Někdo má...

krásné djembe... co leželo pod stromkem.) a je moc maléé... a někdo ne.)

asi dvacet stehů v uchu a značně neslušivý plastový límec a někdo ne.)

Někdo je lemra a nechce se mu psát a někdo není.) If, buď mumú... a pojď do toho:)

Jsem první Rozmar...
Třetí čarodějnice...
Jednou budu teta Ropuš!
...ach... jak je krásné vědět, že nejsem až tak sama... díky T.

Včera

...jsem si měla jít nechat proděravět ucho! A nešla jsem, z důvodu nedostatku financí... Dnes jdu plesat, a asi budu řešit to samé. No nic. A mimochodem, mám ráda filmy s atmosférou... a tu Juno má.) má i užasnou hudbu. Wrrrrau!

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááá... zkazili mi dětství! Bella je přece blonďatá a Edward mnohem hezčí! Připomeńte mi, že nemám zkoušet dívat se na filmy, jejichž knižní (a pochopitelně lepší") verze jsem četla!

Jít na Juno byl každopádně skvělý, přímo blyštící se nápad... ten film je úchvatný... a neptejte se, co se mi na něm líbí... prostě líbí. A hudba též.

Juno

Asi se nechám strhnout běsnícím davem a zajdu do kina. Na Juno. Kdo jde se mnou? ;)

Neee-e? Nevypadám dostatečně reprezentativně?

Zdál se mi kráásný sen.

Byl v něm nějaký úžasný a dokonalý chlapec v tyrkysově modré (mojí! úžasné!) barvě a dal mi pusu na čelo a miloval mě, neptej se jak to vím, to se pozná...
Že se mi zdaj sny a ráno nic není, všecko je snění a nic se nezmění... Achjee.

TAk se mi to líbí, tak to má být... každej den něco... abych nemusela a nemohla moc přemýšlet... o tom, jak moc přemýšlim, filosofovat se nemá... a už vubec ne o samotě... Tož tak. Stručně.

Say Oh!

Nic se nedělo
v rádiu hráli mši pro severní Čechy...
vítr foukal a Amazonky se bavily...

Víte, jak bude vypadat angličtina za pár let? Je to lehce zábavné...

The European Commission has just announced an agreement whereby English will be the official language of the European Union rather than German, which was the other possibility. As part of the negotiations, the British Government conceded that English spelling had some room or improvement and has accepted a 5-year phase-in plan that would become known as "Euro-English".

In the first year, "s" will replace the soft "c". Sertainly, this will make the sivil servants jump with joy. The hard "c" will be dropped in favour of "k". This should klear up konfusion, and keyboards kan have one less letter. There will be growing publik enthusiasm in the sekond year when the troublesome "ph" will be replaced with "f". This will make words like fotograf 20% shorter.

In the 3rd year, publik akseptanse of the new spelling kan be expekted to reach the stage where! more komplikated changes are possible. Governments will enkourage the removal of double letters which have always ben a deterent to akurate speling. Also, al wil agre that the horibl mes of the silent "e" in the languag is disgrasful and it should go away.

By the 4th yer people wil be reseptiv to steps such as replasing "th" with "z" and "w" with "v".

During ze fifz yer, ze unesesary "o" kan be dropd from vords kontaining "ou" and after ziz fifz yer, ve vil hav a reil sensibl riten styl. Zer vil be no mor trubl or difikultis and evrivun vil find it ezi tu understand ech oza. Ze drem of a united urop vil finali kum tru. Und efter ze fifz yer, ve vil al be speking German like zey vunted in ze forst plas. If zis mad you smil, pleas pas on to oza pepl.

Uvědomila jsem si, že když napíšu slovo průšvih pozpátku, vznikne "hivšůrp". Vyzbrojena touto informací jsem se hned cítila o mnoho lépe.

Jo, a dnešní den by se dal velice výstižné právě tímto slovem označit, nicméně vyzbrojena touto informací necítila jsem se o nic lépe.
Ráno jsem jela busem a co se nestalo? Nastoupil revizor... a já si s hrůzou uvědomila kolikátého je a kdy mi končí platnost...pozdě..."Vystoupíme si, jo?" Takže 700,- v hajzlu. Velice v náladě jsem došla do školy... Vlastička na nás šišlala jako obvykle a pro zpestření nudných hodin nám hodila testík na něco, co jsme dělali loni...ach, jak tu ženu milujeme...

Večer jsem šla bruslit v malých bruslích... a znehodnotila si přitom kalhoty.. páč jaksi nevydržely zavazování bruslí. Ještě že nosim úžasně dlouhé tílko, spíš šatičky, které velice dobře skrylo tu díru v místech, které lidi běžně na veřejnosti neukazují. (Nepočítám úchly v parku... .))

Smrt, vysoká cena za život:)

don't know the conseqences

Vtipné popunčové foto zde

Lemra tu, nic se mi nechce, konverzuju po ajsíkjů jednou rukou... jdu dělat Hajíš!

Eště nejsou Vánoce...!

Zoufale se držím této myšlenky, protože si chci Vánoce náležitě užít s veškerou tou rozkošnou voňavou atmosférou, která u mě ještě není a zatim vypadá jen jako punče na náměstí... btw po FiXe jsem byla poněkud (ehm, dobře) těžce ve stavu způsobeném nadměrným požitím punčů... myslim že byly tři, z toho jeden absintovej... Inu bylo to lehce zábavné, o to víc, že jsem měla Svou Úžasnou Chlupatou Čepici S Ušima a budila až chvílema nepatřičný úžas. Já ji prostě miluju.
Taky jsme s Pudem počůrali radnici... a FiXa hrála... leč já asi moc nevim co. Trapas. Pak jsme šli do Vertiga se starým kámošem, který mě nepoznal:) a tam... jsem získala medvídka Pú... a ještě trochu alkoholu.
Pud mi chce dát sklo k Vánocům.

Lehce začinám přemýšlet nad dary... dnes jsme s Šáruškou objevily náhodou objevily nádherné stužky, v barvě úžasné modré a zelené, ale ne ty plastové, byly přírodní-nebo se tak aspoň tvářily, a mě to inspirovalo... co kdybych nedávala dary, ale obalový materiál na dary? To by je mělo potěšit minimálně stejně jako jiný mnou vybraný dar, ne?

Achjo... kdybych měla přítele, dostane Axi, Dark Temptation, protože je bezkonkurenční...! Voňavá, samozřejmě.

Nedostanu k Vánocům lístek na MoR 09?
TAK SI HO KOUPIM SAMA, HNUSNEJ SOBECKEJ JEŽÍŠKU!! .)

25.11.2008

Zitra hraje FiXáááá na náměstí, což považuji za opravdu dokonalý dar:D Mám totiž svátek... Super, cooo...

Už jsem se zmínila o koncertu UDG? Nikolivěk... Inu, překvapil mě vysoký podíl trendydívek v celkovém počtu návštěvníků... Ehm, byla jsem tam...s Magůrkem... Což se ukázalo býti užitečné, mimo jiné, když jsem ztratila náušnici (tu kovovou, co s nima teď jsem furt!) a on ji velice akčně hledal, avšak našla ji jiná akční slečna, za což jí patří můj dík.)

Jinak, prý bych měla mít teď období, kdy vyšší mocnosti rozhodují o mém osudu... tak nevim. Asi bych se měla nějak přičiniti, aby ten osud bylť příznivý... tak pro jistotu nevim co dřív, jako vždy, mám zaflákané víkendy a chuděra Haňule si stěžuje, že na ni nemám čas.)

PrAvda... víkend teď jsem kalila...ale opravdově...s klukama mýma nejdokonalejšíma... Hloupá nostalgie (pohřební ústav? Jak příhodné, některé vzpomínky bych prostě měla pohřbít na dno svý můří a špinavý duše...) mi přikázala se podívat na některé staré fotky... třeba ta z tábora, kde stojíme spolu nad hromadou bordelu z našeho stanu... Je mi líto, co se z ní stává...

Veselejší... objevila jsem to dílo, nad nímž jsem slintala v Šenově... Takový dokonalý obraz či co...

Pomíjím fakt, že se tvářim jako eště slovo a zabiju tě! Ale tak nějak teď jako vypadám...

mrtvolno

Ve čtvrtek jsme byly s Teou na indické přednášce, bylo to fakt velice zajímavé... rozebíraly se rozdíly mezi východem a západem, náboženstvím a vůbec to, jak je tahle doba na falešná a hnusná a podle dávných předpovědí má ještě tento čtvrtý věk Hádek trvati dlouho.
Zapěli jsme si Hare Krišna... a na konec byly ochutnávky rozličných tradičních a vegetariánských jídel. Zřejmě jsme vypadaly obě velice hladně a velice nenasytně, páč paní, co to rozdávala, se u nás zastavila nejmíň třikrát a nabídla nám. Pochopitelně jsme neodmítly;)
A pak jsme zamířily vstřebat nové poznatky do čajovny... Kde se nám dostalo cti připravovati si čaj, byl moc dobrej, cítila jsem v něm ryby a chleba (báj´dvej koupila jsem si Masala koření, a můžu si dělat Yogi v plné kráse a chuti. Leč zjistila jsem že stejně můj recept byl výborný a Masala ho hned tak nenahradí;)) a povídaly jsme si s čajmeny a co se nestalo? Dostaly jsme pozornost podniku! Japonskou směs! Asi jsme fakt vypadaly zoufale...
A včera jsem si vyposlechla blablabla o důchodové reformě od jedné staré kamarádky, a pak Kačce ujel bus, ač jsem přemlouvala řidiče, aby ještě chvilku počkal."Já jezdim na čas!", byla jeho odpověď.

Akce to byla vtipná, že jsem jak kyselina, už vědí všeci, a zvlášť chlapci byli velice udiveni, jak moc papám.

Nejvtipnější byl ale závěr akce, když jsme šli hrát schovku na hřiště místní střední školy... a mě se podařilo aktivovat alarm budovy, protože jsem nutně potřebovala vylézt na ty zatracené točité schody. Siréna hlasitá, v nočním tichu se to pěkně neslo. Zdrhali jsme.

.)

smůla...

A smolně černej den... leč já, já se nedám. Taky moje nové tričko je smolně černé a na zádech má nápis: Delicious... Luxusní, ale opravdu.)

Vyřešili jsme dnes konečně ten trapný problém, co koupit Šárušce k těm zatraceným narozeninám. Nikdy bych nevěřila, že nakupovat a okupovat obchody s dvěma chlapama může být taková fraška. Tedy... frašku z toho udělali oni. "Co jí takhle dát dlažební kostku?"
No, doufám, že se jí čtvercaté hodinky budou zamlouvat a stejně tak i Psí zima, můj vkus je dokonalý přece..

Dokonalá kýčovitě modrá obloha a barevně s ní vůbec neladící listí, není to nádherné...? Na Mlžném výletě to takhle vypadalo vesměs všude (teď jsem hrozně zatoužila použít slovo vesměs, jen jsem musela vymyslet větu, kam by se aspoň trochu hodilo.))

So enjoy this colourful autumn...

"ÁÁÁááá... něco mi leze v nohavici a lechtá mě to!"
"Počkéééj... to bude asi žížala!"

.)

Než zapomenu... The Melancholy Death of Oyster Boy and Other Stories .)

This is a life

The next song who make I feel so... inexpressible .)

Lyrics

Vrabčák

Co bych neudělala pro jedno malé představení? Dokonce jsem se i navlékla do těch hrozných černých kalhot s extrémně vysokým pasem, upřímně je za to nenávidim, a vrchol! dokonce i boty s podpatkem jsem vytáhla zpodpostele.) A páč to bylo ve spěchu, malovala jsem se v autě, a prosila mámu, aby brzdila něžně, jinak mám tužku v oku;)
Pak jsme ve foyer hledaly hasiče, aby nás protáh do lóže... jojo, není nad protekci a známosti.)
Ale představení bylo rozkošné...


Mám Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy, leč překlad zdá se mi jakýsi podivně kostrbatý... ale ilustration jsou takové... brutálňoučké.) velmi...

Ms Angličtinářka dnes nadhodila možnost jít po maturitě studovat do Skotska... na rok, dva, tři... .)
Co mě tu drží? Nic... žádné neo(d)pustitelné závazky... Vážně o tom uvažuju. Akorát mě napadá, jak jsou na tom Skoti s britskou angličtinou? .) To musim pokoumati...

Též mi dělá radost grupa Flogging Molly, svou dokonalou hudbou.)

Umírá mi mptroska, ale jakože opravdu umírá... tak jsem se rozhodla, že až jednou zase budu mít volné finanční prostředky, vynaložím je tímto směrem. Leč protože akcí a příležitostí jak je utratit nějak neubývá, musim si najít brigádu/sponzora/dobře se vdát.)) Ne že by nebylo za koho, poslední dobou je chlapců ochotných se mnou kamarádit až podezřele moc... co se děje? Mám chuť si stoupnout a zaječet...( že chci toho jednoho jedinýho...) no zkrátka zaječet něco hodně ošklivýho, a páč jsem přeci čistá cudná mravná Kateřina, nic takového neudělám.

Tak jo!

Tak jo... tak jo... a chlastu ještě víííce a déšt ledový ať tě zmáčí...

Koupim si ten jediný plastový stylový kousek, co mi chybí... Áno... sluneční brýle! Do deštivého počasí... ty velké, můří. Jsem můra.

A opět ztrácim nit, ale někteří se snaží ji navázat, jako by se nic nestalo... ehm. Staří přátelé? Jop...

But transitory... a zas bude... třeba zima.

Sally's song

Sallyina píseň se mi velice líbí. Je krásná od Fiony Apple. A ke své smůla až dnes jsem zjistila, že existuje i verze Amy Lee... taky nádherná. Prostě skqost (čteme skvost).

Ten text je... povědomý. Jako bych to znala.))

Foggy trip

Byla zamračená sobota ráno... a z Olomouce vyjelo punkové autíčko s cd přehrávačem a ospalou posádkou. Někteří, krom řidiče snad, spali velmi málo. A punkové autíčko jelo... až pro slečnu geoložku, která byla iniciátorem výletu, a jela si nahrabat granáty do Jeseníků. Tak tedy... když se zamračená obloha usmála a ukázala i sluníčko, bylo nádherně. Stromy byly tak dokonale barevné, tak krásně a přitom to nepůsobilo kýčovitě... možná v kombinaci s modrou oblohou (jako hotel Grand.)) lehce. Usnula jsem, jak jinak... ale až později, než jsem předpokládala. Pořád bylo všechno tak barevné... až jsme dobloudili podle mapy z roku 1978 a Autoatlasu ČSSR do končin jako je Vidnava, Skorošice a Velká Kraš... cestou jsme skupovali atraktivně (teda pro nás.)) vypadající objekty... romantické staré domečky, záhrádky a zákoutí... jedna starou dokonalou továrnu s atmosférou... (Co mi připomněla...?) Tak ti z nás, co s sebou měli foťák a říkají si fotografové, začali fotit... Abych to trochu depoetizovala, ten objekt, (kam jsme vlezli skrz plot, na kterém bylo upozornění, že objekt je střežen psy.) opravdu hlídal pes... jenomže už to chudák měl za sebou. Nedlouho.
Dojeli jsme do Velké Kraše...kupodivu. Cesta tam je pečlivě tajená, snad aby to chudák turista neměl tak jednoduché. I když, kolik lidí pojede dobrovolně do Velké Kraše... Šli jsme hledat ten lom/lůmek/lomík, leč cesta byla dlouhá a já mám na patě velký stržený puchýř (...chůze v nezavázaných steelkách...) a tak jsme se s If rozhodly nedoprovodit je tam... neviděly jsme lom/lůmek/lomík.

I jsme lezli na Boží horu, páč na ní byl úchvatně vypadající, starobylý a krásný klášter. Nebo kostel? To je fuk, každopádně při bližším ohledání nahoře na hoře mu trošku kazilo image osvětlení, připevněné na jeho věžích a nějaké ty dráty, trčící tak porůznu... nevadí, z dálky to není vidět;)

Tohle jsem asi potřebovala po tom náročném týdnu... kdy se kyvadlo mé vlastní existence opět v některých chvílích hodně vzdalovalo od své rovnovážné polohy (klidu a míru a duševní vyrovnanosti a vubec takových příjemných stavů. ))

Ska!

Podnikla jsem výlet do Věciček, abych se přesvědčila, esli náhodou nemají tričko Within Temptation... a náhodou mají akorát jednu čudnou mikinu. Teda, ten potisk je divnej, je to Silent Force Tour nebo co, a mě se prostě nelíbí. Tak sjíždim všemožné stránky ve snaze najít schopně vypadající tričko... a nejvíc se mi líbí tohle. Bohužel, Nizozemí.)) A tak jsem si ve Věcičkách koupila placku... pro změnu ska. Schíza.

Gaudeamus '08 a jiné vtipnosti

Zmatkařim sice, ale nakonec jsem do Příkaz jela... akce sqost, ani fakt, že tam byla skoro třetina našeho profesorskýho sboru, mi přeci nemohla zkazit ani náladu ani mi zabránit v dělání hloupostí...Punčoška, co se náhodou taky vyskytla s Pedrem, soudila, že mám dosti už po jednom. Asi jo, no... Mno, medovina byla dobrá, pivo překvapivě též a Moranka dnes loudila, esli ji seznámim s "tim pěknym kytaristou". No.

A včera Gaudeamus, domluvit se s chlapci vyžaduje menší konspirační akcičku, páč se domlouvat s dvěma lidima naráz, pakliže je jeden naštvanej na druhýho a předem se zavazuje ke korektnímu jednání ( a přitom sou to kámoši a maj se rádi... Filio a Makenzen....)) a já o tom nic nevim a napíšu jim, no je to složitý. A to sou to chlapi. Nakonec to dobře dopadlo, vždycky jsme se rozdělili, abychom se mohli hledat a psát si vtipné smsky jako: "Kde seš? My jsme za velkym stanem vedle hajzlu..." , což mi upřímně vubec v tu chvíli nepřipadalo jako dobré udání polohy... všichni mi připadali hrozně velcí a vysocí a kde sou nějaký hajzly, to taky věděli bozi...
Na FiXu jsem byla v dohledu... parádní. Pak dohráli, my sme šli pro piva ke stánku, což předpokládalo stát asi 20 min na jednom místě ve frontě, pak mi džentlmeni dali moje, tak jsem se vzdálila... pak mě to nějak vcuclo do kotla, který se tvořil na Horkýže... chvíli jsem se vyhýbala pogujícímu Mirovi a spol., pak jsem se zbavila piva a nechala se pohltit pulzujícím davem, a tam byli všeci... Tea, Magor, Bivoj, Jirka and many others samozřejmě. Psina v kotli. Moje trapné boty začínají vypadat celkem zkušeně.

A když jsme šli dom, chlapci mě naštvali, nebo spíš já se naštvala, protože mi to v tu chvíli připadalo jako dobrý nápad, chtěli dělat akci beze mě, už i oni, zrádci. Pak se pěkně lísali... No. Jsem to ale odporné intrikující stvořeníXD co?

A to mi teď jako budete říkat Kačííí?

Asi jo... Docela mě to překvapuje, dycky mi Tea řikala Rogalo...

Oh shit.
Nemůžu na Xindla X.
Ani na Two mens whose love's music.
Jsme v Praze totiž.
Jsem naštvaná.(

Nejspíš snad vrozeným odmítavým postojem k neostýchavé a lačné sexualitě, vrozenou svěží a čistou chladností smyslů.

Muhehe. Výňatek z Vlčí jámy. Pobavil mě lehce. No, podotýkám, že je to kniha z počátku století...

A teď, současné umění... SB6!

Rock'n'roll in my heart

Tak jest psáno na mém užasném tričku... je dokonalé. Vemu si ho na Gaudeamus.)

Baví mě jak můžu psát na blog, ale nebaví mě, jak si to může každej přečíst.) zvlášť ti přemýšliví, co mě znají. I když, kdo to může říct, že jo, když i It se dneska divil, proč vyhazuju to, ehm... maso z té jinak skvelé bagety. Jako by mě neznal.
Baví mě Terčin status Cosi kdesi asi v srdci...
Baví mě i to, jak si postupně vybavuju vtipné chvíle z víkendu, kupříkladu Peťu s kočkou. Neodolatelný pohled.)

Dnes vydařený rande před bazénem s It, pak bageta, heh.) Definitivně mimo realitu, to jsem přesně já.
Stojime u Terezský brány, čekáme na týpka s autem, co má přijet... pak jsem se chtěla mrkntou do diáře, kdy že to mám kde být, avšak mezitim přijel týpek s autem... já nevnímala, pak jsem zvedla hlavu a It už vedle mě nestál. A nebyl ani nikde na dohled... to byla krize. Fakt jsem přemýšlela co se stalo. Nakolik eště stále tady? Nakolik v bublině kdesi nahoře nad mraky...?

Btw moje babička žije v přesvědčení, že jsem nedostatečně kulturní... proto začínám kulturně žííííít.))

Have you ever been on metal wedding?

Co může být horší pro člověka který nemá rád oranžovou, protože mu připadá moc jásavá, neomaleně veselá (to je to slovo, na který jsem si tady
nemohla vzpomenout!) a prostě vůbec nesympatická, než že má oranžové krásné zimní návleky, tubusy, jak řikal Radim.


Metalová svatba

No... jen pár nesouvislých poznámek...
Hodně lidí jsem tam vubec nečekala, zato se tam všeobecně čekalo mnohem více lidí. Cca 30. Bylo nás tam přesně 11. Včetně slečny fotografky.
Staří známí... jako třeba Peťule. Nalitej už od pátku. Jel prostě nonstop...

A taky Magor, pogoval tak, že sem si málem prokousla retXD

Ano, už zase vím, že dvojici tři lidi netvoří (já ty a křen...) a uprostřed davu jsem se cítila sama a blbě.

Už vim i to že někteří chlapci s černýma linkama vypadají (ne)odolatelněXD.

"Já přece nechlastááám!", zařval Peťa a zřítil se pod stůlXD

Jsemť ale šikovná.)

A v rámci tréningu obou hemisfér jsem sem přidala úžasný přehrávač. Původně měl být na boku, leč, protože je pod ním trapná Jangoreklama, musela jsem ho dát uplně dolů. Enjoy.

V noci na dnešek se mi zdál opravdu těžce ujetej sen. Zkrátka klasika. Aspoň u mě. Byl v něm nějakej extrémně vysokej týpek, If a další lidi... a já zase kdesi balancovala, na hraně něčeho, mohla jsem spadnout. Věřim tomu že sny=podvědomí, ale zatraceně by mě zajímalo, co tohle znamená...

Dnes byl podzim. Z balkónu bylo vidět zamračené nebe, žádné slunce, jen studený vítr, který odnáší i ty nepatrný zbytky léta, co ve mě ještě zbyly... už jsou pryč. Už vim, že se blíží to prokletý období, jakým je zima, který přináší jen studeno a bílo všude kolem...

Můžu ale vytáhnout rukavice!

Přečetla jsem si opět Skladatelku, kterážto by rozhodně mohla figurovat v mnou přečtených knihách jako kniha mě-se-extrémně-líbící.)
Protože se mi opravdu moc líbí. Má prostě... atmosféru. A je v ní pár pěkných myšlenek.

A tohle chci... to je prostě... druhý díl Poutníka!

Ah dnes...

Včera jsem toho chtěla napsat tolik, ale protože mě třeskutě bolela hlava ( že by po té travní čokoládě? :D ) a tak jsem to všecko skoro smazala a mazala do postele... A dneska ráno jsem měla divný pocit v krku a když mi tam máma zkušeně nahlídla, prohlásila že mám krásnou angínu, která se u doktorky ukázala býti zánětem nosohltanu. Takže tak.
Tak se flákám doma, s čajem (sáhla jsem po Earl Greyi) a tedy jsem dočetla už Šerou hlídku. Čekala jsem, esli nebude mít na konci nějaký trapný happyend ve stylu HP "o devatenáct let později..." nebo tak něco, ale naštěstí ne. Dopadlo to sice dobře, ale... na druhou stranu Kosťa (upír Konstantin) taky mohl dopadnout lépe. Chili jsem se závěrem spokojená. Už včera jsem chtěla napsat, že si musim začít psát seznam knih, které se mi opravdu líbily. Takže nějaký výběr z toho všeho mnoho co už jsem kdy přelouskala. A budu to psát sem, na blog. Budu si třídit myšlenky.) Nutně to potřebuju.
Protože při své roztržitosti jsem zapomněla na svou...ehm, charakteristickou vlastnost - roztržitostXD Měli jsme v rámci nějakého psycho psychotestu napsat pár takových věcí, charakteristických pro sebe . A já na svou vlastnost nemohla přijít. Až pak Šáruše povídá: "Ty? Ty jsi prostě tááák roztržitá..." a bylo to. Měli jsme též napsat svého hrdinu... chtěla jsem napsat Maju, té rozumim moc dobře, ale hrdina je prostě Geralt. Tak jsem ho napsala... a pančelka ho přečetla jako [džéralda]. Nenaštvalo by vás to? Takhle ho degradovat... tssss.

Na Jango.com se mi líp zvyká než na last.fm... ale zas tam není SB6, což mě mrzííí.

Lituju že sem nebyla na Fixe na SmíchOffě, páč videa vypadají (či spíš zní) fantasticky...

Dnes nemůžu jít do čajovny, nemůžu jít na irské tance, zítra nevim esli půjdu s mámou na Bathory, ve středu jsem se jde pít do Gólu, páč přijede Terka..., a já nevim esli tam budu... Pak musim za paní ředitelkou výtvary někdy...

Baví mě, jak na blogu jisté slečny často je k nalezení slovo obskurní, které ve mně evokuje vzpomínky na OnTheRoad, když jsem přesně o tomto slově vedli velice zajímavou a přínosnou debatu. (Mleli jsme takový sračky, že jsme až zaujali pana profesora z litomyšlského gymplu, k jeho smůle stojícího vedle nás.))

Podzim

Když jsem jela vlakem, začal podzim. První známkou bylo žluté listí poletující kolem vlaku. Bylo to... překrásné. Takové podzimní. Dnes jsem se vracela a Olomouc mě přivítal poněkud chladně... byla mi zima.

vo ničem....

všecko, naprosto všecko. Oh, že zitra jedu pryč a své strasti a slasti s hledáním všeho možné vypovím a napíšu až zítra, od babi a dědy, páč mají večer nějaké mecheché (tak nějak se to slovo píše, ne? Babi to vždycky řiká a mě to připadá... fascinující:)), mě velice těší, ale zase zklamu Peťu... chce mě zatáhnout na takové místo, kde se vyskytuju velice máááááááááálo.) no do čajovny! Dnes s Terkou opět.

"Seš tak dobrá... jak tahle čajovna." (Verunka)

4seasons

a teď už je podzim, tak jsem se rozhodla dát sem svou velice převelice oblíbenou báseň od Paula Verlaina, překlad od Borise Šerfa, staženo neočekávaně z http://aailyyn.wz.cz, protože jsem mínila opsat jednu z verzí, co mám doma. Ale tahle se mi moc líbí.

Podzim, moje nejoblíbenější období... takové ponuře veselé, není tak rozjuchaně (nee, to není to pravé slovo, já chci to z toho románu, přeci) barevné jako jaro, většinou víc ladí s mou náladou než léto, a není ještě tak studené a sněhově rozbředlé jako zima.

Bodují u mě Sonic Boom Six, a taky příští rok bych ráda stihla Mighty Sounds, páč to zní opravdu dobře, většina toho. Prostě skáčko... prostě punk.

A bonus, který nikoho nezajímáXD, vim jak se jmenuje Márdi! A jak je docela starej! Je mu 34 a kdyz sem se s tímto velice převelice zajímavým poznatkem sveřila mámě, poznamenala jen neco jako: " A tobě to připadá, jako že už je strááášně starej, co... " Hm, jo mami, tak nějak. XD

Jo, tento víkend jsem strávila naprosto celý doma! Prostě jsem nikde nebyla, to mě děsí... děsí mě, že se ze mě stává taková ta zašitá bytost, jíž se každej vyhne... ano, sociální izolace na okraji velkého mesta je mozná... jsem živoucí příklaad. Jsem osamělá a snazim si to nepripoustet, ale slo by to snáz, kdybych mela co delat, ale jak zacínám být trochu velká, nejak ubývá toho, co bych chtela a mohla delat... oh shit. I kdyz, esli si porad takhle stezuju, co se divim? Bleee....

I kdyz... pozitivni je, ze jsem ten vikend stravila naprosto nekonfliktne... jako ze sem se nehadala s nikym ze spolubydlicich, bratříky nepočítaje, s temi se hadam porad.
Ale abychom s mamou netrpely pocitem, ze jsme umelecky nevybouřené, realizovaly jsme se navrhem geometrických obrazců a jejich následnou kresbou na zed u schodů. Bylo to velice zabavne. Moje mama je RAFžena. (Neco jako RAFinovaná:)) A docela jsem se u toho bavila. Nevim, jak dopadlo, kdyz me uz ted bavi byt doma a zlepsovat ho... to jsem dycky myslela, ze delají nejvetsí trapky a nudaři. Nejvyšší čas pozměnit názor.)

A kašle na mě už i Ital, jsem totálně LOST.

co jsem tak náhodně našla....

Vypadl na mě můj starý deník z Chronosu... a v úvodu je pár slov o mně. No... pár slov, moc stručný to teda není. Asi jeden a půl stránky. Ale hrozně zajímavých věcí. Pár ukázek:

Nemám ráda fialovou barvu. A ráda zelenou. A taky ten úžasný odstín modré a vínovou. A oranžovou. A hnědou.
V uchu (pravém) mám 3 dirky, v levém (v současné době) jen jednu.
Mám ráda berušky, žirafy a gumové kachničky. Taky kopretiny, sedmikrásky a slunečnice. A číslo 3. Provází mě můj celý (patnáctiletý=)) život.
Jsem náladová a upřímná. Někdy urážlivá. Já vím a stydím se za to.
Někdy dávám své pocity a nálady najevo. Někdy hraju divadýlko.
Spím v jedné posteli s Rafaelem (králík).
Žít já ve středověku, dávno mě upálili na hranici (jako čarodějnici!) ...ráda provádim "nepředloženosti"
No a když je mi zle, ráda poslouchám pohádky (žádný morbidnosti, ale klasiku, kde všecko dobře skončí)
Pak taky si vzpomínám, že jsem poměrně stydlivá,a nepříliš ochotně se svěřuju s problémama. No pak se tím trápím sama... můj problém, že?!

No... takže asi tak. Psáno před dvěma rokama... a je tam toho víc. Samé zajímavé věci. A v některých aspektech mého bytí a žití vidim docela posun... Nevim, jestli k lepšímu.

Ještě včera byl srpen!

Tím se utěšuju celej den, páč to přece zní líp než "Dnes už je září!". Ale díky tomu, že mi z rozvrhu vymizely jisté odporné již dříve zmíněné předměty jako je fyzika, chemie a zeměpis, mám pocit, že tenhle rok by mohl být celkem snesitelnej. Aspoň na školním poli. I když, máme čtyři hodiny účta a třeba hned v pondělí roztomilou skladbu předmětů - dvouhodinovka ITE, ČJ, M a dvouhodinovka účta... velice zničující, Jonáš hned takhle poránu:-/

Eště sem hodim neco z Ugandy-Kalkaty... ale to az za cas. Bylo to parádní, i když Karlík ležel na poličce a ve stanu bylo vlhko a byla hrozna kosa...

Peťo, moc mě těší, jak si myslíš, že vubec uvažuju. Naaši by se tací, kteří by ti odpřisáhli, že to vubec neumim. Třeba náš pan matematikář. Ten se toho dojmu jistě zcela nikdy nezbaví. Nevadí, ať chcípne, stejně ho nesnášim.

A dnes sem si koupila dokonalé vietnamské tričko a esli ho na někom uvidim, tak se naštvu... bylo tam už jediné v bílé barvě a tak ho mám doma. A přemýšlim že by se možná hodil i nějaký fotoreport... uvidímež.

Jdu balit.

Dnes... poslední den:( Hanička má mononukleózu a já se těšim jak malaá. Čajovna je místo setkání. Ale svoji lásku tam nenajdu, že jo... achjo.
Málem jsem ztratila mobil a ten rozkošnej vanilkovej pudink, co jsme je tak velkoryse zachrańovali z ledničky, se naštval, prask a mám od něj zasviněné celé zavazedlo. Včetně sluchátek a prasklých brýlí.

A taky... zážitek dne! Adrenalinová houpačka. Cesta nahoru, pohled dolů, vědomí vlastní smrtelnosti a další případné stresové faktory mě kupodivu nechaly klidnou, ovšem to, že se mám sama odrazit od té plošinyy a hóópnout do hlubiny... bylo šokující.

,,Už?"

,,Neeee! Eště sbírám odvahu!"

tyden plny překvapeníí

Tenhle týden měl vypadat asi následovně:

• pondělí - uplna aklimatizace na olomoucke podnebi
• utery - pošefit mimoškolni aktivity + sehnat někoho na OnTheRoad + mela prijet Terka+ este neco posefit
• streda - odjezd do Rokytnice, proste do Cech za pribuzenstvem

No, a jak to dopadlo? V pondělí jsem odjela za If a Kačkou na shopingXD- skončila jsem na Skřivánčí-, stihla jsem potkat Thomase (krycí jmeno:)), a aj do meho uzasneho oblibeneho sekáče jsme došly. Koupila jsem si Poutníka - v levných knihách, konečně mám i olej (ojel.)) a dva dokonalé vietnamské kroužky na záclony, ze kterých budou zcela parádní náušnice (až je lemra vyrobí, že.)). A pak, prootože dojela Terka z Englandu, střetly jsme se, přivítaly, šly k ní, kde jsem poznala konečně její sestry.) a dala mi svůj úžasny dar - Senchu* ááách.) a pak jsem teda jako jela domů... konečně žeee.
V úterý, včera ne? jsem odjela zbaavit se předmětů doličných (rozuměj učebnic - fyzika, chemie, matika a podobne ohavnosti), pak mi uzasny a nejdrazsi Tadeáš rekl, ze by mozna jel (no a pojede!!*). Pak sem šla do čajky, za Terkou a Dadou... voďára byla nabitá jablkem s mátou, ale pác byla po dlouhé dobe, tak sem to prezila. Pak prisel můj uzasny It, dali sme si na půl kuskus (který pak on zaplatil, není dokonalý? ) a protoze on mel neustále chut utrácet, téměř-proti-mé-vůli nás zaved za Šáruší, která tam neměla být, a tam chtěl utratit velké množství peněz - pozval mě na zákusek.) a pak jsme šli debatit do parku na existenční a značně filozofická témata... což mě téměř uvrhlo do deprese. Téměř. A protože přijela Terka, jiná Terka, a chtěla nás vidět, a chtěla jít do hospody, šla jsem za nima na Loděnici a v obvyklém velkém počtu sme šli prudit nepříjemnou paní. (Ne, nemáme točenou Kofolu. Ani zázvorový tonik. Ne, Maestro taky není.) To byl mimořádně vtipný večeer, fakt jo... Hanča stresila, že je nemocná, že ji bolí v krku. No a taky že jo, páč dnes ráno mi vola Jíťa, esli nemám čas do konce týdne, že Haňulka je fakt nemocná... Tak zase pracuju. Lanové aktivity. Vítej.) Dnes jsem jistila děti a v pátek si aj zalezu... i když po tom, co jsem viděla, ani nevim, esli mám eště chuť. Což taky znamená že dnes sem nikam nejela a pojedu až v sobotuuuu! *

Big Girl You Are Beautiful

Druha ze dvou dovolenych s rodinou... v Mutěnicích. Dalsi proflákaný týden, téměř... samozřejmě, jezdili jsme na kolech, leč... potom, co jsem neodolala a dala si jeden malý langoš bez sýra a bez ničeho, protože sýr neměli a kečup nerada, bylo mi sakra blbě a je mi blbě až vlastně doteď! V noci sem se interesantně probudila, abych se mohla hodinu převalovat, držet se za břicho a myslet si "Achbožepročzrovnajáužnikdynikdynikdy...!!" a takové podobné věci... do doby než mě napadlo jít si udělat čaj, což byl skvělý nápad, až na tu drobnou vadu, že mi vubec nepomohl...inu veselý život mám, že jo...

Kdo se mnou pojede na On the Road? www.ontheroadfestival.com

Musim si sehnat Poutníka...
A moc se těšim na Rozbřesk....
Ale teď jsem zjistila, že mi něco lehce....ehm, uniklo. Ono je to už i zfilmováno... Twilight (Stmívání). Oh díky dobrý osude, potažmo dobrá If, že vás napadlo dát mi do ruky zrovna tuhle knížku. Sice sem nedávno zjistila, že je naprosto a nechutně populární, v Americe a aj celkem u nás... nu coz. Nejak se s tim musim vyrovnat, ach jo, kdyz ja nerada davuju se stádem a jucham nad necim, nad cim juchaj davy, protoze to vetsinou znamena, ze to nekdo objevil za ucelem ryze komercnim a ziskovym.

Kdo má porád vymýšlet nejaký nadpisy? "_"

Tyden nejak utekl, az moooc... Hanule mela pravdu, je to opravdu navykove... A asi jde i o ty lidi... no, rozhodne. Proste nejlepsí. Címz dekuju stastnemu osudu, ze sem byla s Terkou.) a Kikuskou a Marou. Za to, ze sem byla s Kristýnou, vlastne taky dekuju, protoze aspon uz vim, s jakyma lidma se rozhodne nebudu snaset. S nekym, kdo si mysli ze snedl veskerou moudrost sveta a navic je ohromne dulezitej, teda rozhodne vychazet nebudu. Just ne!

živé léto?

Tak premyslim esli je tohle leto opravdu zivejsi nez obvykle a esli ma Saruse pravdu, kdyz rikala, ze porad neco delam a porad nekam jezdim... ale me pripada, ze to neni az tak moc pravda. Porad mam pocit, ze vlasnte nic nedelam doopravdy, nejaka stezejni cinnost mi chybi... neco cim budu zit. Mozna je to jen můj hloupy pocit, nejaky můj komplex ze sem prilis neakcni avsak kdyz se podivam po svym okoli, tak sou lidi, kteri sou este neakcnejsi, porad sedi doma... a me by vlasnte zajimalo co delaji normalni lidi kdyz sou doma? A co sem delavala ja driv....? mozna sem jen miň premyslela nebo sem mela furt co delat. Ale co sem sakra delala?

Vcera sem prijela z Pasohlavek... juj! To byla takova pohoda.) Sice sem nejdriv mela docela strach... a pak se ukazalo ze to byl velmi dobry napad.) ale ze bych od ted zacala zboznovat cestovani single? To teeda jako vubec. Ale... to byly paradni ctyri dny, plne personalnich zertiku, asociací, nedostatku jidla a sladkeho predevsim, teple vody a podobnych zbytecnosti... proste sem relaxila... cetla Denni hlidku (! To je jedna z nejlepsich veci, ktery sem potkala.)) a navlikala koralky a obcas i nekoho obslouzzila...a obcas sem i varila... a chodila se koupat... a tak.
A mame vsecky tri s Kacenkou a If mocna ruzovoucka tricka s ftipnymi napisy.) Dnes je středa... Taky tě miluju...
A jeste meme Karlika! (Teda, to je jen docasne pojmenovani! Doufam ze vymyslime neco vtipneho jako je treba Serafim nebo ...ehm, Sergej?)

Tohle je psáno dne 10. srpna, jen to sem hodim s dovolenim až dnes.)

On the Way

Pasohlávky!
Odjíždím právě za asi 20 minut koupit něco vtipného a pohledat své brýle, které jsem asi nechala na troici!
A hodim konečně do schranky ten pitomý dopis, který už 3 dny uspěšně všude tahám s sebou...

Pac*

monokuro boo

achjo... trapná a komerční záležitost... určitě jo, protože sem je nacházela převážně na supertrendyinacool blogíscích...

Mluvim o prasátkách... monokuro boo! Jedno je černé a druhé bílé a jsou krásné. Míním si udělat tričko. S prasátkama. Just.

joo... takhle vypadají a jsou prostě všude. Aspoň někde - u nás, zatim pouze v bankrotu, který ovšem zrušili.
Ale na vyletě s Šáruší jsem ulovila jednu pěknou placku! Muhehe...

A co když začnou bert šíleně TIC? Tak je schovám pro pozdější využití a vytáhnu je třeba za pět let, kdy se bude na tričkách nosit bůhví co a na to, aby byly jakože retro, bude moc brzo... což mě lehce uklidňuje.

ale pomoc, teď pátrám, a ony jsou prostě NA VŠEM!! Chtěla bych sešit s prasátkama...

jak jsem šla na RTG a jak to dopadlo...

Vcera jsem sla do ty nemocnice, aby se mi nekdo podival na mou nebohou tlapku... neprijemne sestricky(urcite si myslely ze simuluju a trapne se ptaly esli si myslim ze takhle vypada zlomena ruku) a mily pan doktor... co mi povedel ze zlomene to teda neni ale dame dlahu... nic jineho sem ani necekala... tak mam na deset dnu ohyzdnou sadru. A uz sem toho s ni stihla! -treba zjistit ze se s ni blbe pise na kompu a este hur normalne(musim odepsat Magdalince), ze jednou rukou si asi hlavu neumeju... ze kdyz tam dam igelitak a gumu, tak mi ta ruka zmodra a upadne... nO proste same dulezite a dosud nikym neobjevene poznatky!


A vcera jsem i se sadrou a dvema nejmenovanyma lidma zvladla prelézt plot a podlízt bránu... no sem zkratka sikula.)

A vcera Peťa napsal, ze jaksi nema cas a na tu jizni moravu asi nepojede... achjo, sakra.

teď se pokoušim dohodnout s Last.fm a nejak se nedari... zjevne si moc nerozumime...

a docetla sem Poutnika - genialni knizka! Podnazev zni slibne - prvni kniha ctvteho sveta- coz by mohllo znamenat, ze budou i dalsi dily!!

české švýcarsko

Tak jsem se vrátila po tom týdnu, kterýho sem se tak moc bála... stresové faktory jsou vysoké, ale bylo to (překvapivě) v pohodě:)
Třeba první den se mi povedlo systematickým rýpáním a mrčením, jak jsou pomalí, naštvat otce svého tak, že mě nechtěl "až do večera ani vidět a můžeš si jezdit kde chceš!" , což patřičně naladěným tónem řekl (spíš zařval:)) Inu, tak jsem tedy jezdila sama-jako na kole myslim- a byla to největší pohoda... páč sem nemusela na nikoho čekat, s nikým se nemusela přeedjíždět... a taky lehce nuda. Co už, něco za něco... ale nejvtipnější toho dne byl moment, kdy mi začalo kolo sjíždět na trávu z asfaltu a já jsem zpanikařila a zabrzdila všema brzdama... a co se nestalo? Uplně vobyčejně sem přeletěla přes řidítka... oushit! Sice mě nikdo neviděl, takže jsem se vyhla jednak ostudě a jednak soucitným pohledům a "Jste v pořádku?", ale narazila jsem si celou ruku, přes kterou jsem letěla(zrovna pravou) a teď po tom skorrotýdnu zjišťuju, že I) rameno mě ještě pořád bolí, II) nemůžu s ním moc hýbat dozadu, III) divně mi v něm křupe, IV)loket mě taky občas bolí, V) zápěstí mám buďto solidně naražený nebo lehce zlomený. TAkže myslim že na jeden pád je to docela slušné, ne?XD Zítra pujdu k doktorce...páč bych ráda aspoň věděla co s tím mám.

Pokračování bude příště... a dlouhé, mám toho na srdci docela dost, včetně toho, že se If možná přidá a taky bude bloggeřit:))

...chjo...

Jak já přežiju úmornou dovolenou se spolubydlícími? Od rána do večera na kolech, brzo jít spát, abychom ráno byli svěží a čerství, čili minimum zábavy... a esli se mi tam nebude líbit, tak budu hodně protivná a beezostyšně jim předhodim, že kdybych byla kdekoli jinde, měla bych se mnohem líp... (což koneckonců je pravda:)) třeba na Recyklu... nebo prostě doma, nebo s někým, komu řikám kamarád/ka... Inu, to je jedno... jen mě to strašlivě štve... A moc se těšim na Ugandu.

A dnes sme s dětima byli v zoo... na Kopečku. Velmi originální nápad to vskutku nebyl, neb tam byly eště další asi čtyři turnusy:) eh, ne, ten nee... tam sou asi moc velké děti.)
No jo, sice mě to hrozně potěšilo, ale dnes sem byla mimo a zitra končim...

Ale ten týden od 11. do 15. půjdem s Terkou do čajovny...
Ať už je tu Šáruše...

pac bez pusy

aktualizace článku aasi o 37 minut později
dneska sem toho ale docela dosti stihla, ulovila - mám na mysli materiální obohacení svého prázdného života : botky (pravda, Converse to nejsou ... ale sou hezký. Zelený. Z Tesca.)
dvě růžová trička... (nee, nenosim ji častěj než ostatní... barvy ani lidi...) černá košile (krásná ovšem)

potěšilo mě, když mi Matěj zavolal z MoR... zrovna když hráli Withini♥ Což mi připomíná, že tam určitě byl se skautíkama, který už jsem proklatě dlouho neviděla...

koupily sme si s mámou dip, k tomu libanonskému chlebu, co máme doma... než jsem ho snědla tedy.)

Prague Ska Conspiracy vedou!

červená mě opouští, s každým mytím je bledší a bledší... pozoruju ji v odtoku.) a přemýšlim co dál s hlavou (doslovně i obrazně)

a taky esli mě to baví a naplňuje sedět doma, teďka večer... proč nejsem někde s někým? že bych přece jen měla strach napsat někomu, protože by mohl napsat, že nemůže a na mě by zas dolehl ten lehce depresivní pocit, že ti, kdo tu byli dřív, se ztrácí kdesi v neznámu... a nikdoo ani času na staré přátele nemá, tím míň na mě... a protože co oči nevidí, to srdce nebolí aneb když to nebudu vědět, a budu si myslet že kdokoliv je kdykoliv ochotnej se mnou kamkoliv jít, bude mi líp a míň smutno? Jsi ty ale trubka, viď...

Ježkovy voči...!

Tak teďka sem trošku zadetektivovala a zjistila jsem něco, co mě hrozně potěšilo, i když si řikám, esli nejsem cvok.

Mám radost... ***

Děti sou úMORné...

No, včera a dnes jsem byla tedy v práci... je to fajn, ta slečna je trošku šedá a na jiné vlně... asi. Zatim sme si moc nepopovídaly, ale myslim že to je ten typ, se kterýmby si poslusnější a konvenčnější část mojí duše rozuměla:) Máme 13 dětí ve věku 6 až 12 (rozpětí jak prase:), 4 holčičky, 9 chlapečků... až na tři starší týpky, kteří sou jako těžce znuděni hrama, co vymýšlíme, jsou kluci v poho. Holčičky též, a ač mám věčně na ruce, na krku, kolem pasu nebo jen vedle sebe Simonku (mnou zvanou Svišť), nestěžuju si. Zkrátka jsem cvok, ale baví mě to. Dnes jsme například hráli asi 19x městečko Palermo, z toho asi 3 kola na bazéně přímo ve vodě:) Mazec.

Inu a k těm akcím před se vracet nebudu, protože dnes jsem uplně, ale uplně hotová. Umřena. Unavená.
Jen zmíním akci u Peti, (If, ne u Peti jako tvýho, ani jako mýho, ale našeho:)), kterou jsme s If zvládly... celkem aj střízlivé sme jely tram dom, a já cestou od tram někde vytrousila občanku(chytře danou v zadní kapse kalhot, jaký to div... ale stejně závidim chlapcům ty velký kapsy)

Jo, bratříci začali sjíždět něco jinýho než Život a Pepka námořníka - Tip a Tap!
"Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti!"



Ještě bych ráda zmínila jednu humorous akci v neděli. Dopoledne sem se flákala doma, odpoledne že se na kole pojedu vykoupat s jednim chlapcem na Poděbrady... tak jsem mu napsala. Napsal že mám dojet. Dojela jsem, a on řekl: "...jo a asi sem ti neřek, že nemám kolo, viď?" "...eh? To mi jako fakt chlapec jaksi neřek, no... Tak jsme jeli na jednom kole (já se jen vezla, šlapal a řídil on - Ital!) Inu, dojeli jsme v poho, našli pěkný plac... vykoupali se, a o půl šesté se zvedli, abych do šesti byla doma... leč! Osud tomu chtěl jinak a měla jsem uplně prázdné zadní kolo... před šestou sem volala mámě, esli by pro mě nemohla přijet a ona už po půl sedmé přijela... Kdybych neměla o půl osmé být jinde, tak mi to snad ani nevadilo... Ale zvládla jsem to. Dojela jsem tam na mámině kole, se svým zámkem. Pak jsme šli za Ráďou do čajky s Pudem, který byl také na kole... no a před čajovnou zalomil Pud svůj klíč od nějakého svého zámku v mém zámku, jímž bylo přivázáno mé kolo k okapu před čajovnou. "?!" To nějak uděláme... no jo, pinzetou... a to sme to zkoušeli aj od Zdeníka půjčenýma kleštěmaXD

Ach jo... P mě štve, že si počíná sebedestruktivně, (a vyděračsky), i když jsem mu řekla, že ne...
A Tomáš není zrovna originální jméno...

Jak dlouho...?

Jak dlouho vydržím umírat zaživa?
Jak dlouho budu říkat doma tomu domu, kde bydlím?
Jak dlouho to ještě budee trvat?

Až budu mít lepší náladu...

tak sem napíšu, jak

• dopadla chlastakce ve Vertigu
• bylo na chatě
• sem se měla v osamělém domě
• sem asi zase ztratila tyrkys - tentokrát doopravdy
• s Petou je to asi zase v poho...
• je to s chlapama složitý
• asi nebudu moct jít na RecyklFest
• ani Dokořán nedopadne...
• ... a taky napíšu, proč mám teď špatnou náladu.
  

Verměřovice

Tak jsem se vrátila z cest do daleka, kupodivu jsem se neztratila při přestupu... Vlastně v klidu. Celé. Při cestě tam sem sice vystoupila z busu o pár zastávek dříve, a stašně pršelo v té chvíli, tak pro mě Tad fakt přijel aj s Teou...už v té chvíli jsem začala litovat, že jsem Steelky nechala doma. Pod postelíXD.
A na místě pak pohoda. (Jen jsem se dozvěděla o prošvihnutém koncertu torza ChernobylGeneration... chjo. Prej příště:) Poněkud řádila ponora jak sviň ale byly i krásné chvíle... Těžce mi bylo smutno, když sem si uvědomila že naposled, nejen pro mě... ale pro všecky. Nevim jak komu, lae mě osobně těch pár let v tomhle oddíle dalo hodně moc (minimálně sem mohla poznat skvělejch lidí).
Možná bylo dobře že jsem mohla odjet dřív, a nemusela tam být i na bourání a vidět pak ty pohledy, jak se loučí s místem i lidma (ale přece se sakra nevidíme naposled!) a vubec. Loučení... nikdy nic moc veselýho.
Poslední čočka byla zážitek, margareta, kterou sem napsala... punčová kostka, kterou někdo Anetě sněd na hlídce, hlídka, kterou sem měla mít a neměla... pití s Teou a Tedem (eště že tam Tea byla:))...dvojník Márdiho, s nímž sem se minula... ale taky naštvanej Ital a vzdálená kamarádka, a euforické pocity, při pohledu na všecko kolem. No jo.
Vrátila jsem se dnes v jedenáct, málem sem usnula v buse... a pak doma prospala asi čtyři hodiny. Nemůžu najít tyrkys-beztak jsem ho zas někde nechala! Oh shit.

Vzpomínky se trousí pomalu... a teď hledám spojení z chaty do Olmika... pojedu nakonec jen se Šárkou. A vim jak tam, ale nevim jak zpětXD To bude eště funy.

Jsem asi lehce šťastná...

a ráda se nořim pod povrch
nežiju na povrchu
no jo...
žiju v bublině
dyť mi to odmala říkali
nee... já si jen nerozumim s každým

a nemůžu si vzpomenout na ten citát o stínu... něco že tam kde není stín, je něco nebo není naopak něco... fakt nevíím.

V mé bublině...

je dnes pěkně. Mám najitý spoje do Verměřovic nebo HorníDolní nebooo kam vlastně... no a taky mě uklidňuje zjištění že vlastně vim co budu dělat a jak nemám ráda plánování budoucnosti, tak teď sem za to ráda. A teď ale nevim, esli stihnu DrátoFest, asi ne.. ale zas z toho co by mě zajímalo, tam sou jen Imodium/Imodia?XD. Ten zbytek neznám.... tak ale zas... who knows. Jakákoliv hudba je důvod k radosti, mé... a tkay abych se cítila schizoidně... což je ovšem mooje vina. A teď sem se rozhodla, že se těšim na RecyklFest! A Tadeášek mi slíbil, že by pro mě kdyyžtak dojel do Verměřovic, on je tak úúžasnýXD

Jop.

Velké změny

A to přímo zásadní... přejmenovala jsem stránku. Kvůli... ehm, řekněme vnitřním pohnutkám:) A nový název? Inspirovala jsem se postavou z jedné knížky od Noaha Gordona... či jak se to jméno skloňuje... inu a ta postava pojmenuje svůj srub prostě Na pokraji. A lidi se jí ptají, na pokraji čeho? A ona podle nálady odpovídá, že na pokraji šílenství, na pokraji dokonalýho štěstí, na pokraji zoufalství etc. No a tak nějak je to i se mnou, záleží na náladě, na pokraji čeho jsem... ano, já jsem nestálá... náladová... jako dubnový počasí. Jsem totiž rozená v dubnu, z malého semínka... (ehm, to sme všichni, já vim, ale tohle je text jedný písničky, a tu já mám ráda) Ne, fakt jsem dubnový dítě... a nestydim se za to:) měla bych? Neee-e... No, a tak jsem taky mínila to přejmenovat na něco takového, popř. dubnovou čarodějku, za tu se taky ráda vydávám, ale Na-pokr-aji je lepší:)

Vrátila jsem se pěkně opálená... až na některé partie, třeba ty, jež byly po většinu času zakrytý plavkama, se moc neopálily... A jinak? Mohla bych napsat sáááhodlouhé pojednání o tom, jaké je to s babičkou...(mám pocit že si plete slušné vychování a konvence...) a když na to přijde, tak vlastně i s Trollem a Kubou... eště že děda je v klidu. Něco pozitivního? Mám dvoje krásné šatičky, nové náušnice (nečekaněXD) v uších, v hlavě rozhodnutí, že si půjdu přece jen i na tu vrchní dirku... jen, co mí drazí spolubydlící? Snad jim to nebude vadit nějak zásadně... A krásné korálky( stříbrné, asi bych bez nich nemohla žít ani v klidu zemřít), a úžasný šátek. Modrý. Světle. Tyrkysový, jop! A konečně kecky... ty černý. Pravý vietnamský! Tak si řikám, že snad neodolám, a asi zestádnim a půjdu s davem a koupim si konversky... abych zas nemusela obrečet, že se mi vietnamský socky rozpadly... No už v nich sou červený tkaničky, pohodááá...
A Šárka mi napsala pohled, a já jsem jí taky poslala pohled, leč zjistila jsem drobnou chybku - nepodepsala jsem se. Vadí?

Co všecko mě dokáže rozházet?

1. Joch mi dal za tři z fyziky
2. Mám prý stejný ironický humor jako jistá pí profesorka v našem ústavu
3. Slimáčí sliz se z textilu odstraňuje velmi těžko
4. Těsně se minu na táboře s něma... pojedu tam trapně sama.
5. Prázdniny vypadají děsivě.
6. Líbající se dvojice na sedadle v buseXD
7. ...a taky to, že nevim co chci a nedám pokoj, dokuď to nedostanu.

Inu, teď jedu na týden na Slowensko, tak doufám, že si tam uspořádám myšlenky, a zaženu krizi... docela fest se těšim. Takovej veget... ale smutno. Tááááák...

Výlet

Jo, sice byl už v pondělí a před tím eště lodě, ale abych sem něco napsala, že jooo... Krom toho že v Potworowě takmer není signál, to bylo v pohodě.... večer sme buďto zmoženy usnuly, nebo jsme pily. Dostala mě Peťa svou otázkou komusi do telefonu "Jo a dnes teda půjdeme pít kam?"XD To chce prostě cvik a praxi v nasávání, tu já mám jen málo:) Inu ale i tak padla flaša Jelcina... no.

A výlet? Hrozně sem se na něj těšila.... a taky se vyvedl. AspoOň z mého pohledu... sice sme měly s dívkama jen tu vodku a džusy, ael páč sem šikula, tak jsem pila tak porůznu, což vedlo k tomu, že jsem z nich byla nalitá nejvíc, Honza mnou byl znechucen, Punčošce jsem prý dávala pusu, Duši tvrdil, jak není opilej, s Kubou jsme se bavili aj normálně (a líbí se mu Bohemian Rhapsody...), potom jsem si sedla na slimáka (oopravdu zážitek, možu jen dopooručit, když se vám něco vlhkého a slizkého přislizne na stehno... nejlepší pocit), a na závěr tohoto vtipného večera (ehm, noci?) jsem byla lehce vyhoštěna z chatky (páč mi ženky zamkly a usnuly), tudíž jsem byla nucena lehnout si do Kubovy (v tý době prázdnýý!) postele... ale nepočítala jsem s tím,že se pak vrátí... tak sme se žduchali a přetahovali o peřinu asi do šesti, pak přišli naši drazí spolužáci a všecky nás vzbudili, jenom proto, aby nám mohli říct, že za dvě hodiny bude osm. Tak Kuba volal slečně na chatku, ať mě pustěj dovnitř, že se chce vyspat... tak sem se v šest ráno konečně dostala do svý postele. A asi hodinu se i vyspala. No luxus...

A dnes? Nuda... Akorát mi odjela Punčoška s Honzíkem, páč jedou na Festival Fantasy ( a letos tam prej bude Sapkowski!!:() a mě tu nechali... no v sobotu odjíždim na Slowensko... Teďka sem chtěla jít večer do kina na Karamazovi, leč sama do kina nejdu, a nikdo se mnou nechtěl jíti... chjo... to mě trošku vrhlo do také menší depky. Nu což. Patří mi to. A v knihovně měli Zatmění (3. díl trilogie... nejlepší!) Takže ju mám, a už se těšim jak budu čísti...

Včera byla ta největší bouřka, kdy všichni seděli určo doma v teple, jen já ne, já zrovna šla z Letný na bus... v žabkách a tričku, které bylo potom, co nasáklo vodou, nejvíc průhledný... fakt sem byla nejvíc zlitá. Vlastně sem byla s Peťou na piwku... konečně sem měla to jahodovýXD a pak sme eště jeli odvézt bicí a komba z 15ky... Jop, Pe'ta je fajn. A měl starost, abych dojela dobře domXD

Zmoklá kachna...

Ve meste je bouřka uplně nejlepší... miss mokré tričko! byla jsem až na spodní prádlo uplně durch... ehe, ale bylo to pěkné, sice mokré, ale teplé, a pěkně sem si to užila s troskou v uších... boso:) v žabkách se nedá chodit za deště... *

Úděsné úterý

Včera bylo úděsné úterý. Každej vám to potvrdí. Ba ne, každej asi ne... i já jsem měla dobrou náladu, vybojovala jsem si dvojku z aj... a poslechla si, jak bych se měla víc snažit, nosit úkoly, nežvýkat, nečíst si pod lavicí etc. (Btw, writing na neotřelé a originální téma "holiday" sem zvládla na výbornou:)

Když jsem se potkala s Anet, měla jsem takový divný pocit že si lehce nemáme (nebo nechceme) co říct (ne že bych nevěděla čím to je...) lidi se mění, já vim, ale když mi to potvrdil aj Ital, že je jakási divná... možná i moje chyba (Ale mě letňák do***zlu nezajímá! Šampóni a jiní geloidní týpci sou mi ukradení, a s mařenama si zas nemám co říct! A cizí úlety.... ehm, když zrovna neřešim ten svůjXD, tak možná). Je mi z toho smutno, asi jak kdybych se rozešla s přítelem(ale dyť jo, ona je přítel) ah, sakra.... eště sme spolu o tom mluvily, jaký to je, stát vedle někoho velmivelmi blízkého, jehož myšlenky a city patří někomu jinýmu... no, tak tohle je něco podobnýho.

A večer koncert Slepé ulice (a znám dalšího Peťu) a Two men whose love's music, které jsem samozřejmě nestihla, protože... osud? Autobus jede trapně brzo, a nikdo pro mě nechtěl přijet... takže jsem je neviděla...achjo ... akorát když zvučili a chystali se, tak tu chvilku:( Trapné. A odcházela jsem velice naštvaná. Tak moc, že jsem byla protivná na i na Itala, kterej si to vůbec nezasloužil, ale na druhou stranu, já ho varovala.

A dnes jsem byla nucena sedět v tom ústavu celých šest hodin, i když jsme se v podstatě už neučili. A navíc, koukali jsme na jakýsi stupidní americký film, nejspíš z žánru "bláznivá teenagerovská romantická crazy komedie" nebo tak něco, každopádně těch pár scén, co jsem viděla, bylo opravdu trapných. Celou dobu jsem si četla starý čísla Pevnosti a poslouchala svou odvirovanou mp trosku... a byla jsem šťastná.

A pak jsme s If jely do Oxalis, kde jsem si víceméně vybrala konvičku! Černou... krásnou.

Jop... eště že už je konec.

Protože kdybych měla hodnotit tenhle rok, asi by to nebylo zrovna pozitivní hodnocení. !Co už, moje vina.
ALE! V pátek jsem byla s BonBonkou... v literární kavárně... a pak za bratrem v nemocnici (byl poněkud hyperaktivní... na to že měl bejt nemocnej), a pak měl můj otec obrovskou touhu koupit mi nějaké slušné oblečení (což podle něj znamená že to na mě nevypadá, jako že jsem to podědila po starším sourozenci:). A tak jo... mám pěkné nové kalhoty, krásný tričko, skvělé brýle a na čtvrt roku dopředu vyčerpanej limit pro zkoušení si jakéhokoliv oblečeníXD
V sobotu pak... Akce Bohuňovice - inu, ne den dětí ale akce pro prominentní klienty nejmenované české banky:) A my jsme byli jakože animátoři a zajišťovali VIP dětem zábavu. Hm... vtipné velmi. Mám spálený záda (tam kde je nehalilo tričko:() a v obličeji taky vypadám poněkud rajčoidně:) tzn. jako červeně... spáleně. Zas mi vyskáčou všecky pihy. Nu což, za blbost se platí, ale keho by napadlo, že když ráno bude zataženo a lehcee kolem deseti stupňů, tak se dokážu spálit? Ale jinak parádní, ta slečna, co tam byla se mnou, je mooc fajn.
V neděli nuda a až večer jsem jela za Terkou a kde sme to tak nááááhodou neskončily? No fakt:)

A dnes jsem vytáhla určitě mocně-se-nudící If ven, mezi lidi... na šaty žeeeé? A kalhoty a vůbec na další pro oběnepotřebné hadříky, které táááááááááááááááááááááááááák milujemeXD A už mraky a vubec!

No. I don't know.

Dneska se povedlo Tadovi mě lehce vyděsit, bratrovi se povedlo nakřápnout si hlavu a skončit s otřesem mozku (aspoň vime, že nějakej má:D fuj, jsem to ale cynik...), mně se povedlo získat dvojku ze čtvrtletky z matiky, zato účeetnictví bude dobré, ukecala jsem Možnou na výbornou z dějepisu...
Parááda, nee?

Dnes.

Vlastně bych ani nevěřila, co mi všecko udělá radost (radujme se z maličkostí, to je u mě nutnost, jinak umřu)... např. fakt, že v knihovně měli hafo knížek, který si chci přečíst... a můžu a přečtu! Někdo hulí, někdo čte... Oh, pak že jsem mimo... já vim, moje realita je asi jiná... ale lepší než tiché šílenství propukne v hlasité... to bude teprve krize! V sekáči jsem si koupila úžasné kalhoty a takové šatičky... obojí v deka-dentní (ve významu mající deset zubů:D) černé barvě... no jo. Já vim, vdova... Černá vdova.

A před chvílí jsem dodělala kočičku... a je moooc hezká.
Jinak dny potají ubíhají, minuty se očividně vlečou pouze tehdy, když se jim to hodí...

Jop, abych se udržela naživu, šla sem si do parku číst... Nový měsíc. Je ot prostě parááááda.

A domluvila jsem si rande s BonBonkou... a vůbec.
Nenapsala jsem matiku...

A vnoci jsem měla opět a nečekaně příjemně úchylnej sen... tramtam.

Špim. Špim a něco slyšim. Obuju si bačkurky a jdu ke dveřim. Otevřu dveře "Vrz!", jdu po kobeře "Au!" ...etc. Bejbypank.

Už jsem tady zase.

Asi je to úchylný, když stihnu za jeden den hodit na jeden blog dva příspěvky, ale když já teď (ehm teď, už asi půl roku) plácám a nudím se a těšim se, až můj život bude zase můj a bude akční a nebudu vědět co dřív, což teď bohužel vím a eště navic se často zastavim abych mohla zapřemýšlet a to je to nejhorší protože ty závěry jsou hořké a vůbec ne sladké a to co následuje potom, ta náladu, tak tý nepomůže ani čokoláda ani bublifuk. Možná knížka. Nebo nejlíp nějakej člověk se kterým si můžu popovídat ale proč mám sakra pocit, že těchhle člověků ubývá? Svět se mění a lidi taky já vim, ale mohli by říct.
"Zastavte, já chci vystoupit." Ne, to neřeknou oni, to řikám já, na to, že se mi tu nelíbí... mě se nelíbí tenhle život!! Jojo, zas moc přemýšlim, a to se prý dělat nemá... Jsem to ale podivná osoba. I know. You know. Všichni ví.
Inu... asi fakt nežiju v tomhle světě... anebo jo, al e mluvim jinou řečí.
Kde sou sakra ti, co tu bývali dřív? Změnili se v duchy a prošli zdí do jiné dimenze? Nebo do cizí bubliny? Seznali, že ta moje je příliš depresivní? Oh ano, ael nemůžete po mě chtít večně se smát, možná až budu věčně spát... Ne to ne, to nechcu.
Chjo... trubka jsem.
Můra.

Dávno

Dávno jsem sem psala něco smysluplného a souvislého (ale samozřejmě to není moje vina, ale vina toho vira, co se mi zabydlel v kompu, aniž by řekl dobrý den:)), takže je čas to napravit.

Kdysi dávno jsem byla s Punčoškoou v literární kavárně, abychom mohly obě zjistit, že milujeme Martinku:)

Po týdnu prakticky stráveném v čajovně s Terkou (tušim že u nás se maturovalo, tím to bude) a většinou eště voďárou a nějakýma jinýma lidima:) následoval víkend, kdy měla být taky akce... OakFest! ( Prožila jsem ho ve svém tmavomodrém triku I hate this blue!)
Jo, tak vlastně parádní akce... Two men whose love's music jsou parádní! Slepá ulice byla taky parádní a The Mood taky! Tak jsme hráli ringo, zewlili tak porůznu, vedli takové divné rozhovory... já osobně jsem ještě navíc plivala čtvrtky po okolostojících (No... představte si, že si dáte do pusy čtvrtku, abyste ji mohli vylízat, protože v ní byl dobrej Jelzin, myslim, a někdo řekne něco vtipného a vy vyprsknete smíchy a čtvrtka vám vyletí z pusy, opíše vééélký oblouk a dopadne asi o tři metry dál.), povídala si s různými lidmi, v pozdější fázi i se Štefou, kterému jsem se pak vyhýbala, protože byl mírně nalitej, ukacanej, lepil se a vůbec. Není o co stát, že... ale jinak pohoda. Oproti očekávání jsem přespala ve stanu, v Adamově stanu... inu tedy přespala... no ale vlastně jo. Spát jsme šli asi tak ve čtyři a už před šestou jsme byli vzhůůru. Btw, Jindra Holubec...ehmehm, asi jsem málo alternativní:) a on je příliš alternativní. Asi jsem ho nepochopila a určitě se mi nelíbil.
Prohodila jsem možná i pár souvislých vět s Radimem, rozhodně i s Matějem(asi by to jinak nešlo) i s Tadem... ten pak ovšem ujel, protože Magda nechtěla spát na louce u romanticky kvááákajících žab.
Ráno bylo schíza, ale v růžovém oparu... s příchutí atlasek a pocitem mokrých nohou od ranní rosy. Pak jsme ještě došli s Teoou a Matesem až ke kostelu v Dubu, kde jsme se my dvě tiše bavily, když Matěj přidělával své kolo na střechu auta svého otce pomocí jakéhosi špagátu. Vtip.

Pak týden taky v oparu, jen lehkém, ve středu mi odjela Punčoška (do Paříííže! S přítelem... závidim jen tiše a leehce) a já jsem za těch pár dní zjistila, jak moc mi chybí:(
No čtvrtek, neštastný je den, ale dceruška nešla k vodě ven, ale jen na Ifinu a Radimovu premiéru. My správně alternativní (jak řekl Tadeáš) jsme přišli pozdě, jak jinak, že Teuš, a byli jsme nuceni si sednout před pódium do nulté řady. Ale nám to nevadilo. Hltali jsme Livingstona Racka... a dobrý. A pak bylo to druhé představení, Aha, a to bylo taky dobrý. Podle nějaký knížky. Mám ale pocit, že ta knížka byla lepší než to představení, protože.... chci říct, že zahraný to bylo perfektně, třeba ten týpek s šachama a "detto" a jeho závěry, nebo ty bytosti za zrcadlem "A ty to vís? Aha!" Ale dějově to bylo divný. Asi bych ten scénář udělala jinak.
A pak jsme šli někam, každej chtěl ale jinam, nejdřív Dášenka, pak Caldera, potom s A, I a T k Řekovi na smažák a pak se to celý pokazilo a je to pokažený až doteď a domov není rozhodně místo, kam bych se vracela ráda a často, když vím že tam někdo je, spíš s mrazením v zádech, co se zase asi tak stane, a to já nechci, já chci mít domov, kdy ho sakra najdu? A kdy vůbec najdu to, co hledám? Říká se tomu štěstí?

čajovna

Už potřetí v tomhle týdnu? A to je středa... :)

chjoo...

nic se nelepsi, ba naopak, vsecko je jen a jen horsi, dukazem budiz i to, ze mame zavirovanej komp, a proto ho nemame, pac ho William cisti... tak mam jen mamin notebook, kteremu se snazim vyhybat, coz bylo prozirave... lec potom sem k nemu sedla a hnedle se mi podarilo jaksi zahadne prehodit klavesnici, takze nic neni jak ma byt a nejde ani interpunkce...tragedie:)

Ale teď přišla máma a kupodivu už to jde... co že to mačkala?

včera jsem byla foukat bubliny, viceméně z nudy, páč to bratrovi hrozně trvalo...

All Tommorow's Parties

Nevim, co mě čeká, ale rozhodně bych brala nějakou aktivitu... aspoň že jsem včera mohla být s If a Italem... i když to byl velice bizarní zážitek... a to myslim jako vážně. Totálně promočení, v největším lijáku... na bruslích na mostě mezi sadama... no a koho že to nepotkám..? Magdalínu? Oh no... ale proč na mě tak blbě hleděla...? Vlastně... proč na mě včeci čtyři tak blbě hleděli? XD fakt... to stálo za to. Potom jak homelesi sušíme pod mostem trička...a já medituju, co tak budu dělat... tak jsem se naprosto promrzlá vydala do Kratochvíle, kam za mnou pak přišla If... paráda, aspoň ten závěr stál za to.

A dnes? Ehm... ráno jsem zaspala, a to sme měli na devět, takže sem přišla až na třetí a čtvrtou hodinu... no a pak šla domů. Domů? Tam se mi nechtělo... tak že bych si konečně půjčila v knihovně něco o těch drátech...? Inu, půjčila, kdyby měli, že... a oni ne. Smůla slečno. Tak mám Kuchařku stařenky Oggové... to je paráda! A ještě takovej anglickej romám ze sedmdesátejch let, o hippících, punkáčích a skinheadech. By si to někeří měli taky přečíst...

Což mě přivedlo k zamyšlení nade mnou... a došla jsem k závěru že moje hipísácké já odešlo s tak šestnáctýma narozeninama. O čemž svědčí nejen absence někerých barev a prvků ve skříni a podobně.... ael taky někde uvnitř mojí hlavy (esli tam není duto a prázdno, ne-li i vakuum:).
Nu, tak jsem tu etapu svého života ukončila tím, že jsem své kecky, na kterých byly doteď takové barevné legrácky, lehce přebarvila... zatemnila, by se dalo říct. Póza? Jasně, dyť já jsem pozérka a herečka... tragédka. Ale umělý slzy bych asi teď nepotřebovala.

A trocha nostalgie? Sáhla jsem po tom parfému, co jsem našla pod stromkem... a zjišťuju, že jsem ho zatím měla jen při jedné příležitosti, kterou mám spojednou s jedním konkrétním člověkem, a sakra, vzpomínky jsou mrchy... a docela mě to rozhodilo. !Au (byť voní krásně, tak nevim nevim...)

... písek mezi prsty...

Mám pocit, že přesně takhle mi utíká život. Tenhle rok, od doby, co jsem skončila v oddíle, je takovej proflákanej... a ne že bych chtěla. Asi se nesnažim... musim najít zas nějakou jinou cestu, protože tahle se ukázala býti slepá:) Jaktože o tom dokážu i psát? ... teĎ jsem akorát konečně dokončila to tričko pro If, který mám rozdělaný už tři týdny... juch.

A to další se jmenuje I hate this blue... a je (právě že překvapivě) tmavě modré. Taková ta uniformní modř, kterou uplně nesnášim, ale v tom sekáči mě tak nějak zaujalo... tak jsem si ho vzala.

A včera jsem byla s Tadem venčit Williama:) podél Moravy... pěkné dopoledne. Nezapomínat na staré přátelé, jo já vim, ale proč mám pocit že oni na mě moc času mít nechcou... achjo... umřu stará a opuštěnáXD

márihuanáá a rokenróóól

No dnes jsem ani neměla v plánu nic psát... včera jsem byla se skautíkama v klubovně, zdobit:) vytvořila jsem slunečnicovou mandalu, nechť visí na jejich stěně na věky... popřáli jsme Zdeníkovi, a pak jsem jela domů, kde tata přesvědčoval babču o tom, jakej je svět sviňa a jaký sou lidi kurvy. Nebo něco takovýho ne moc pozitivního... tak jsem šla spát, a pak mi napsal Ing.Pud, že na ten Majáles jako nepojede... no takže nikam nejedu ani já, takže zas budu večer doma a padla na mě taková deprese... stejně budu dycky sama. I když kamarádi jsou, to jo, ale když bych potřebovala, nikdo nikdy nemůže... a každej je šťastnej, že má tu svou druhou drahou polovičku... a já nic, a padá na mě tíseň... :'( Ne, nejsem emo, jen jsem docela smutná... Ael to nic, dyť mě to zas přejde... tak bloumám po Bandzonu.cz a našla jsem svou milovanou Bílou vdovu od Dukly Vozovny... těžko říct, ale když tu písničku slyšim... mám takové nepopsatelné pocity... přitom není nic extra, ale pro mě je hrozně krásná... Až k slzám.

O tom, jak se nic neděje

jen jsem akorát dneska vyhořela (beztak že jo) z matiky... to je prostě předmět... asi se s ní nikdy nevyrovnám a do jejích tajů neproniknu... sakra!
pak čtu úžasnou ruskou fantasy... Běsova tvář... a zcela jsem tý knížce propadla:)
našla jsem ten obchod s rolničkama... jedno květinářství;)

Jo a událost dne, když brácha (Troll) hodil na bráchu (Kubu) skejtový prkno. Neptejte se mě, jak k tomu došlo, to se nám nepodařilo zcela objasnit. *smích*
a pak jsem fotila s Trollem... vtipecXD a on mě maloval
asi mu nikdo neobjasnil, jakže se to vlastně ty ženský malujou, takže sem skončila s úžasným modrýma monclama pod každým okemXD


Troll. (Se svým absolutně nejnevinnějším úsměvem...)

Naštvali mě.

No a co, že mi jako není osumnáct, koho to štve? Mě ne. Jim to nepřipadá jako ten správnej věk... pro podnikání?XD Ba ne, jen jsem chtěla na Fler.cz prodat pár věcí, co se mi docela povedly, už jsem se adaptovala na myšlenku, že něco prodám... a teď tohle. A ještě bych měla mít svůj účet... muhehe, to je vtip, NE? No jo, jsem sice socka, ale budu si ho muset založit, páč jinak to nepůjde... No jo. Já... taková finančně bezstarostná a lehkomyslná bytost...

A s tím prodejem... No prostě se mi nechtělo prodávat to někomu koho neznám... jenže jednak ze zjištných důvodů a jednak že už nevim, kam a komu s tim, a nechat to válet doma se mi nechce, jsem se rozhodla takhle. To třeba pro If, aby věděla:) Smůla.

Ach, jinak pořád se nic nemění, už mě to ani nepřekvapuje... ani neštve. Nebo lžu?

Oh ano... moej ramínkoXD ale hlavně to modrééé...!

A toto je Baruška... není rozkošná? (čistě řečnická otázka, ona je roztomiláXD)

Rastáááá's

Ták... a Kačika má konečně to, co chtěla... i když ponechme stranou, jsem vlastně nadšená, no ne? Jen ty další nebudou z chemlonu, jooo.
Jsou tak modré... jako ten tyrkenit.
Moje nová láska se jmenuje Perfect Circle... už jsem to řikala? Asi ne....
Moje stará láska už zrezavěla. A srdce (bylo-li kdy zkrvavené) se už zahojilo...
Staří přátelé jsou dobrá věc.
A teď sem sama doma. Když svítilo slunce, bylo to největší pohoda. Ale jak se stmívá, padá na mě tííseň. Která nemá slovaXD
No fakt. Byla jsem na dvoře, kreslit bublinky... a málem mi do toho napršelo. Při tom jsem testovala novou hudební místnost a cd...
A dospěla jsem k názoru, že si bejbypank přece jen koupim:)
Jooo...

Majáles

No jo, štve mě to... kdo-ví-proč-si-sakra-pořád-připadám tak blbě sama... jo a taky na mě všichni kašlou, když bych nejvíc někoho potřebovala... to je život, jak by nepochybně řekla Punčocha... jo, život je taky to, že mi Tad poslal jednu fotu z nějaké akce v Huzové, praviv, že takových kompromitujících fotek má doma hodně. (Pro představu, na té fotce mám strašnej výraz, ale není se co divit, páč je to focený přesně v 9:51, hrozně po ránu a já nepatřím k těm, kteří vypadají v tuto denní dobu dokonaleXD dokonce mi jeden chlapec řekl, že jsem dycky tak krásně pomačkaná! a mám tam strašně mastný vlasy a bohužel je to vidět (bouřlivá noc asiXD) a v pozadí stojí Ráďa a tváří se... no jako RáďaXD. A ještě mám kruhy pod očima... takže z pochopitelných důvodů ji sem fakt nedám)
A na Majáles sem jela sama... a až tam se potkala s Ginger a Bárou... nu což. A pak tam byl i Tad se slečnou a Ráďa, a takže sem nebyla až tak sama, což trošku zmírnilo můj... ehm... lehce depresivní pocit, který se mě zmocnil cca ve tři hodiny a pár minut. Tak jsem seděla na Trojici, slunila se, a užívala si své drobné smutnosti... A nejvtipnější byla cesta z Majálesu narvanou sedmnáctkou až po komiín za zpěvu Kozla a Uvázali kozuXD Prostě joke. Abych nebyla nespravedlivá, tak Airfare byli taky dobří, aj Mig 21 (vlajky vlajííííííí mír volajííí mííííír volajíííííí...)
A v sobotu jsem byla násilně zavlečena na letňák, za což se stydim. Zabijte mňa!

Hlubokomyslná úvaha na téma konvencí.

Jojo... úvaha nebude, protože se mi nechce psát, protože bych musela přemýšlet nad formulací, na což teď moje mozková kapacita nestačíXD Inu, dozvíte se jindy...
Rozebírám s M. existenci, příčinu a podstatu jeho problémů. Má za to, že já a) žádné problémy nemám, b) můžu za jeho probémy, c) nesdílím s ním jeho pocity, d) nepovídám si s ním, e) nepomáhám mu,...
Jo. Jsemť prý kámoška nad zlato (napsáno s tou největší dávkou ironie, co lze vložit do ajsíkjů-rozhovoru:))
A teď odcházím, za svým drátem, jež čeká nahoře.
Stay aliveXD

Oh ano. Hm...

Včera jsme byli na koncertě Hm... v rámci ekologických dnů Olomouce... vtipné. Moc vtipné. Dokonce tak moc, že jsem potom nejela ani na tu rodinnou oslavu(stejně by byla nuda!) Inu, co se dá dělat...drahé příbuzentstvo se muselo obejít bez Kai, která pobývala toho času se svými přáteli... a depresila že je sakra sama...

Den předtím jsem spala v botance...to byl úžasnej večer (a noc) a vlastně i to ráno... ten den neměl chybu. Mohu se chlubit tím, že sem sdílela postel s Leem a část noci i s Terkou... heč.

Joo... mě baví měnit tenhle blog... baví mě psát ho... ale nějak se mi nechce... a přitom je tolik věcí, který bych ráda ventilovala (je-li to přípustné...XD)

Asi před 1,5 hodinou jsem se vrátila z bowlu, na kterém jsem byla nečekaně s mámou... ale bylo to pěkné. JO a nepijte Canada Dry. Pěknej hnus.

O ano... www.doodletoo.com , strávila jsem tam dnes asi dvě hodiny svého života..

Tyhle jsem dělala po vzoru těch svých Punčošce... moje jsou zeleno-ametystové. Tohle je korál.

Oh yeah. Život je sviňa.

Někdy bych radši žila cizí život. Jo... to by byla pohoda... a ne, není důvod se obávat že bych nebyla sama sebou, to bych přece byla stejně , ale to já by byl někdo jinej... no i když, mám-li být upřímná, možná by úplně stačilo eliminovat některé některé lidi, s nimiž obývám dům... a bylo by to v klidu.
Ach, chtěla jsem si vylít srdce... tak zapravé, zas se mi zdálo o klukovi... (což je neklamné znamení... čeho... ehm, radši nezmiňovatXD) možná to tablo blbý... nevim, esli to byl on...
Bod druhý, ta akce v sobotu... tak to byla docela legrace. Skončili jsme v parku na houpačkách... v kolik že to...? V jednu? :)
Bod třetí, nevim proč mi pořád někdo šlape po štěstí, jakoby nevěděl, že si po něm dokážu šlapat zcela spolehlivě sama.
Bod čtvrtý, musim konečně začít realizovat svůj podnikatelský záměr. A to hned.
Bod pátý, je skutečně "vydělávání peněz o prázdninách na prázdniny" pouhá mluvnická záležitost?

Inu... a máma chátrá... po intelektuální stránce soudě podle toho, že mi řekla, ať se zavřu se Sweeney Toddem v pokoji, ona že chce poslouchat Červenýho traktůrka, páč eště neviděla ten poslední díl! K neuvěření!!

Kleště and many others

Dostala jsem dvoje XD
A ještě taky knížku, jinou knížku a eště jinou knížku a eště uplně jinou... a pak čokoládu, vázu (ve funkcionalistickém stylu) a kytku (zelenou) a lucerničku... krásně modrou... a třetí Bahiu do sbírky... a taky nabídku předplatného korálkovýho časopisu a boty a modrý sako a prstýnek (máma má dobrej vkus, když jí stojim za zádamaXD)... a od dědy mám slíbenou finanční částku výše neurčité... jejda...byla jsem asi hodně hodná, jak vidno.
No mám radost, to teda jo.
A s babi možná pojedem do holandska...
A z matiky furt skoro propadám...
A Emilia je *
A chci jet na oakfest... a ten trubec Ital mi řekl, že se mnou nepojede, že je to stejně o ničem, akorát se tam dycky ožere, co by z toho měl. Tak sem řekla, že by tam snad byl se mnou, ne? No prostě chlap...XD /zřejmě/
A Kulička začínám být uplně nechutně... až mě to děsí.

Všechno nejlepší budiž mi přáno...

Již celých29 minut je 24. 4. ... jojo, hned cítím tu tíhu letXD
Pár zjištění... (má zjištění jsou dycky objevná a velice podnětná...) :

• Blogger je úžasnej, kam se hrabe txt., co se třeba týká formátování stránek apod.
• hrát si tu s barvičkama jest vtipné...

• nedostala jsem záchvat při pohledu na již obdrživší pohled od babi... nemá sice zlacený rámeček, ale kytičky jsou, leč tváří se vcelku vkusně... já bych nikomu (tím míň soběXD) sice takovou ohavnost neposlala, ale ze své chmurné skušenosti vím, že může být i hůř

Včera jsem byla v čajovně s Terkou... luxusní byly ty dvě dýmky (byť jedna z nich byla máta s čímsi...), protože ve dvou, potom vlastně ve třech, protože přišla slečna-jež-nevim-jak-se-jmenuje-ale-znám-ji,a-vim-že-má-modrý-KMM, na dvě... to nemá chybu. Ještě navic, že jedna byla zaplacená od těch dvou, co si ji objednali a pak nám ji přenechali, a tu druhou platila Terka... což mou prázdnou peněženku a bídnou duši /nebo naopak? bídnou peněženku a prázdnou dušiXD?/ potěšilo... dala jsem si (pro změnu!) maté... ach... kalabasa...*chciJu* No a pak mi bylo hrozně blbě, i když absolutně nevim po čem...

A konečně sem se odhodlala napsat BonBonkovi(nebo BonBonce?) fuk, no... Už sme se aj předběžně domluvily na úterý... se tak těšim...

Lámala sem si hlavu nad náušnicema pro Teu, nakonec sem to myslim zvládla celkem obstojně...

Můj bývalý chlapec mi napsal k narozkámXD

O tom, jak se nemá chodit pozdě spát.

Protože pak se lehce stane, jako dneska mě, že zaspím - já nebo kdokoliv jinej... Jo a to sem se chtěla jít podívat s Magdalínou na našu alma materXD... No nic. Spala sem s u bratrů, no a ráno měl Kuba hrát na flétnu, a myslela sem, že mě probuděj. Omyl. Nevzbudili mě oni... já sama, ale až ve čtvrt na jedenáct... nu což.

Hi!

Co na tom, že už jeden blog mám, ale on je... prostě mě štve. Nikoli obsah, ale forma:) Ba ne, spíš prostě ta stránka... kde sem měla, vlastně mám, svůj pavučinovej blog, není ono. Tak se přesunuju sem, na blogger. Vítej domaXD

Jo, teď je pro mě mimořádně nudné období... kdo ví proč. Doufám že brzy pomine. To, na co se těšim ...

• až budu moct zavolat slečně Feli, na rasta's
• na svoje narozeniny, jak to třeba aj s někým oslavim
• jak dostanu některé dárky (já chci tu kalabasu... taká úžasná věc je to...)
• jak začíná sezóna hudebních festivalů a jiných vtipných věcí...
• jak se konečně naučim zarábět s těma adobe-legracema... photoshop a ilustrator... a jiné vtipnosti
• až pomine tohle nudný a neinspirativní období...

TeĎ jsem stáhla jedno demo album Nightwish... * áááááh* , úžasné...

To, na co se skutečně netěšim...

• jak mi moje milovaná babička zase pošle k narozeninám nějakej pohled, a já už vidim, jak při jeho spatření dostatnu záchvat (eště nevim čeho) ale vzbouří se mé umělecké a estetické cítění, páč moje babička naprosto postrádá něco jako již zmíněné cítění a vkus... a za roztomilé považuje růžové chlupaté věci, plastové ohavnosti, kýčovité barevné sklo a (což je asi nejhorší) takové ty odporné pohlednice typu: "Zátiší s falešnými perlemi, lahví od vína, růžovou růží, a pseudogotickým prstenem" , to celé ve zlaceném rámečku... (tenhle konkrétně mi poslala k svátku). Děs.
• jak zas budu muset čelit krutosti a idiocii toho blba, co nás učí vědě matematické... a co je na mě zasedlej... (a to si asi nenamlouvám), při čtvrtletce... (při tom slově se osypávámXD)
• jak musim lehce vylepšit svý skóre v tom ústavu... se čtyřkou z matiky se možná vyrovnám, ale s toutéž známkou v dějepise?? Já? NIkdy!

MImochodem, včera jsme mi dělali zeď... plácali jsme na ni textilní tapetu (hráli nám k tomu NightwishXD) , ve vskutku ohavném modrém odstínu... uniformní modř...*bléééé*, po uschnutí prý bude světle modrá, tož uvidíme... teď je zatím ve fázi schnutí, což znamená flekatá, podle tloušťky vrstvy materiálu... Takže spim u bratrů na zemi, na svý matraci... i když trollík mi milostivě dovolil, než odjel šikanovat babi a dědu Litlle Red Tractorem, že mohu spát na jeho postýlce... Možná jeho velkorysou nabídku využiju... Když dává, že jo...

Dobrou noc!