapomenuté kusy jako Samurajský meče a Letadlo a aa....aááá. Nevim. Nepamatuju. Vím jen, že sem někde v davu zahlédla svoju sousedku... a Mag byl vtipný a Jirka otrávený. Tak.

20. příštího měsíce nastane ten os(t)udný okamžik, když pravděpodobně neudělám závěrečný jízdy a propadnu a bude to trapas a tak vůbec... eáá.

Vertigo.... je psychofilm.

Kolo je dobrý dopravní prostředek.

Karmella má nový účes, a kdekdo ji přesvědčuje že nejni zas tak ostříhaná-tupouni a slepci ste! Fest!

Nálada se střídá rychlej než je únosné-to bude ta energie. Pak jsou tu ještě vnější faktory, mezi něž se řadí i jistí lidé-chtějí mě vyhodit z baráku-fuňk. Ale kdopak by jim pak otročil... proč nemůžu žít jako Pipilotta Dlouhá Punčocha, která svého otce Efraima Dlouhou Punčochu neviděla jak je rok dlouhej? Nebo s bandou odvázaných teplých alternativců, kteří nejedí maso a jsou na stejný vlně...

nebudu pochmurná, stačí že jsem můra.

wishlist dodám:))

Yummy dummy...

Jo... jistě. Cítím se prachbídně. Pociťuje velké množství více či méně protichůdných pocitů, vztahujících se k různým věcem. To je ale hezká věta, co... Jak z deníku panny z konce minulého století. A to teda já nejsu. Uznejte.

Děje se toho mnoho... dycky mě napadně nějaká formulace, jak to sepsat (bloggerská deformaceXD), ale pak se změní nálada (jsem changeable.)) a kašlu na to.

Btw spolupráce s novou modelkou je úžasná. Nehýbe se, pokud jí k tomu nepomůžu já nebo povětrnostní podmínky, nekecá mi do toho a pokud má nějaký, byť kritický názor, nechá si ho hezky pro sebe. Víc na deviantArtu.

Zatraceně veselé jaro....

Rozhodně si nechci stěžovat. Ani náhodou. Ale začínají se u mě projevovat jarní příznaky (možná i přízraky!) z aprílového počasí. Nemá žádnou souvislost s aktuálním počasím za oknem... jen, dycky mám takovou euforku a pak na mě najednou padne splín... kvůli kravině třeba.
I když těch splínotvorných faktorů je zatraceně hodně... Prej sem teďkon v zádumčivým stavu, heh. J mimojiné jsem si šla vybrat brýle... což mě teda vrhá do depky... protože...ech. Bla. Jsem lemra a zádumčivá a nechci se svěřovat.

Seš trochu studená, seš jako mrtvola...

...já vim, že tam tak vypadám... taky se tak cítim. Neumim pracovat s PowerPointem-kreténem, nebo to je snad mnou? Každopádně ty asi 4 hodiny považuju za pouze o něco méně ztracený čas, než když jsme s mámou v Itálii seděly před bílým monitorem, a dvě hodiny(!) pozorovaly, jak se tam v dolní liště netu honí waitnig for... a connecting for... a connected... když už to vypadalo nadějně, vložil se do toho Google Analytics a zas tam bylo coolový. Prostě.. kam přindu, myši chcípaj strachy a monitory výhružně blikaj kontrolkama. Závěr: Jak jsem napsala Šáruši, jsem frustrovaná, deprimovaná a propadám depresi. Nemluvě o prohlubujících se komplexech a splínech.

Ach jo:)

Heh. Prej jaro.

Nu, má alter ega se začnou sjednocovat. Výsledkem bych měla být JÁ-klidná a vyrovnaná a vědoucí... no, tak která VÍ.
Tak například po dnešku vim, že héérečka ze mě nebude, neboť vydávat někde něco ze svých emocí a snad i ze svého nitra je pro mě takový... příliš rozvracečský. Asi sem eště něnašla ten pravý způsob vyjádření svých pocitů-ale to všeci o mně víme, že. Jako svůj poslední veřejný projev jsem si zvolila dnes krásnou věc, poetickou a něžnou (taková sem i já, koneckonců... nebe se plete, nebo se pletu? ) Viz ten boční sloupec v blogu.

Jaro jsme tématicky slavili s děckama, smím-li je tak nazývati, už v sobotu...
Spal u nás Mr. T. a vařili jsme (kecy, vařila jsem já:)) vaječný koňak! Bez vajec, téměř... jsem jen roztržitá, ne nebezpečná.

Travuša, voďáry, čaje - šubydubybláblá:D

"Matějku, kdepak je tvoje korunka?"
"U tebe!"
"To teda není, kdyby byla, tak se neptám, ne..."
"No a kde jinde by byla?"
"No nevim, ale u tý dýmky není..."
"Aha... tak to promiň."

Není nad to mít voďára bez kotla:-P

Rozebírala jsem s Janem, co jsou to personální žertíky. Jak to může někdo netušit..?

Nevim esli pokračovat ve své barevné terapii, tento blog zdá se mi býti přesycen. Tuhle jsem tak sáhla do skříně (před kostlivce:)) a chtěla jsem vytáhnout nějaké krásně barevné jarní tričko... a nebylo. Čerň mě pohlcuje... proopadám se do temnot... a to mě děsně rozhazuje.

Tak muvores ty stará svině zimo...

Bye...

P.S. Ráda bych konečně získala fotky z metalové svatby, leč... lidi sou neochotní a eště ke všemu Jirka prej ztratil origoš teho všeho na cédu.

Achjo... Karambela chce jaro.

Andělové

Jasně, děje se toho moc. Až bud mít čas, tak... sem stejně nic nenapíšu, protože budu dělat něco jiného. Nicméně... uvědomila jsem si spoustu věcí, (asi je to tím věkem) mimojiné třeba že budoucnost je rozkvetlý leknín a my se držíme na palubě a já se tam chci rozhodně udržet:)
Stvrdím to jednou malou dírou.

Pak taky že není nad personální žertíky a asociace s přáteli opravdovými.. a nad noční debaty o údu Ježíšově třeba a... ti lidi pro mě tak moc znamenají. Nebýt oni, nebýt ani já:)



Xindl X, Anděl. Dokonalostní.

Ne

snad, že by se nic nedělo. Děje. Fest. Ale to potom. Hlavně... teď...

kdybyste mě snad někdo postrádali, jsem v Itálii.))

Několik dní...

...teď jsem se tak zamyslela, kdy že sem vlastně byla v 15ce...sobota. No, domů jsme došli ve dvě, takže vlasntě v neděli, a že se půjdem eště podívat na Red Dwarf. Byla sem absolutně unavená(usnula jsem asi tak u druhého dílu:))... po tom koncertě mě trochu bolely nohy:)). Moc jsem vlastně ani nepila, je skvělé být na nebublinkatým Rajci, zatímco ostatní tam stylově hopkají s pivkem:) Bylo tam plno vtipných lidí, jako třeba můj bývalý spolužák, dva pěkní borci, co bych je nepoznala, uplně zkouřený týpek u baru, co mi hodil židlu na nohu-chtěla sem ho pekelně seřvat, když sem si všimla, jak na tom je... Nebo třeba If, Mag a Peťa... a tak.)

V neděli jsem pěkně vyspávala asi do dvanácti a pak jsme šli s mým oblíbeným kamarádem T. do čajky. Byla sem unavená, vedli jsme řeči, trošku jsme ulítávala... zkrátka psycho. Měla jsem krásný plán, dojet domů a spát, ale byla akce na zkušebně s Mag a dětmi, tak jsem si šla zařádit-spát jsem tam nechtěla. Že jsem tam přespala, je věc jiná. Ráno, trošku blouznivě, jsem šla na bus, který nejel... Doma jsem poobědvala a jela za If. Užily jsme si drobné povrchnůstky (no... já o sobě ráda prohlašuju, že nejsem povrchní, snažím se nebýt, a oblečení je povrchnost tedy jak přeneseně, tak doslovně:)), no když ty šaty byly ale tak kráááásné... A pak

First neSKA Conspiracy
If takhle měla mít rande s mou NHÚMSDDK a chtěla si pozvat třetí osobu, aby to nebylo trapné. A aby bylo naše spiknutí dokonalé, zvolily jsme si i 3. pasivní článek konspirace, který nám měl krýt záda. No. Ale protože jsme se velice bavily a do telefonu jsme se mu smály tak, že to u věj vyvolalo dojem, že sme snad pod vlivem, špatně pochopil pokyny, takže místo u sebe doma čekal chudák na Flóře, což mě tak zmátlo, že jsem pak jeho mamince řekla čau. Oh, trapas.

V úterý jsme jeli se sirem Semeniukem na Praděd... v největší chumelenici jsme pak sportovali, tvrdil sice, že to byl blizzard, ale mně se to ňák nezdá.)

J a pak jsme byla na chatě na snb a v po ve škole a pak jsem najednou měla chřipku... a to je konec pohádky, milé děti.

Mám depku ze zimy'

A tak dělám jaro všude kolem sebe. 'Aj tady. Doufám, že tam ta žlutá nepůsobí moc nepatřičně.

Nu... a taky jsem tak přemýšlela, esli náhodou nezměním ten obrázek v úvodu (btw autorem je Marcel Marlier, úžasný ilustrátor neméně úžasné dětské knížky Martinka, kterou jsem milovala hlavně kvůli těm obrázkům.)), ale teraz eště nie. Leda bych sama načmárala něco úžasného jarnííího...

Jaro is hííír!

V podstatě počínaje tímto dnem mám prázdniny:) což mě naplńuje štěstím.
Cca před hodinou sem se zbavila všech svých spolubydlících, psa nevyjímaje. Uff. Jsou tak neschopní. Odjížděli už od ráda od devíti a vyjeli ve tři.

Každopádně, víkend v lihu:D Včera bylo Kaččiných 18 s óóbrovským psem, ke kterému jsme jí se Šáruší a Mr. Pruháčkem přáli SEX SEX SEX SEX SEX a Kačíí... pro změnu taky SEX! :D Byli sme ve vtipným podniku nazývaném lentilka, prej a proč? No.. on je tady vevnitř takovej...fialovej. A lentilky sou jen fialový? No, to ne...
Měli tam dobré mojito, dobré černé pivko, trapně neaktualizovanej jubox, takový ten stůl jako na kulečník ale bez děr, no a pak my sme měli lehce v depce oslavenkyni (nespravil to ani půůllitr portského:D), dvě lidské molekuly držící těsně u sebe, z nichž jedna byla idiot:), pak jednu ženu (s fajn přítelem), která ztratila náušnici ode mě, tuto. Jo a Mr. Pruháček a moje maličkost, taky sme dělali molekuly;)

nO a dnes... se chystám do 15ky na Dead Pope's Company etc. s Mag a If:) Uvidímežme...

Ech.

Pololetí tedy minulo, můžu začít s čistým, haha, štítem... třeba se aspoň něco změní, když má ten odporný zakrslý zakomplexovaný skřet odejít... Nu, tohle téma je pro mě stresující, takže jej raději opustím.

Fixa ve čt se tedy jaksi nezdařila. Zato jsem byla s Jakubem:) ve st v Jazz Tibetu. Tomu přecházela návštěva bratránka. Mluvil se mnou jak kdyby mi bylo třináct. Nasadil takový ten úchylný výraz, s jakým mluvíme na malé děti, když se jich ptáme, jestli už někdy udělali něco, co se dělat nemá, a zeptal se: A co pivo, piješ? A co chlapi? E?, řikám si já. Hele, já už sem trochu vyrostla... Všiml si prý. Pamatuju si, jak mě hlídal, když sem byla táááákhle maličká? No jo, jsou věci, který se nezapomínají.

Včera jsem víceméně nechtěně strávila den ve městě, převážně v obchodech. Nakupovaly jsme se Šáruší vééééélkého psa. Plyšového.
Viděla jsem naprosto úžasnou knihu, naprosto anglicky a naprosto asi za sedmset. Slint slitn. Byla o hell umění...
Též tam byla neméně úžasná kniha od Jenny Nowak, další díl o Vladovi... čili zatím poslední díl. Dnes jsem dočetla ten první. Není nad to, držel se přirozené posloupnosti... Ale až budu mít toho movitého sponzora, anebo aspoń part-time job, tak asi neodolám...
Btw, mám fijalkové náušnice.)

Je celá zelená!

Juch. Mohu se s ní mazlit... Bude ležet na nějakém čestném místě, pravděpodobně na poličce... To ste chtěli vědět, co... jop, mluvim o lístku na MoR...

Akorátže, jaksi, a to je provar, se jeho datum nešikovně kříží s Festivalem Fantazie... to mě mrzí. Nějak to pokoumám.

... sem celá fialová...
nešťastná ímougril
přečetla sem Řbitov zviřátek... proto.

Budete mě mít rádi, i když budu mít dostatečnou z matematiky a velice pravděpodobně i z účetka a možná i z ite?

Haha. Kompjůteru nemaje...

musim psáti, odkaď se dá.
A je celkem o čem psát.
Ale o tom jindy. Zatim se mi povedlo naškrábat referát o Malém princi. Nikolive prosím kvůli tomu, že je krátký, ale tuhle knížku mám ráda.

Tim Burton's Corpse Bride

Nevěsta je dojemná... vtipná... a ona sama je mi svým lehce cynickým, hm... úsměvem, sympatická. A hospodský (či spíš jeho hlava) mi připomíná Kiva.
Lehce mě ale rozčilovaly titulky... já myslim, že rozdíl mezi ji a jí je celkem znát, nebo se pletu? :) Inu, nebudu píchat hnidy, jak řekl T.

"If vomit were a movie, this would be the soundtrack,", napsal kritik o Canibal Corpse. XD (smích)

Nové velmi emos fotos^^

Juno... asi miluju.

Vzrušující den pokračuje!

To je pohoda, když je pohoda... (Kámen, Rrrr!)
Tak nějak. Souhlasím.
Podařilo se mi sehnat designově skvělé ubrousky, na Teiny toptenové červené náušnice... A přitom jsem stihla potkat...koho že to? Snad ne Magora? Jojo... Študáč a Kofola to jistí, abstinuje. Pak mi volal MTJ, esli nechcu jít na voďára. Jedna z věcí, který se neodmítaj, žejo... Málo času, ale zato sem dostala Mrtvou nevěstu! *SLINT*

Není nad romantickou procházku do nemocnice... tak jsem se tam vskutku vydala...Kdo by tušil že je tak rozlehlá? T. mě navigoval po telefonu. Já se bavila, mu tekly nervy:D Tak pěkně sněžilo... a sněží doteď. Sníh padá sníh a je to dávno...

Chtěla jsem sem dát fotos djembeátkem, leč. Jeden z nás tam vypadá nereprezentativně. On to není. Tak jsem od tohoto skvělého narcistického nápadu upustila. HIhi.

Nový klimatický jev PERVERZE

Kde jsem skončila? U toho, jak je mi líto vánočních stromečků a nikdo to nechápe? Nu...

Ahaaa... tušim, že ani akce 23. se nedočkala nějakýho záznamu... Škoda.)) pěkná akce. Hudba... ehm Punk, sex a pivo:D Tak ňák.

Vánoce se nějak odvlekly... pak jsem společně s 2/5 + psem s trychtýřem odjela do Rokytnice... vydržela jsem tam 3 dny.

NO a pak se na chatičce, kam jsem prchla, slavilo. Už nikdy nevypiju více než jednoho panáka slivky (To není předsevzetí, to je životazáchovné rozhodnutí:))

A založíme skupinu... jdu do toho s Ráďou a Tádou, didgeridoo hráčema:)

Dostala jsem od T. rtěnku. Fialovou. Poprvé.

A včera jsem byla byla s Magorkem na výborné večeři v Garchu.

And now.... sem až do neděle sama a bojím se usínat potmě.